Na rovné dani vydělají všichni

Marek Loužek

Premiér Jiří Paroubek v televizní debatě strašil občany, že daňová reforma ODS připraví státní pokladnu o dvě stě miliard korun. Jaká je pravda?
Kanonáda, která se snáší k návrhu rovné daně ze strany vládnoucí ČSSD, je neuvěřitelná. Lidé jsou strašeni, že rovná daň zvýhodňuje jen bohaté a že státní kasa vyschne prázdnotou. Přitom rovná daň je neutrální koncept, který přistupuje ke všem poplatníkům stejně - ať jsou bohatí nebo chudí. A obava, že dojde k skokovému propadu příjmů státního rozpočtů, je zbytečná.
Rovná daň přináší úžasné přínosy jak pro daňové poplatníky tak pro stát. Všude, kde rovnou daň zavedli, bylo dosaženo vyššího hospodářského růstu, došlo k omezení daňových úniků a snížení byrokracie. Rovná daň znamenala citelnou podporu podnikání. Tyto hlavní přínosy rovné daně jsou tak výrazné, že je kritici nemohou obejít.

Princip rovné daně

Rovná daň, s níž přišli počátkem 80. let 20. století američtí ekonomové ze Stanfordské univerzity Robert Hall a Alvin Rabuska, je právem považována za průlom v daňové teorii i politice. Ideu veřejně podpořilo osm nositelů Nobelovy ceny za ekonomii. Rovnou daň zavedlo Lotyšsko, Litva, Estonsko, Rusko, Slovensko, Rumunsko, Hong-Kong a některé kanadské provincie. Projekt má řadu zastánců jak mezi republikánskými tak demokratickými politiky v USA.
Rovná daň by nahradila současný nepřehledný daňový systém. Představuje kombinaci daně z příjmu právnických osob, daně z příjmu fyzických osob i daně z přidané hodnoty. Pro každou z těchto složek bude platit stejná, rovná daň, v případě ČR 15 %. Systém rovné daně obsahuje i základní odpočitatelnou položku na poplatníka, která zajistí, že chudí lidé nebudou platit vůbec žádnou daň.

Důvodem nahrazení dnešního systému jsou vysoké náklady, několikeré zdanění týchž příjmů, nepřehlednost a nespravedlnost, malá odolnost vůči daňovým únikům a řada distorzí. Současný daňový systém vede k neefektivnostem a skomírajícímu hospodářskému růstu. Je empiricky ověřitelné, že země s nízkými daněmi se těší vyššímu hospodářskému růstu než země s vysokými daněmi.
Daňový systém v ČR je dnes nepřehledný. Proniknout tajemnými zákoutími daně z příjmu fyzických i právnických osob je téměř nadlidský úkol. Množství odpočitatelných položek a různých výjimek vytvářejí daňovou džungli. Málokterý poplatník se v ní vyzná. Vysoké sazby vytvářejí motivaci pro daňové úniky. Náklady na daňovou správu jsou nemalé, daně musí spravovat obrovské množství úředníků.

Zatímco dnešní systém je založen na principu, že kdo více vydělává, má být potrestán vyšší sazbou daně z příjmu, rovná daň zachází se všemi poplatníky stejně. Jakákoli koruna vydělaná chudým i bohatým poplatníkem je zdaněna stejnou, tj. rovnou sazbou. Zvláštní daňové úlevy by byly zrušeny. Rovná daň posiluji motivaci platit daně, je snadno spočitatelná, šetří náklady a je proto levnější.
Nízká mezní sazba daně oslabuje motivaci zatajovat příjmy a unikat ze zdanění. Proto je nejúčinnějším nástrojem v boji s černou a šedou ekonomikou (efektivnější než všechny finanční prokuratury). Člověk ztrácí důvod převádět část svých výdělků na manželku s nižším daňovým základem. Rovná daň ze spotřeby zabraňuje pokusům účtovat DPH s nižší sazbou na zboží s vyšší sazbou apod.

Rovná daň neškodí ekonomice tolik jako dnešní daňový systém. Ušetří stohy papíru, hodiny času úředníků i poplatníků a miliardy korun státního rozpočtu. Rovná daň neodrazuje od dodatečného výdělku tím, že by na něj uvalovala vyšší daň. Rovná daň přispěje k vyššímu dlouhodobému hospodářskému růstu.

Falešné námitky
Varování sociální demokracie, kolik by na rovné dani prodělal průměrný občan, má jednu vadu: nepočítá se základní odečitatelnou položkou. V konceptu rovné dani se však kalkuluje se základní nezdanitelnou částkou daleko vyšší než dnes - 6000 korun měsíčně na poplatníka a 2000 Kč na dítě. Pokud tuto položku zohledníme, zjistíme, že na rovné dani vydělají nejen bohatí, nýbrž rovněž chudí, zatímco běžný zaměstnanec na reformě neprodělá.

Obvinění, že rovná daň je jen pro bohaté, je nesmyslné. Bohatí dnes mohou uplatňovat nepřeberný počet odečitatelných položek a výjimek, které jim přinášejí obrovské úspory. Většina z nich působí regresivně, např. daňové odpočty na hypotéky. V systému rovné daně o tyto úlevy přijdou a dostanou jen základní odečitatelnou položku a nízkou sazbu. Chudí budou díky základnímu nezdanitelnému minimu platit daň buď malou, nebo žádnou.
Rovnou daň je možné doplnit tzv. zápornou daní. Lidé, jejichž příjem klesl pod určitou hranici, by obdrželi od státu příspěvek, který by nahradil stávající sociální dávky. To se týká i lidí s minimální mzdou, kteří dnes platí vyšší daň, než by platili v systému rovné daně. Jedna sociální dávka, která by nahradila 50 dnešních sociálních dávek, by sociální systém zjednodušila a zprůhlednila.

