Program ČSSD - jistota opakování stejných omylů

Zbyněk Klíč

V jednom je socialistické slovo Jistota na místě – v programových bodech. Za řinčení zbraní mezi středočeskými kandidáty, znovuzrozenou Olgou Zubovou sociální demokraté potají zveřejnili volební program. Jistota v případě ČSSD a jejího programu znamená opakování již jednou řečených návrhů, nefungujících opatření a v řadě případů také otevřené kopírování vládních návrhů.

Jedno nelze socialistům upřít – urputnou snahu inspirovat se u západoevropských sousedů a přeměnit se v moderní, sebevědomou sociální demokracii, která bude dbát o menšiny, ekologii a také malé podnikatele. Návrhy na zlepšení postavení těchto osob v programu najdete, tvoří však pouze fasádu jediným reálným návrhům ČSSD, které, jak jinak, směřují do oblasti financí.

O daňových a sociálních plánech ČSSD byly popsány stohy papíru – nejde o nic jiného než další utrácení, rozhazování a kasírování úspěšných. Návrhy v této oblasti jsou jediné konkrétní a jasně čitelné – čtyři daňová pásma, třinácté důchody, státní garance důchodů, nemocenská v prvních třech dnech nemoci,…. To jsou čitelné návrhy, kterým řadový volič sociální demokracie pochopí.

Vedle toho volební program Paroubkovy strany hledí více než dříve na podnikatele, vypadá to však, jako by jim dávala ohlodanou kost. Živnostníkům jistě pomůže sjednocení výběru daní, daňové úlevy a urychlení začátku podnikání, v kombinaci s výše uvedenými instrumenty to je hodně slabá náplast. Ani tři dny na založení podniku jim nepomůže, pokud čtyřicet procent svého výdělku budou odvádět státu. Působí to tak trochu jako past – nalákejme spoustu živnostníků a pak z nich vysajme peníze pro financování nákladných sociálních programů. To zní logicky, určitě však ne motivačně.

Chcete na fotbal? Volte ČSSD!
ČSSD v řadě případů kopíruje program i konkrétní kroky Topolánkovy vlády – zavedení Generální inspekce již vláda projednala, urychlení soudních rozhodnutí, nový občanský zákoník či tvrdší postihy těžších zločinů jsou totožné s návrhy ministra spravedlnosti pod vedením ODS.

Některé pasáže z programu působí opravdu komicky – ekonomickou situaci chce ČSSD řešit progresivním zdaněním, protože je „ekonomickou stimulací,“ díky níž „společnost ušetří na sociálních dávkách a prevenci sociálního vyloučení a kriminality.“ Recept na vysoký počet důchodců není dřívější odchod do důchodu a soukromý vklad, ale „u vybranýchrizikových povolání… dřívější odchod do důchodu na základě dodatečného povinného pojištění placeného zaměstnavatelem s podporou státu.“ ČSSD si je také „plně vědoma nezbytnosti zvýšení státní podpory při sportovní výchově dětí ve školách,“ čehož chce dosáhnout mj. podporou „při výstavbě veřejné infrastruktury pro Národní fotbalový stadionv Praze a stadiony v Brně a Ostravě“.

Program ČSSD nenabízí nic nového, převratného. Je kompilátem tradičních levicových návrhů na utrácení veřejných peněz neslučitelných s deklarovanou podporou podnikatelům. Atributy moderní západoevropské levice se v dokumentu nacházejí jen útržkovitě a až nápadně naznačují, že jsou do něj vloženy násilně. Nový volič v návrzích ČSSD nemá co najít.