Drahý legislativní přílepek

Marek Loužek

Centrum pro ekonomiku a politiku

Slepenec novely zákona o zrušení FNM, změny občanského zákoníku a novely zákona o bankách – to je poslední zákon minulého volebního období sněmovny. Jde o populistický předvolební výkřik s nepříjemnými důsledky.

Novela zákona o zrušení FNM, která byla posledním zákonem volebního období 2002-2006, pořádně zamotala hlavu českým legislativcům. Zdánlivě nevinné spojení novely zákona o zrušení FNM, zákona o bankách a občanského zákoníku v zásadě nijak nevybočuje z jiných zákonů schvalovaných českým parlamentem. Jenže důsledky tohoto kočkopsu jsou smutné: budou stát daňové poplatníky hory peněz.

Pomoc důchodcům

Poslanci Michal Hašek, Michal Kraus a Jiří Dolejš předložili v rámci předvolební kampaně poslanecký návrh zákona. Do zákona o zrušení Fondu národního majetku doplnili ustanovení, podle něhož převod dvou miliard korun z odkazu FNM použije MPSV na podporu výstavby domovů důchodců. V zákoně není nijak specifikováno, o jaké projekty se bude jednat, rozhodování je zcela v rukou MPSV.

Kapacita dnešních domovů důchodců zřizovaných obcemi a kraji v České republice činí cca 38,5 tisíc a cca 1,8 tisíc lůžek v neziskovém sektoru. V ČR je evidováno cca 50 tisíc žádostí o umístění do domovů důchodců, kterým nemohlo být vyhověno a žadatelé jsou zařazeni do pořadníků. Čekací doba na umístění je i 4-5 let (z toho např. v Praze je cca 9 tisíc čekatelů).

Pokud poptávka po domovech důchodců převyšuje nabídku, je to třeba řešit systémově, tj. vyšším zpoplatněním jejich provozu. Pokud je nějaká služba zadarmo (nebo za nízkou, úředně stanovenou cenu), bude poptávané množství převyšovat nabízené množství vždy. Domovy seniorů by měly být proto provozovány především na tržním principu nebo za pomoci obcí.

Je iluzí si myslet, že s růstem objemu peněz do domovů důchodců se úměrně vylepší zdravotní a sociální podmínky nejstarších spoluobčanů. Dokonce i vláda vyslovila s novelou nesouhlas s tím, že "systém sociální péče o seniory směřuje k tomu, aby poskytování podpory bylo zaměřeno především k zajištění uspokojivých životních podmínek seniorů v jejich přirozeném sociálním prostředí".

Výstavba dalších a dalších domovů důchodců je surový způsob, jak zacházet se starými lidmi. Zákon oslabuje přirozenou mezigenerační solidaritu uvnitř rodiny. Novela zvyšuje deficit veřejných financí zrovna v době, kdy státní kasa zeje prázdnotou. Dluh zaplatí děti a vnuci dědečků a babiček, kteří chtějí jít do domovů v důchodců. Místo toho mohli děti o své rodiče pečovat přímo.

Morální hazard

Další část zákona vznikla improvizací ve sněmovně, která drobně změnila občanský zákoník u věcných břemen a novelu zákona o bankách. V občanském zákoníku se bez vysvětlení změnil režim věcných břemen zřízených u provozu podniku, čímž jsme se vrátili k marxistické teorii různých forem vlastnictví, pro něž platí různá pravidla. To by se však dalo ještě překousnout.

Horší je legislativní přílepek v podobě novely zákona o bankách. Movití klienti Union Banky, Kreditní banky Plzeň a Plzeňské banky se konečně dočkali. Koalice KSČM, ČSSD, ODS, KDU a US jim nahradila vklady až do čtyř miliónů. Novela je v rozporu se standardním ustanovením zákona o bankách, že vklady se pojišťují ve výši 90 % až do ekvivalentu 25 000 eur.

Nerovnost mezi klienty různých bank, nešťastně založená v minulosti, tím pokračuje do budoucna. Klienti bank, které v budoucnu mohou zkrachovat, budou právem vyžadovat odškodnění ve stejné výši. Vytváří se tím nepřípustný morální hazard. Je to zlý precedent, který posiluje neodpovědné rozhodování vkladatelů, jakož i managementů bank, které dalším vkladatelům naznačuje, že takové věci jsou v bankovnictví normální.

Novelou se posiluje státní paternalismus a spoléhání se na stát. Veřejné prostředky slouží ke krytí individuálních ztrát soukromých osob. Stát rozdává veřejné prostředky ve prospěch konkrétní a předem známé skupiny. V důsledku výplaty silně poklesnou celkové prostředky Fondu, což se promítne do cen bankovních služeb. Proti zákonu protestovala i ČNB a Česká bankovní asociace. Marně.

Přestože pro zákon hlasovali poslanci napříč politickým spektrem, jde o špatný zákon. Jde o ukázku toho, že na konci volebního období, kdy poslanci myslí na volby a nikoli legislativní proces, je sněmovna schopna schválit asi úplně cokoli. Zákon je zcela nevhodným slepením tří nesouvisejících věcí. Fakt, že Senát se návrhem nezabýval a prezident jej nepodepsal, je příznačný. Bohužel však vstoupil v platnost.