Přítomnost Židů v Evropě se stává kritériem zániku křesťanské civilizace
Martin Mařák
Abych řekl pravdu,docela mě zaskočila výzva izraelského předsedy vlády k okamžité emigraci francouzských Židů do Izraele.Byla to jen mediální provokace z jeho strany,nebo se jedná o hlubší problém spojený s pozvolnou přeměnou francouzské společnosti?
Osobně si myslím, že tu šlo o obojí.
Co se vlastně ve Francii děje?Zatím to není tak hrozné.Nedošlo k žádným pogromům.Francouzská policie také neposílá konvoje s židovskými dětmi do plynu,což se stalo za pronacistického Petainova režimu Vichy přesně v den,který si ne náhodou pan Sharon vybral pro svůj projev.
Situace však také není v žádném případě srovnatelná s relativním klidem,který vládne na tomto poli v České republice.Proč?To snad nemusím nikomu vysvětlovat.Arabská přistěhovalecká menšina se hluboce zakořenila do francouzské společnosti a přinesla si sebou své vidění světa,což je logické.V tom rozporuplném kraji alkoholu,minisukní,vepřového a rock'n'rollu se přimkla k islámu,jež pro ni představuje základní morální a duchovní hodnotu.
Nemyslím si, že mezi původními Francouzi vládne nějaký zvýšený antisemitismus.Také se mi nezdá,že by se nějak markantně zvýšil oproti minulosti.Pouze islámská komunita arabského původu se stává stále větším aktérem v životě společnosti a izraelsko-palestinský konflikt nabývá na důležitosti.Pro Francii je stále obtížnější najít kompromis mezi požadavky francouzských Židů,zosobňujících zejména velký kapitál a lépe situovanou střední vrstvu a francouzských Arabů,kteří se proměňují ve stále důležitější voličskou základnu.
Je pravdou,že počet antisemitských provokací/ať už se jedná o hanobení synagog,židovských hřbitovů,či agresí proti Francouzům židovského původu a podobně.../neustále vzrůstá.Jen během prvních šesti měsíců tohoto roku jich už bylo víc,než v roce 2003.Je asi také pravdou,ač to osobně nemohu posoudit,že být Židem ve Franci přestává být tak úplně legrace.
Michel Barnier,nový ministr zahraničních věcí Francie,už navštívil v Ramallah Yassera Arafata a zatím neprojevil zájem o oficiální návštěvu Izraele.Koneckonců na tom není nic překvapivého,neboť se jedná o pouhé pokračování proarabské zahraniční politiky typické pro Franci,která hájí své strategické ekonomicko-politické zájmy.
Do hry mimo tradiční extrémní pravice vstoupila i její levicová forma a jiné anarchisticko-levicově laděné skupiny,pro které nenávist k liberálnímu kapitalismu a USA je demonstrovaná zjednodušujícím heslem Bush=Sharon=Hitler,proti kterému staví Che Guevara=Arafat,symboly boje proti „bezpráví a potlačování základních humanitních hodnot“.
O hloubce vzájemné nenávisti mezi Židy a Araby by se toho dalo napsat opravdu hodně.Namátkou mě napadají dvě lidové moudrosti,které jsem nedávno vyslechl.Židovský přítel mé ženy Fredy Ben David na toto téma prohlásil,že stačí jedna kapka arabské krve v těle a je to navždy ztracené.Kolega z práce pocházející z Maroka mi vysvětlil,že po aktu lásky s Arabkou se musí rituálně umýt.Pokud došlo ke stejnému činu s křesťankou,musí se umýt třikrát.No a pokud se stane něco podobného s Židovkou,musí se umýt pětkrát a navíc stát ve sprše na kameni,aby veškerá nečistota odplavala a nohou se jí nedotkl.
A tak i když se to zdá zvláštní,přítomnost Židů v Evropě se stává jakýmsi katalyzátorem soumraku,nebo rozkvětu naší judeo-křesťanské civilizace.
Zatím nedochází k žádnému masovému přesunu židovského obyvatelstva do Izraele a pevně doufám,že k němu nikdy nedojde.
Martin Mařák,Strasbourg
27.7.2004
