Zvláštně načasovaná státotvornost ČSSD
Martin Mařák
Abych se přiznal, při sledování nedělních Otázek Václava Moravce mne opravdu velmi zaujala nebývalá vývojová proměna Jiřího Paroubka ze sebestředného vůdce sociálního národa s nejasným posláním od jakési vyšší bytosti ve státotvorného politika schopného obrousit hrany možných konfliktů za sloučení neslučitelného a napříč stranickým spektrem zaštítit celou politickou scénu naší republiky, hledat doposud neznámá řešení, přesvědčovat nás s mírným úsměvem a kupodivu téměř rozumnými argumenty o jejich smysluplnosti, zkrátka v hotového Ghándí klona. Člověk mu najednou skoro věřil, že je má v úmyslu moudře a spravedlivě v budoucnu prosazovat. Ihned mě napadlo, že jsem zcela jistě obětí nějakých silných halucinogenních látek, a ostražitě jsem se rozhlédl kolem sebe, abych se ujistil, jestli je vše v okolí v pořádku. Bylo, nic zvláštního jsem nezaznamenal. Z vedlejšího pokoje se ozývaly rány balónem do zdi, neboť kluk hrál fotbal, žena v koupelně věšela prádlo a venku před domem se také nedělo nic neobvyklého. Vzhledem k tomu, že jsem od rána popíjel pouze zelený čaj, jenž má snad tak leda schopnost snížit hladinu cholesterolu, brilantní logickou dedukcí jsem usoudil, že příčina bude zcela určitě někde jinde.
Chvíli jsem si pohrával s myšlenkou, že onen nezvyklý úkaz má příčinnou souvislost, použiji-li slovník toho starého dobrého taťky Marxe, s návštěvou jeho jasnosti Dalajlámy, oceánu moudrosti, v Praze. Je takřka neuvěřitelné, že paprsky pozitivní energie, které z něj vystupují všemi směry, by mohly být protknuty tak mocnou silou. Patrně se stal jeden z těch novozákonních zázraků, jež jsou neoddělitelně spojeny s pozemskou misí onoho dobrotivého Izraelity, zakladatele křesťanství. Jinak si to ve své dubové palicí vpravdě vysvětliti nedokáži. Vzpomněl jsem si na historku o vnitřním procitnutí japonského zenového mistra Dogena v čínském klášteře na hoře Tendo, má snad Dalajlámův pohled podobnou moc? Dogen seděl v pozici zazen pohroužen v hluboké meditaci, stejně jako ostatní mniši kolem, aby z ní byl prudce vytržen mistrem Nyojo, jenž prudkou ránou holí srazil k zemi jeho dřímajícího souseda. Hlavou mu nekonečnou ozvěnou zněly rozčilené fráze mistra: „ Zazen je odhozením těla a mysli. Proč spíte?!!!!“ Ve stejném okamžiku v něm proběhlo vnitřní prozření a dospěl k poznání všehomíra.
Pak jsem si však uvědomil, že Dalajlámu pozval a přijal náš bývalý prezident Václav Havel. I za pomoci té nejbujnější fantazie se mi přece jen zdálo neuvěřitelné, že by společně podnikli nějakou seanci bílé magie a takto od základu duchovně překopali celou restaurace-a-jídelní podstatu bývalého premiéra, jenž se podle vlastních slov sice považuje za moudrého, ale Ghándí to přece jen podle mě není. Tudy cesta nepovede, usoudil jsem zatrpkle a znovu jsem se zahleděl do obrazovky počítače sleduje pokračování diskuze, která se až do konce nesla v podobně nezvyklém duchu.
Ten zvláštní den těhotný neobvyklými skutečnostmi se však ještě nestačil přehoupnout přes svůj půlnoční zenit, když jsem se dověděl novou prapodivnou zprávu. Předsednictvo ČSSD jednohlasně a jako jeden muž odsouhlasilo návrh svého předsedy na vznik velké koalice s ODS. Technické stránce a vlastnímu průběhu hlasování jsem se nedivil, neboť naprostá jednohlasnost je pro nynější sociální demokracii typická, jak už jsme všichni stačili zaznamenat. Sice to poněkud zasmrádá totalitou, protože si nedovedu představit, že alespoň jeden z členů předsednictva nesouhlasil s tímto proti zdravému rozumu postaveným plánem, ale na totalitní přístup k hlasování jsem si už u našich představitelů sociální spravedlnosti poslední dobou zvykl.
Docela mne však vytočila jiná věc a tou je naprosto přesvědčivá a se suverénní profesionalitou zvládnutá dvojkombinace trojitých skoků, lutze a toeloopa, které ČSSD podobna krasobruslaři Tomáši Vernerovi na blyštivém ledu našeho politického stadionu s grácií sobě vlastní a za bouřlivého potlesku nadšeného oranžového voličstva opět bez zaváhání na sto bodů ze sta možných zvládla. To, že několik dnů před volbami ČSSD zcela přehodnotila své momentální spojenectví s bandou bachařů, estébáckých práskačů, bývalých bolševických nomenklaturních kádrů a několika jiných pomatených podivínů, kteří již druhé století neúspěšně bojují proti kapitalizmu a momentálně chtějí vystoupit z NATO, čímž myslím samozřejmě KSČM, aby se bez mrknutí oka pokusila navázat smír s nenáviděnou opozicí, tak to je opravdu neobvyklý šachový tah a zároveň rána pěstí do obličeje všem těm nadšencům všeobecného přerozdělování, státního intervencionizmu a vůbec toho, co se vágně nazývá sociální stát evropského typu, nebo tak nějak, kteří je pořád volí.
Jářku, řekl jsem si sám pro sebe, těm šibalům už musí pěkně téct do bot.