Novoročenka V. Hučínovi
Martin Mařák
Vážený Vladimíre Hučíne,
vlastně už jen pouhá skutečnost, že získáváte podporu lidí s tak protikladnými politickými názory, svědčí o důležitosti vašeho boje s kavkosko-byrokratickým aparátem naší soudobé postkomunistické společnosti. Ač pocházíme z nejrůznějších koutů pomyslného politického spektra, myslím si, že alespoň na jedné věci se všichni, co vám držíme palce a přejeme vám co nejrychlejší konec té zdlouhavé a únavné procesní anabáze, dokážeme shodnout.
Jsme antikomunisté.
Uměle vykonstruovaný termín „nekomunismu“ prezidenta Václava Klause a pragmaticky proklamovaná výzva národu ke smíru s komunistickou minulostí nás nikdy nemůže oslovit. Je nám totiž vlastní hluboce zakořeněný už Karlem Čapkem proklamovaný čestný, poctivý a zemitý antikomunismus se vším všudy, co tento postoj v dnešní éře politické korektnosti obnáší.
Od sametové dohody již uplynulo patnáct let, což mi připadá dostatečně dlouhá doba k tomu, abychom mohli zodpovědně přistoupit k jakési bilanci současnosti, ke srovnání úrovně lidského bytí mezi totalitním komunistickým režimem a ve dnešní Českou republikou. Vykonali jsme bezesporu velký krok směrem k demokratické společnosti západního typu, ale cesta ještě není u konce. Vedoucí představitel nejsilnější pravicové strany v zemi, Mirek Topolánek, ------------ mimo jiné také signatář petice za váš veřejný proces, v on-line rozhovoru pro lidovky uvedl velmi znepokojující skutečnost týkající se notoricky známé úplatkové aféry spojené s poslancem Kořistkou.
M.Topolánek : „ ----------Kdybyste o té kauze věděl všechno, emigroval byste.“
Myslím si, že hommo politicus jeho významu má přístup k informacím, které se dostanou jen mezi velmi zúžený počet smrtelníků. Vzhledem k tomu, že si nedovoluji pochybovat o serióznosti jeho výroku, nezbývá mi, než smeknout klobouk před mužem jako vy a před všemi, kteří se osobně a na vlastní nebezpečí angažují v tom vleklém a nekonečném soudním procesu spojeným s vaším jménem. Není podstatné, jestli bydlí v Sydney, Praze, v Žebráku, či kdekoliv jinde na této globalizované planetě.
Ale k věci.
Nemíním se dlouze rozepisovat o svém světonázoru a o absurdnosti světa, ve kterém žijeme, nehodlám rozebírat své duševní stavy, které nikoho nezajímají. Přikročím tedy k tomu podstatnému, co mě vedlo k napsání tohoto krátkého textu.
Dovoluji si u příležitosti nejdůležitějšího rodinného svátku naší křesťanské civilizace popřát vaší mámě a vám to nejhezčí prožití vánočních svátků a zároveň hodně zdraví, energie a optimismu do roku 2005. Mé přání patří i těm, co vás aktivně doprovází od procesu k procesu a kteří na vlastní kůži zažívají brutální zvůli jisté části našeho policejního aparátu, jež vám není nakloněna. Ano, myslím na vás, pane Františku Cigánku ( doufám, že jste se duševně i fyzicky zotavil z vážných zdravotních problémů, jež vám byly způsobeny neopodstatněně přehnaným zásahem represivních složek při posledním procesu v Přerově ), jak bych mohl zapomenout na vás, milá a v prvních liniích bojující paní Claudie Nikolajenková, či na vás, barde zoufale bijící na všechny strany a e-mailový chrliči Jane Šinágle, jak bych mohl opomenout Františka Rozhoně; Oldřichu Kaisere ( to byl teda zatraceně drsný střet s realitou, -------co?), Martine Vadasi, Johne Boku, Milane Paumere, členové KPU ( Konfederace politických vězňů), členové SBU ( Sdružení bývalých politických vězňů), členové KAN ( Klub angažovaných nestraníků), Milo Komínku, no a co říct k legendám typu Pepy Nose: „ Lukov zřícenina blues, policajti sou příliš líní aby se sem vydráááápali....“, ------------ no však pamětníci ví, o čem mluvím, Zbyňku Horváthe a Ali Weissová, a samozřejmě bych nechtěl zapomenout na Palachovy děti a Konzervativní mládež a také na paní Hanu Catalanovou a Jana Beneše a další a další.
A když už jsme u těch Hučínovců, bylo by opravdu nehorázné, kdybych nepopřál to nejlepší a nejpozitivnější k vánocům a do nového roku netovému samuraji Jirkovi Vaňkovi a jeho pražskému kolegovi Robertu Bazmyslíkovi.
Jako rodilý cynik nemohu než se sarkastickým úsměvem prohodit prázdnou frázi o tom, že pravda a láska zvítězí.... Nasrat! Jó nasrat. -------------- Jak zpíval Karel Kryl. ----------- Jsa věřícím, troufnu si deklarovat to, že boží mlýny melou pomalu, ale spravedlivě.
Ať tedy melou.
19. prosince 2004
