Prezident má pravdu: náš úkol je energetika
Martin Říman
Prezident republiky nedávno označil, pro mnohé asi překvapivě, otázku elektrické energie za jeden z několika málo opravdu prioritních úkolů budoucí vlády. Hned vedle obecně známých témat jako veřejné finance, penzijní reforma či zdravotnictví. Musím konstatovat, že Václav Klaus, tak jako už vícekrát, "označkoval" problém dříve, než si ostatní vůbec uvědomili, že existuje.
My, závislí na Rusku
Faktem je, že pro většinu z nás je otočení vypínačem s následným rozsvícením žárovky zhruba stejnou samozřejmostí jako to, že ráno vyjde slunce.
Podobně nepochybujeme, že u čerpací stanice bez problémů natankujeme nádrž a když si chceme uvařit oběd, plynový sporák nás nezklame. Prostě kapitalismus funguje - a tak jako v neděli večer díky neviditelné ruce trhu koupíme v místní večerce čerstvé rohlíky, stejně si poradí i s dodávkami energií.
Jako přesvědčený zastánce volného trhu se pod tuto úvahu podepisuji, kdyby... Kdybychom nebyli takřka totálně závislí na dodávkách plynu z Ruska, ropy z téhož teritoria plus tak "stabilních" zemí, jako jsou ty na Blízkém východě. Je hezké, že konkurence u čerpacích stanic evidentně funguje. Ovšem jen do okamžiku, než vyschne ta jedna klíčová roura.
Nemám žádný důvod malovat čerta na zeď, ale je dobré mít neustále na paměti, že trh s energetickými surovinami je prakticky stoprocentně pod vlivem politiky. Například německo-ruský projekt plynovodu pod Baltským mořem je čistokrevným dítětem politiky, snažící se obejít země středovýchodní Evropy.
"Otočit" ropovod? Nikdy
S tím nic moc nenaděláme, maximálně to, že se budeme snažit své portfolio dodávek maximálně diverzifikovat.
Takže plyn dovážet nejen z Ruska, ale i z Norska (dokud tam je), ropovody udržovat v pozici, kdy máme možnost dodávek z různých stran. Proto se v 90. letech urychleně stavěl přívod z Ingolstadtu do Kralup. Současné úvahy o jeho "otočení", tedy ztrátě oné možnosti získávat ropu nejen z Ruska, se s trochou nadsázky pohybují na hranici vlastizrady.
Ale nejdůležitější je přece jen energie elektrická. Už jen proto, že s její pomocí lze v případě nouze substituovat ropu nebo plyn. Česká republika je zatím zemí, která je v tomto sektoru soběstačná. Dokonce je schopna část své produkce vyvážet. Do zemí, které to štěstí nemají, například na nám blízké Slovensko.
Elektřinu vyrábíme ze zdrojů, které jsou domácí (uhlí), nebo je není problém koupit (jaderné palivo). Tato příznivá situace ovšem není shůry dána a nemusí trvat navždy. Spotřeba elektřiny stoupá nejen u nás, ale v celé Evropě. Mimochodem, současný výrazný růst cen je dán především nedobrou situací za našimi hranicemi. Nejsou zdroje, rostou ceny. Díky přeshraničním přenosovým kapacitám pak nutně i u nás.
Stavme dál
Zhruba toto měl myslím prezident na mysli, když řekl, že "potřebujeme rozhodnout, jak získávat elektrickou energii".
Nechceme-li, aby se ceny zvedaly až do nebe, nechceme-li, abychom ztratili i v této oblasti svou nezávislost, pak nesmíme strkat hlavu do písku. Musíme umožnit výstavbu nových zdrojů a rekonstrukci těch zastaralých, které ne pomalu, ale velmi rychle dosluhují.
Spoléhat na to, že díky trhu elektřinu někde koupíme, je absurdní. Už jen proto, že takto uvažovala a ještě uvažuje značná část Evropy. Spoléhat, že díky novým technologiím a úsporám bude spotřeba klesat, je ještě zpozdilejší. To si mysleli i v Kalifornii a jak dopadli.
Bohužel, trh nevyřeší vše
Na energetiku je životně důležité pohlížet pragmaticky, bez ideologických brýlí. Není pravda, že trh vše vyřeší. Bohužel nevyřeší.
Ne proto, že by to bylo nad jeho síly, ale proto, že celosvětově jde o totálně zpolitizovaný a postátněný sektor. Nevyřeší to ani možná dobře míněná, ale mimo mísu jdoucí víra ve změnu lidského chování, předpokládající podstatně nižší energetické nároky jednoho každého z nás. Opak je pravdou. Čím bohatší jsme, tím více toužíme po takových zbytečnostech, jako je například energeticky neuvěřitelně náročná klimatizace.
Poprávu označil prezident energetiku za aktuální téma pro naši zemi. Je to jedna z věcí, kde potřebujeme širokou shodu, a ne politické hašteření.