Duben – měsíc netelevizního života
Pavel Foltán
Nedělní regionální deníky on line www.mojenoviny.cz uveřejnily článek „Televizor jako kulturní likvidátor?“, v němž se pisatelka Kateřina Volná zmiňuje mimo jiné také o vědeckém sympóziu o televizi, které se bude konat počátkem května v Třeboni, a k jehož tématice také cituje mediálního poslance za KDU-ČSL ing. Jaromíra Talíře: “Je otázkou, kdo nese větší odpovědnost za úpadek evropských kultur, jestli televize nebo někdo jiný. Na konferenci v Třeboni to chceme s různými odborníky zkoumat. Budeme diskutovat o tom, kdo nese přímou odpovědnost za složení programové skladby televizí, i to, jakou roli a vliv má televizní reklama.“ Článek dále uvádí, že na konci dubna bude vyhlášena akce „Týden bez televize“, která lidem slibuje 14 hodin volného času, protože jak bylo (vědecky?) zjištěno, průměrný našinec prosedí před televizí průměrně 2 hodiny denně. Podtitul akce zní: „Vypněte televizi, zapněte život.“
Tak nevím. Nic proti tomu článku, nic proti Třeboni (naopak!), nic proti sympóziím, nic proti vědcům a nic ani proti jejich odborným zkoumáním. Nicméně, je-li tu úpadek evropských kultur, pak za něj asi nenese odpovědnost televize, ale evropský člověk, který si tu svou evropskou kulturu nechal upadnout. A vyzkoumat toho konkrétního člověka, který za to nese tu větší odpovědnost, to bude asi i nad síly nejen v článku zmíněné třeboňské vědecké konference. Zatímco o tom, kdo nese „přímou odpovědnost za složení programové skladby televizí“ není podle mého názoru nutno diskutovat nijak zvlášť, protože odpovědný za to je provozovatel televizního vysílání, jak to zcela zřejmě a zcela nepochybně vyplývá přímo ze zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, kde se již při vymezení základních pojmů v ustanovení § 2 odst. 1 písm. f) praví, že pro účely tohoto zákona se rozumí „provozovatelem rozhlasového a televizního vysílání právnická nebo fyzická osoba, která sestavuje program, je odpovědná za jeho obsah…“ a dále pak v ust. § 32 odst. 1 písm. a) stanoví, že provozovatel vysílání je povinen „provozovat vysílání vlastním jménem, na vlastní účet a na vlastní odpovědnost a nést odpovědnost za obsah programů“, což spadá (jako první uvedená) do výčtu jeho základních povinností. Nad dodržováním těchto povinností pak podle téhož zákona bdí Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, jakožto nejvyšší správní úřad v oblasti regulace rozhlasového a televizního vysílání. Přičemž tato RRTV to TV vysílání také monitoruje a provozovatel je také např. povinen ukládat záznamy svého vysílání pro případnou potřebu Rady po dobu 30 dnů.
Jinak i podle toho, co kolem sebe našinec poslední dobou vidí a slyší, by se mu také mohlo zdát, že například současné tuzemské (a předpokládejme, že i evropské) děti a mládež už netráví tolik času u televize, jako spíš u počítače. Takže by se předmět toho bádání možná mohl rozšířit spíše o širší termín „monitor“. A u toho mohou být děti při nejrůznějších počítačových hrách a nebo na stránkách kdovíjakých serverů často i v daleko větším estetickém, kulturním, mravnostním a psychickém ohrožení, než ve všech tuzemských estrádách, reality a talk-show všech tuzemských televizí dohromady. Děti a mládež u těch počítačových monitorů tráví tolik času třeba i proto, že jim už obyčejná televize vesměs nestačí. Až na světlé výjimky klasické klasiky. U počítačových monitorů tráví převážnou část svého dne i převážná část podnikatelské sféry. A to proto, že prostě musí. Jiná je situace u manuálně a podobně pracujících, co si např. ve výrobě odpracují své a u televize relaxují. To se např. o takové vrstvě manažerů asi říct nedá podobně, jako u mládeže. A zřejmě z podobných důvodů. (A jen tak mimochodem: Na nedávném autosalónu v Ženevě jedna firma představila svou špičkovou limuzínu pro špičkové manažery – vlastně takovou špičkovou super rychlou a super luxusní kancelář se špičkovou komunikační a mobilní technologií, s velkými displayi v opěrkách hlavy jako se samozřejmostí, s výklopným notebookem v zadní části opěradla předních sedadel a s vyjímatelným lifebookem ve výsuvném platu zavazadlového prostoru, který je přes dokovací stanici stále on line s vnitřní sítí, takže manažer něco napíše do počítače v sedadle, vystoupí, vyjme z plata kufru ten malý lifebook, jde na jednání, tam něco napíše, v autě lifebook vloží do plata, čímž se nová data ihned přehrají přes server v autě do počítače v opěradle, manažer usedne, řidič nastartuje a manažer za jízdy pokračuje v práci na vestavěném počítači. Takže myslíte, že bude za jízdy sledovat auto-televizi? Stěží. Nanejvýš nějaké mimořádné, ale hodně mimořádné zprávy, protože ty ostatní informace má přes mobilní internet ve svém auto-počítači přes svou auto-síť ve své auto-kanceláři, a to často rychleji).
Někomu by možná akce „Týden bez televize“ mohla připadat spíš jako sociologický experiment typu „Den bez aut“, „Den proti kouření“ a podobně. Někomu by možná mohla připomenout různé ty akce typu „Březen – měsíc knihy“, nebo „Duben – měsíc bezpečnosti silničního provozu“, nebo novější „Duben – měsíc internetu“, a nebo i „Listopad – měsíc …“ (no, to bych radši ani nevzpomínal) a další. A někomu možná i popřevratový song jednoho písničkářského kolegy se sloganem „Vraťte mi nepřítele, vraťte mi nepřítele…!“ Možná budou rádi oční lékaři, možná psychoanalytici, možná i někdo jiný. A radostí bez sebe určitě budou i příslušní obchodní ředitelé příslušných obchodních oddělení příslušných televizí, protože za ten týden asi poměrně klesne sledovanost a tím i raiting a tím i cena reklamy. A stejně rádi budou potažmo i manažeři reklamních agentur, obchodujících s tou televizní reklamou. A nejradši pak budou reklamní klienti. Ti jediní asi (?) skutečně.
A možná budou rádi i příslušní volební manažeři politických stran, protože ten týden bez televize bude zrovna před zahájením televizní předvolební kampaně. Takže (ten do této akce zapojený) televizní divák a volič v jedné osobě pak na začátku kampaně usedne k televizním obrazovkám hezky odpočatý a bude pak moci ty průměrné dvě hodiny denně koukat na ty vesměs nadprůměrné předvolební televizní spoty… Á propos, nevíte náhodou někdo, proč ten „Týden bez televize“ není třeba třetí a nebo čtvrtý týden v květnu?
Pavel FoltánJUDr. Pavel Foltán, člen RRTV, která byla odvolána v roce 2003, hudebník, dramaturg, producent, publicista,
autor je mediální poradce a přednáší na universitě