Za nezaměstnanost může zákoník

Marek Loužek

MF Dnes 9.3.2004

Ačkoli česká ekonomika - byť ospale - roste, únorová nezaměstnanost zaznamenala nový rekord: 10,9 procenta. Kdo za to může? K nezaměstnanosti bohužel výrazně přispívá politika české vlády. Lednová a únorová nezaměstnanost se zvýšila nejen proto, že řada živnostníků praštila s podnikáním. Existují dlouhodobější systémové problémy včetně nešťastné pracovní legislativy.

Novela zákoníku práce, která nedávno vstoupila v platnost, omezila právo firem zaměstnávat na dobu určitou: smlouvy na dobu určitou se mohou řetězit nejdéle dva roky. Ačkoli byla tato změna vedena bohulibými úmysly pomoci „vykořisťovaným“ zaměstnancům - učitelům nebo prodavačkám - bude mít negativní důsledky: trh práce se ještě více znepružní, což se nakonec otočí proti zaměstnancům.

Proč po dvou letech dočasných kontraktů má následovat minimálně půlroční přestávka, je záhadou. Vláda asi předpokládá, že firma po dvou letech nabídne pracovníkovi stálou smlouvu. Ve skutečnosti nastane pravý opak: drobní, ale i velcí podnikatelé budou ještě více váhat, zda uchazeče o práci zaměstnat. Zaměstnanec, který byl dva roky zaměstnán na dobu určitou, bude propuštěn a na jeho místo bude přijat někdo jiný.

Český zákoník práce existuje od roku 1965. O tom, že by 38 let starý zákon, byť mnohokrát novelizovaný, mohl být vhodný pro současný život, lze pochybovat. Poslední novela zákoníku posiluje „práva“ zaměstnanců, a tím upevňuje výdobytky sociálního státu, které však v konečném důsledku dopadají nejtíživěji právě na zaměstnance. Tzv. „rovné zacházení“ ani zákaz sexuálního obtěžování nezaměstnaným nepomohou.

Vláda však úspěšně zvyšuje nezaměstnanost i jinými způsoby. V posledních měsících ministerstvo práce několikrát zpřísnilo normy bezpečnosti práce. Vznikla nejen nová byrokratická instituce (Rada bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ale současně byly posíleny pravomoci stávajícího Českého úřadu bezpečnosti práce. Působnost úřadu má být rozšířena na kontrolu veškerých předpisů týkajících se práce.

Nový zákon o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci chce zase zavést funkci „koordinátora“, který má kontrolovat bezpečnost na staveništích. Ačkoli počet pracovních úrazů v posledních deseti letech stále klesá, chtějí ministerští úředníci, aby dodržování bezpečnostních předpisů sledoval nejen bezpečnostní technik (jeden ze zaměstnanců firmy), ale i „nezávislá“ osoba zvenčí.

Ministerský návrh je jen další komplikací podnikání. Koordinátor bude jen do všeho mluvit, ale náklady jeho činnosti ponesou firmy. Pracovní úrazy jsou ve svobodné společnosti soukromoprávním vztahem mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, které má řešit soud, nikoli stát. Proto je tento zákon krokem zpět.

Ministr práce přichází i s jinými nápady, které se na první pohled nezdají tak zvrácené. Např. vázat dávky v nezaměstnanosti na odvedenou práci v sociálních a zdravotnických zařízeních vypadá jako zajímavý nápad, který by se mohl projevit na snížení počtu osob zneužívajících sociální dávky. Stejný účinek by však mělo jednoduché snížení dávek.

Smíšeně působí i nový zákon o zaměstnanosti: na jedné straně podmiňuje podporu pro absolventy škol jejich pracovní participací v průběhu studia, což by mohlo nezaměstnanost absolventů snížit. Na druhé zvyšuje některé dávky v nezaměstnanosti i minimální mzdu. Drtivá většina nápadů z vládní dílny jsou socialistické regulace, které podvazují pracovní trh a poškozují zaměstnavatele i zaměstnance.

Nezaměstnanost v ČR bohužel získává strukturální charakter. Kdyby místo vymýšlení nových orgánů a úřadů vláda snížila zatížení živnostníků, omezila ochranu zaměstnanců a zrušila povinné bezpečnostní normy, projevilo by se to blahodárně nejen na nižších nákladech pro podnikatele a pružnějším trhu práce, ale i větší nadějí pro nezaměstnané. Vždyť zrušení všech regulací by pro ně bylo tou nejlepší zprávou.

Autor je ekonom