Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Porodné a rodičovská – sociální smršť

Marek Loužek

Ačkoli v ČR se rodí stále více dětí, předhánějí se politické strany před volbami, kdo více zvýší porodné a rodičovskou. Má to smysl?

Podle údajů ČSÚ se v roce 2005 narodilo 102 200 dětí. To je nejvíce za posledních jedenáct let. Zatímco v roce 1994 se narodilo 100 000 dětí, postupně počet nově narozených dětí klesal až na 89 000 v roce 1999. Od té doby vytrvale roste. Že by lidé náhle začali klást větší důraz na děti, není realistické. Spíše vstoupily do reprodukčního věku populačně silné ročníky ze 70. let.

Představa, že kvůli sociálním dávkám státu ještě zvětší svou plodnost, je iluzorní. Lidé dobře znají výhody a nevýhody plození dětí. Porodné a rodičovský příspěvek je v jejich rozhodování asi tak na padesátém místě. Závody českých politických stran, kdo přijde s jejich sladším navýšením, proto vyvolávají úsměv na rtech, ale současně i mrazení v zádech. Budou stát totiž desítky miliard.

 

Náhlé procitnutí


Dva a půl měsíce před volbami si vládní koalice vzpomněla, že má v programu rovněž podporu rodiny. Proto parlament vítězoslavně schválil tisícikorunu na pastelkovné, zdvojnásobení porodného na 17 500 korun a rovněž měsíčního rodičovského příspěvku na 7600 korun. Rodičovský příspěvek by se měl dále zvyšovat až na 40 % průměrné mzdy ve státní správě.

Že se lidem, kteří vychovávají malé děti, takové přilepšení líbí, je možné. Vyšší porodné od prvního dubna se bude týkat asi 100 000 rodin ročně. Vyšší rodičovský příspěvek od ledna 2007 bude pobírat přibližně 300 000 rodin. Chytřejším z těchto šťastlivců však dojde, že jednou ve středním věku budou platit stejné dárky ze svých daní. Stát jim tedy do jedné kapsy dává a z druhé bere.


Že by zvýšení porodného a rodičovského příspěvku mohlo popohnat porodnost v zemi, je vyloučeno. Jak ukazují empirické studie, dopad sociálních dávek na porodnost je v lepším případě krátkodobý, v horším případě vůbec žádný. Když si někteří lidé si pořídí děti kvůli sociálním dávkám dříve, hrozí riziko, že je nebudou mít později. Počet dětí v dlouhém období zůstává nezměněn.

Celkovou plodnost v té které ovlivňují především kulturní zvyklosti a tradice. Sociální dávky s ní nemají příliš společného. V USA se rodí dětí dost, i když státní podpora je tam mizivá. Plodnost na Západě za posledních sto let soustavně klesá a sociální stát nemůže tento trend zvrátit, spíše naopak. Povinné důchodové pojištění lidi nemotivuje k tomu plodit dětí, protože vědí, že se o ně ve stáří postará stát.

 

Bezbřehý populismus


Zvýšení porodného a rodičovského příspěvku těsně před volbami je čirý populismus. Ještě větší populismus je návrh sociální demokracie na odstupňované porodné – 60 tisíc na první dítě, 90 tisíc na druhé a 120 000 na třetí. Přestože ministr financí ujišťoval, že tyto částky budou poskytovány postupně, a místopředseda vlády Havel dokonce naznačoval, že by byly vyplaceny ve formě poukázek, jde o zvrhlost prvního řádu.

Zvyšování rodičovských dávek je krátkozraké, protože destabilizuje klasické rodiny. Již dnes se 32 % dětí rodí mimo manželství. Jak porodné tak rodičovský příspěvek lze pobírat bez ohledu na manželský status, získávají je i svobodné matky. Případ Švédska dokládá, že čím štědřejší sociální politika v oblasti rodičovských dávek, tím větší nestabilita manželství.


Rozpočtové náklady předvolebního populismu jsou nedozírné. Když se sečtou porodné, rodičovský příspěvek, vyšší přídavky na děti, nemocenská a podpora v nezaměstnanosti, bude vězet v rozpočtu díra 42 miliard korun. Ponechání tohoto dluhu na bedrech nové vlády je fiskální neodpovědnost nejhrubšího kalibru. Hra ministra financí Sobotky na odpovědného ministra financí je pokrytecká.

Rodičovský příspěvek je nejen zbytečně vysoký, ale vyplácí se i příliš dlouho. Délka rodičovské dovolené čtyři roky nemá obdoby nikde v EU. Ve Francii se např. poskytuje do tří let věku dítěte, v Německu a Rakousku nanejvýš dva roky, ve Švédsku rok a půl. Ve Španělsku je rodičovská dovolená tříletá, ale je neplacená. Čtyřletá rodičovská dovolená v ČR nedává ani smysl, neboť zaměstnavatel drží ženě místo nanejvýš tři roky.


Předvolební propopulační dárečky jsou hezké hračky, jejichž smysl však není valný. Muž a žena žijí spolu nejen proto, že se mají rádi, ale také proto, aby ušetřili na výdajích. V rodině existuje přirozená solidarita: když jeden z manželů nepracuje (ať už proto, že je s dětmi doma, nebo je nezaměstnaný), druhý partner mu pomáhá. Porodné a rodičovský příspěvek by neměly být zvyšovány, nýbrž úplně zrušeny.




Marek Loužek
ředitel výzkumu Centra pro ekonomiku a politiku (CEP); editor jeho newsletteru a řady sborníků. Přednáší na FF UK a VŠE v Praze. Knihy: Zapomenutá transformace (1999), Spor o metodu (2001), Populační ekonomie (2004), Rozšiřování EU (2004), Max Weber (2005)
 
  Přístupy: 23122 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA