Dobře placené odbory
Ondřej Krutílek
Jak odboráři prosazují své zájmy na národní úrovni, třeba plánovanými stávkami a protesty, všichni víme. Technicistní unijní úroveň si ale žádá sofistikovanější způsoby: pečlivě vystavěnou demagogií vyvracet zjevné pravdy, vývody vydávat za vědu, balit ji do nesrozumitelných výrazů a nabízet řešení přibližující se realitě stejně jako Marxovy předpovědi o konci kapitalismu. Zhruba to mi vytanulo na mysli, když se mi do rukou dostalo poslední číslo časopisu Transfer, čtvrtletníku největší evropské odborové centrály: ETUC.
Při čtení textu o takzvaném konceptu flexicurity, jehož realizace by měla rozproudit evropský pracovní trh tím, že se sice umožní snazší propouštění zaměstnanců, ale současně se pro ně utká hustší sociální síť, jsem nevycházel z údivu. Namísto seriózní debaty obsahuje dlouhé ublíženecké pasáže o tom, jak nám všichni okolo (zaměstnavatelé, EU) ubližují a že je třeba "flexicuritu" nahradit konceptem "flexinsurance". Přeloženo: zavést celoevropskou minimální mzdu a bránit se "kapitalistům" z finančních trhů. Ani slovo o tom, že Evropa začíná zaostávat za světem a že změny k pružnějšímu pracovnímu trhu jsou nutné...
Jistě, odbory hájí zájmy svých členů a stejně jako jiné nátlakové skupiny se je snaží prosazovat. Je to pochopitelné. I to, že používají hromadu tabulek a nesmyslných grafů jako každý jiný evropský lobbista. Jenže ne všichni lobbisti dostávají peníze na svou činnost přímo od EU - a tudíž z našich daní. Odborům totiž platí jejich časopis Transfer právě Evropská unie.
Ondřej Krutílek
|