Kritika zrušení odečitatelných položek na úroky z hypotečních úvěrů a stavebního spoření nevychází ze znalosti věci. Je třeba odlišit příspěvky státu na stavební spoření (které by mohly zůstat) a odečitatelné položky z daňového základu na úroky z hypotéčních úvěrů či ze stavebního spoření (které by byly zrušeny). Odečitatelné položky jsou zbytečné, když lidé využívají výhod jednotné a nízké daňové sazby.
Námitka, že na reformě tratí invalidé nebo studenti, je nesprávná. Dnes zdravotně postižený si může snížit daňový základ až o 50 000 korun. Ovšem zdravotně postižení obvykle nemají zdanitelné příjmy. Tato úlevy se proto týká jen malé skupiny postižených, jimž plyne příjem z vlastnictví. Tím vzniká nespravedlivá výhoda před ostatními tělesně postiženými, kteří žádný výnosný majetek nemají.

Studenti by měli v systému rovné daně nárok na stejnou odpočitatelnou položku jako všichni ostatní poplatníci. Běžné příjmy z vedlejších pracovních poměrů spadnou do základního nezdanitelného minima, takže studenti na rovné dani dokonce vydělají. Pokud má student standardní příjem, jde o klasický pracovní poměr a není důvod zvýhodňovat takového člověka speciálními úlevami.
Podle poslední daňové změny klesne nejnižší daňová sazby z 15 % na 12 %, zatímco druhá nejnižší klesne z 20 % na 19 %. I po tomto snížení však české daně zůstanou na evropské poměry vysoké. Čech, který vydělává 12 000 měsíčně, zaplatí i po Sobotkových úsporách státu 39,8 % svých příjmů. Je na tom hůře než Maďar či Slovák s platem na stejné úrovni. Ještě hůře je na tom Němec, který musí do státní pokladny odvést 45,4 % procenta příjmů.

Dopad na státní rozpočet

Klíčovým cílem rovné daně je zjednodušení daňového systému a snížení celkové daňové zátěže. Přesto se nelze vyhnout otázce dopadu na státní rozpočet. Tvrzení premiéra Paroubka, že daňová reforma ODS by znamenala výpadek příjmů až dvě stě miliard korun, je přehnané. K takovému astronomickému číslu nedojdeme ani při nejbujnější fantazii. Daňová reforma musí být samozřejmě provedena s citem tak, aby nedošlo ke skokovému propadu příjmů státního rozpočtu.
Pokles sazby u DPPO, která dnes činí 26 %, by znamenala oproti současnému stavu výpadek příjmů přibližně 4 mld. Kč. To vyplývá z empirické propočtu tvaru tzv. Lafferovy křivky. Nežijeme v iluzi, že při snížení sazby DPPO dojde ke zvýšení příjmů státního rozpočtu. Z českých dat o daňových výnosech DPPO a různých sazbách při jejich snižování za posledních deset let lze však vyvodit zvýšení daňového základu, který tlumí efekt poklesu sazby.

Ani zavedení rovné DPH ve výši 15 % nepřinese žádné výrazné snížení daňových příjmů. Již dnes činí zatížení průměrná DPH u typizovaného výrobku (počítané jako vážený průměr DPH ve spotřebním koši) 14,5 %. Pro některé vrstvy bude zatížení vyšší, pro jiné nižší. Ale v průměru získá státní rozpočet za zavedení rovné DPH ve výši 15 % 5,5 mld. Kč. Protože průměr základní sazby DPH v zemích OECD je 18 %, je rovná všeobecná daň ze spotřeby na úrovni 15 % realistická. S nulovou sazbou potraviny však není radno si zahrávat.
Dopad DPPO minus 4 mld a DPH + 6 mld Kč na státní rozpočet se tedy navzájem vyruší. Pokud jde o rovnou DPFO, již dnes je drtivá většina daně zaplacena v pásmu 15 %. Výnos této daně byl v roce 2004 133 mld. Kč. Vzhledem k odstranění různých daňových pásem a sjednocení odpočitatelných položek vychází dopad na výnos DPFO ve výši minus 30 mld. Kč.

Celkově tedy krátkodobě státní rozpočet přijde přibližně o 30 mld. To není v kontextu celého rozpočtu závratná částka, která alespoň donutí vládu snížit výdaje. Jak říká Milton Friedman, vyskytne-li šance na snížení daní, snižme je, protože jedině tak donutíme vládu i ke hledání úspor v oblasti výdajů. Zavedení rovné daně navíc ušetří náklady na výběr daní (která má ČR největší v Evropě) i náklady na sociální systém.
I kdyby rovná daň zvýšila průměrný hospodářský růst jen o 1 %, zvýšilo by to HDP o 30 mld, o 2 % znamená přírůstek 60 mld. Kč atd. Taková vzpruha pro českou ekonomiku rozhodně stojí za to. I když sjednocení daně z příjmů a ze spotřeby krátkodobě může způsobit ztrátu části příjmů státního rozpočtu, je v souladu s jeho dlouhodobou vyrovnaností.

PhDr. Ing. Marek Loužek, PhD.