Paroubkův Titanik se potápí
Martin Mařák
V momentě, kdy jsem spatřil Jiřího Paroubka v ošuntělém saku inspektora Kolomba, jak se škrábe na krabici od meruněk a hrdě se sune za svůj řečnický pult, aby v pořadu Otázky Václava Moravce v duelu s Miroslavem Topolánkem představil voličům své neokomunistické vidiny návratu k totalitnímu únoru 1948, pochopil jsem, že by to mělo být v kapse. Lepší obraz naší zakomplexované společnosti mu jeho slavní tvůrci volební strategie z USA už opravdu nemohli vymyslet. To se prostému lidu, který strádá pod jhem domácího i zahraničního kapitálu, bude určitě líbit. Rozhodně to zcela jistě podprahově zapůsobí na předem vytipované oblasti naší šedé mozkové hmoty a požene nás to v nevysvětlitelném mystickém transu vložit do volební urny ten jediný správný hlas pro našeho premiéra a jeho rudě-oranžové bratrstvo.
Návrat k šťastné minulosti by se tedy měl podařit. K čemu by nám měla být ta jakási prázdnem a kapitalistickou dekadencí čpící svoboda individua ve společnosti občanů, o které pořád melou ti pobláznění občanští demokraté? Vždyť socialismus se začíná zamlouvat i našemu bývalému prezidentovi, který si pochvaloval vládu Jiřího Paroubka a shledal, že by si s ním docela rozuměl. I v bratrech komunistech už nevidí žádné nebezpečí, neboť jsou to úplně jiní lidé s jiným programem a úplně a od podlahy se změnili. Sice o tom nikde veřejně nemluví, ale to nevadí, i my to také tak nějak nevysvětlitelně tušíme a všechno jsme jim již odpustili.Vlastně je nám po nich docela smutno a docela rádi bychom se vrátili pod jejich otcovský dohled.
Ke své hrůze jsem však netušil, co přinese další den. Všichni ti věrozvěsti sociálního státu evropského typu jako Miroslav Šlouf, sociálně demokratický Miroslav Grégr a další představitelé dlouholeté vlády socialistů jsou patrně namočení v nejrůznějších kriminálních kauzách prorůstajících do vysokých sfér státní správy. Dokonce odněkud z hlubin zapomění vyplaval i již takřka mytický Grossův Pavel Přibyl, jenž měl podle údajů ze zprávy Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu brzdit vyšetřování vraždy Františka Mrázka, do které byl údajně zapleten přítel, či poradce Jiřího Paroubka ,Václav Kočka.......Pamatujete si vůbec na Pavla Přibyla? Totalitního mlátiče demonstrujících studentů, který před dvěma lety téměř rozhoupal k činům pravdu a lásku? A najednou je zase na prvních stránkách masmédií, řekl bych, že pomyslný kruh se začíná uzavírat.
Právě poslouchám operu « Děvčátko se zápalkami » od démona moderní vážné hudby Helmuta Lachenmanna. Ze změti depresívních hluků, citací Leonarda da Vinci a traktátů v Německu uvězněné členky teroristické ultralevicové Frakce rudé armády ( RFA ), se na mě valí smutný příběh o malé holčičce z pohádky bratří Grimmů, jež se třásla zimou na zasněžené silvestrovské ulici pozorujíc bodré veselí v rozsvícených oknech domů, které ji obklopovaly.
Ve chvílích, kdy už to zimou nemohla vydržet, si vytáhla z krabičky zápalku, vzňala ji a zahřála si mrznoucí prstíčky. Po ulici proudily davy bavících se lidí, ale nikdo ji nevěnoval pozornost. Všeobecné veselí se blížilo ke svému vyvrcholení, všichni kolem si užívali silvestrovské spářky, malá holčička zapálila poslední zápalku, aby pak zmrzla a zesnula krutou zimou, ------------------ v mohutném závěrečném šumohluku se vznesla do nebe a setkala se se svou babičkou. Bytostí, jež ji milovala nade vše.
Již příliš mnoho let trvající příběh zkorumpované ČSSD ve mně podobné smutkem a štěstím kulminující představy nevyvolává a žádný šťastný konec si podle mne nezaslouží, ani podobně absurdní. Jiří Paroubek se nedostavil k tradičnímu předvolebnímu rozhovoru v Lidových novinách, schovává se před novináři...... Premiér přišel sám a bez přátel hájit svou vizi tak zvaného sociálního státu evropského typu v duelu s Miroslavem Topolánkem a jeho týmem v posledním předvolebním klání na TV Prima. Buď krysy opouštějí potápějící se bárku a premiér se v časovém meziprostoru před výsledkem voleb ocitá sám, nebo celá ČSSD stojí a padá na jeho osobě. Ani jedna z těch variant není příliž povzbudivá.
Co dodat? Do začátku voleb zbývá několik hodin a já doufám, že přinesou podstatnou změnu. Tak nějak jadrně a ve zkratce bych to na adresu rudě-oranžové party shrnul asi takto: «Běžte už konečně do hajzlu!!!»