Dosť bolo Jana Švajnerai
Dušan Šrámek
Osoba Klausova jurodivého vyzyvatele patří na „virtually“, neboť ona virtually skutečně je. Za měsíc, jak pevně věřím, po něm ani pes neštěkne. Toť snad vše. Po pátečním či sobotním brilantním haiku Karla Steigerwalda v MF Dnes, lze stěží napsat něco objevnějšího a trefnějšího. Totéž o debatě v zeleném salónku v oranžovém senátním klubu. Tu snad lze skutečně uchopit pouze nějakou dadaistickou formou viz Čtvrtníček a odposlechy fotbalových bafuňářů. Například formou loutkového divadla: „Na globální výzvy bychom měli odpovědět zvýšenou adaptabilitou, k níž bych chtěl osobně přispět zvýšenou debilitou, že áno, Máničko a taťuldo.“ Kdo je Mánička, je jasné hned. „A kam bys dal peníze Hurvínku, kdybys nevěděl kam s nima? Na zbrojení nebo na ekologii?“ „Určitě ne tobě, Máničko! Chachá“ Kdo je mánička, tedy víme, kdo je ale k sakru taťutlda Špejbl? Bursík, Paroubek? Zatím ťápeme. Snad až se uzdraví světoznámý dramatik a Loutkář, který byl bohužel před několika dny hospitalizován.
Dušan Šrámek
|