Nerozluštitelný hlavolam české zahraniční politiky II
Jan Mařák
Zhruba před rokem mi na Idnes vyšel článek Nerozluštitelný hlavolam..... Pokusím se opět vrátit k tématu, neboť mám pocit, že se za tu dobu skoro nic nezměnilo. Náš první prezident T. G. Masaryk si přál, aby se česká problematika stala problematikou světovou. Je bezesporu pravdou, že si kladl opravdu vysoké cíle a že měl velké a snad i přehnané mínění o důležitosti Československé republiky na evropském a světovém poli. Podařilo se nám za těch sto let alespoň přiblížit k jeho přání? Jak zbytečná otázka, že?
Ale k věci.
Náš nynější prezident Václav Klaus si vydobyl naprosto nezničitelnou pozici na vnitrostátní scéně. Jeho popularita je opravdu bezkonkurenční a myslím si, že je zasloužená. Avšak jeho kroky na mezinárodní aréně se mi pořád zdají poněkud nejasné. Jaký je vztah prezidentské kanceláře k momentální zahraniční politice USA? Jaký je opravdu jeho postoj k rozvoji Evropské unie ? Pan prezident je znám jako bytostný euroskeptik, proč se tedy nějakým čitelným způsobem nepřipojí k představitelům zemí EU, jež jsou známy podobnou nedůvěrou. Mám tím na mysli Velkou Británii a severské státy, nebo i Polsko. Je to tím, že oproti Masarykovi hledajícím ideály se spokojuje s realpolitikou v Česku a že si přeje zůstat lidem oblíbeným státníkem? Nebo se mu ještě nepodařilo najít odpovídající polohu umožňující plně rozvinout jeho státnické ambice na mezinárodním kolbišti? Pevně věřím, že pro muže jeho formátu je to jen otázka času.
O Cyrilu Svobodovi si můžeme myslet ledacos. Jedno je však jisté. Ta slavná realpolitika se mu daří realizovat celkem úspěšně. Pokud je vevýrazná prostřednost stále naším ideálem, je pan Svoboda pravým mužem na pravém místě. Jakýmsi krkolomným kompromisem se mu podařilo zařadit Českou republiku ke strategickým spojencům USA, ale zároveň nepohněval ani EU. Zůstal totiž propagátorem hlubší evropské integrace a jednotné evropské zahraniční politiky, což je požadavek Francie a Německa stále se považující za jakýsi „motor“ evropského rozvoje.
Osobně jsem rád, že se za něj lidovci tvrdě postavili navzdory snahám např. J. Kavana o jeho pád.Pan Kavan argumentoval tím, že ministr zahraničních věcí poněkud brzdí evropskou integraci. Ale ruku na srdce. Ty vize o budoucnosti EU jsou hned dvě. Jde mu o francouzsko-německo-belgicko-luxemburské snahy o tvorbu evropského superstátu? Nebo o vizi Velké Británie a severských států, kterým ke spokojenosti stačí společný volný ekonomický prostor? Prozatím žádná společná evropská vize této problematiky neexistuje a EU ještě ani nemá svoji ústavu.
S obdivem sleduji snahy Polska na evropské šachovnici. Jejich politika je mnohem čitelnější. Čím to je? Snad tím, že je to velká země a má velké ambice ve středoevropském prostoru? Polsko je naprosto jednoznačným spojencem USA v íráckém konfliktu, Polsko nemá komplexy a tvrdě se staví proti představám Francie a Německa o fungování EU. Poslední „konflikt“ s Německem je přímo ukázkou toho, co mám na mysli. Německo projevilo zájem o náhradu za zabavený majetek německých poválečných vyhnanců. A jak na to reagovalo Polsko? Jednoduše. Vyčíslilo mnohonásobně vyšší finanční požadavky za škody, které jeho hospodářství způsobila německá okupace a srovnání Varšavy se zemí. Tím se aféra uzavřela.
Rád bych konečně viděl jednoznačný postoj české politické reprezentace k několika podstatným otázkám. Je pro nás důležitější NATO, či EU s francouzsko-německým plánem na jeho oslabení a vybudování společné evropské obrany? Jakou vizi EU zastáváme? Minimální, nebo maximální? Jak se staví Česká republika k okupaci Kypru a tedy území EU tureckou armádou? Všichni se tváří, jako by se nic nedělo, což také vypovídá o váze EU na poli světové zahraniční politiky. A konečně Turecko a jeho požadavky na vstup do EU. O co nám jde? O jakýsi homogenní celek se společným historicko nábožensko kulturním základem, nebo o heterogenní směsici ne zrovna přátelských kultur s nebezpečím civilizačního střetu, který by se z toho mohl jednou zrodit.
Přestože žiji takřka dvacet let ve Francii,nepožádal jsem o francouzské občanství a jsem hrdý na zemi svého původu. Byl bych ještě spokojenější, kdybychom se dostali do světového podvědomí nejenom výborným fotbalem a hokejem.
Martin Mařák marakweb
1. srpna 2004
