Zákaz "švarcsystému" je hrou s ohněm
Martin Říman
Lidové noviny, 17.01.2005
Ministr Zdeněk Škromach vytáhl do boje proti "švarcsystému". Byl zakázaný už dříve, kontrolní orgány - úřady práce - však doteď byly, dle vlastních slov, benevolentní. Nyní začínají dávat desetitisícové pokuty. Tisíce lidí jsou ze dne na den v ohrožení své existence. Ovšem, jak řekl předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek, "stát nemůže jinak, ten musí dbát na to, aby byl zákon respektován".
Ponechme na chvíli stranou, že celá myšlenka nařizovat lidem, jakou formou navzájem spolupracovat, je nesmyslná. Podívejme se blíže na Zaorálkovu maximu o povinnosti státu vymáhat plnění zákona.
Už staří Římané znali slavné "zákon špatný, ale zákon". Je v tom úcta k řádu. Je v tom hloubka poznání, že raději respektovat špatné pravidlo než rozdírat společnost anarchií. Avšak zároveň platí, že zákony musejí být takové, aby byly pro normální život průchodné. Protože jinak se začnou obcházet. Porušovatelé získávají výhodu proti těm, kteří pravidla dodržují. To je demoralizující, s katastrofálním dopadem na celou společnost.
Když se touto optikou podíváme na zmíněný zákon, zjistíme, že naplňuje tu nejhorší kombinaci. Je špatný, nedá se podle něho žít a obchází ho nejen občané, ale hlavně samotný stát.
Ztráta základních jistot
Paragraf, který zakazuje švarcsystém, je totiž jasný. Zakazuje, aby si jakákoliv firma najala na práci, která je předmětem jejího podnikání, jinou firmu, která nemá vlastní zaměstnance.
Tak stavební firma si nesmí najmout živnostníka-instalatéra. To je známý příklad. Ale totéž se týká i profesí, jako jsou účetní, advokáti, daňoví poradci, projektanti, zkrátka všichni, kteří jsou tak zvaně na volné noze a "nezajišťují činnost svými zaměstnanci", jak praví zákon. Ono to navíc u licencovaných profesí ani není možné, protože oprávnění je na konkrétní osobu, ne na firmu. Zkrátka a dobře, těch činností je taková spousta, že pokud by stát podle přání předsedy sněmovny opravdu dbal, aby zákon byl respektován, tak se společnost a její ekonomika rozloží do půl roku. Stát to evidentně pochopil. A nedbá. Respektive, jen tak trochu.
Proto ministr Škromach není schopen odpovědět na jednoduché otázky, co tedy povoleno je a co není. Proto úředníci z ministerstva práce vydávají výklady, které se sice tváří poněkud sofistikovaněji než interpretace pana ministra, ale s výsledkem stejným. A tím je poznání, že rozhodnutí, zda daná činnost se ještě může provádět na živnostenský list, nebo již jen v rámci zaměstnaneckého poměru, je jen a pouze na subjektivním rozhodnutí úředníka. Je to logické, protože zákon mluví naprosto zřetelně - zakázáno je všechno! A v momentě, kdy stát nechce tento příkaz, který sám vydal, naplnit, nezbývá mu než mlžit a chovat se svévolně.
Pro občany státu je to strašná situace. Je to ztráta základních jistot. Mohou se chovat dvojím způsobem. Buďto plně respektovat dikci zákona. Což znamená ukončit svou živnost a nechat se zaměstnat nebo zaregistrovat na úřadu práce. Nebo přistoupit na hru vlády a doufat, že z toho s pomocí štěstí či nějaké "pozornosti" vyklouznou. Na místě je otázka, zda je tento stav záměrem, nebo neschopností. Jinak řečeno, chce vláda udělat ze svých občanů bezprávné nevolníky závislé na libovůli vrchnosti, nebo "jen" neumí vládnout?
Jediná rozumná věc, kterou vláda může v současném okamžiku udělat, je příslušný paragraf zrušit nebo vydat zákon nový, který jasně specifikuje, čeho se zákaz týká a čeho ne. Jinak to opravdu zavání koncem právního státu.
17. ledna 2005
