Podle poslance JUDr. S. Křečka žijeme v totalitním režimu
Martin Mařák
Petici na podporu veřejného soudu s kpt. Vladimírem Hučínem podepsalo i mnoho významných osobností (mezi jinými i poslanec Svatopluk Karásek a předseda Senátu Petr Pithart). V odpovědi, kterou obdržel iniciátor akce od petičního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se mimo jiné píše : „ …... petiční výbor PS- PČR se necítí oprávněn vyjadřovat se k vašemu názoru na osobnost Vladimíra Hučína, týkající se jeho charakterových vlastností. Naléhavě si však dovoluje členy petičního výboru občanů upozornit na skutečnost, že jedním ze základních znaků totalitního režimu je zasahování politické moci do práce nezávislých soudů......“.
Dopis je podepsán poslancem a sociálním demokratem JUDr. Stanislavem Křečkem.
K tomu bych chtěl podotknout, že skutkovou podstatu toho „jednoho ze základních znaků“ svým jednáním naplnil i sám ministr vnitra František Bublan svým osobním vstupem do aféry údajného úplatku poslance Kořistky. Že se ČSSD snaží před blížícími volbami oslabit opoziční ODS je normální, naopak nedodržení presumpce neviny a to i osobami tak těžkého kalibru o něčem vypovídá. Jsem rád, že poslanec Křeček nám to ve svém dopisu na jiném případě důkladně vysvětlil. Mám si podle jeho výkladu myslet, že Česká republika se stala totalitním režimem?
Nicméně bych se rád vrátil ke kauze Hučín, na kterou si nedokáži vytvořit objektivní názor. Vzhledem k obsáhlosti a rozporuplnosti dostupných materiálů to opravdu není jednoduché. Už jen proto a vůbec i pro dobro demokracie v České republice by opravdu nebylo na škodu, kdyby soudní řízení proběhlo veřejně. Prozatím mám jen dojem, že pokud se objeví možnost poškodit politického protivníka, vláda a jí podřízený státní aparát okamžitě vyvíjí hyper intenzivní aktivitu. Naopak v případech, kdy by to mohlo neslavně dopadnout pro ni a její politické spojence, dochází k blokádě informací a neveřejným procesům.
To také o mnohém vypovídá.
Nedělám si iluze o tom, že by někde na světě existoval dokonalý právní stát zaručující rovnost a spravedlnost pro všechny své občany. Některé země se tomu ideálu blíží, jiné jsou jeho opravdovým výsměchem. To byl i případ protektorátní republiky a bývalé ČSSR. Naše země se dostala z temného období fašistické i komunistické diktatury a udělala velký kus cesty k opravdové demokracii. Mám pocit, jako by se momentálně začala vracet zpět. Jakoby cílevědomě nastoupila cestu návratu k modelu policejního státu, jak ho známe z nedávné historie.
A to ani nejsme v přímé válce proti terorismu jako Rusko, nebo USA, kde se zásahy do občanských svobod snad dají víceméně pochopit.
Martin Mařák http://marakweb.wz.cz/
4. října 2004
