Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Antimonopolní úřad – klacek na úspěšné

Marek Loužek:

Časopis „51pro“ č. 2/2005, s. 30.

Antimonopolní zákonodárství je příkladem regulace, která ničí svobodu a pokřivuje tržní prostředí. Nejčastěji je používáno proti firmám, které zvyšují objem výroby, snižují ceny a rychle zavádějí inovace. Antimonopolní zákonodárství je projevem závisti politicky vlivných tržních subjektů, které neuspěly ve spravedlivé soutěži, a trestají protivníka za to, že si zákazníci sami vybrali jeho produkty.


Antimonopolní úřad – klacek na úspěšné



Společnost Microsoft, jejíž šéf nedávno navštívil Prahu, dosáhla své tržní pozice soustavnými inovacemi a rozvojem operačního systému, který uspokojoval spotřebitele lépe než alternativní systémy. Přesto se stal Microsoft předmětem antimonopolních sankcí jak v USA tak v Evropě. Jde pouze o náhodu, nebo o doklad, že zásahy antimonolních úřadů jsou z principu špatné a pokřivují tržní prostředí?



Útok na efektivnost

Nejen teorie ale i praxe dosvědčuje, že žádný veřejný zájem regulovat tržní prostředí neexistuje. Průkopnické práce z oblasti teorie veřejné volby ukázaly, že iniciátorem regulací jsou politici či státní aparát, jimž regulace jistých oblastí přináší osobní prospěch v podobě prostředků na volební kampaň, zajištění podpory nátlakových skupin, nebo přímo nelegálních prostředků do jejich kapsy.

Antimonopolní zákonodárství je příkladem regulace, která ničí svobodu a pokřivuje tržní prostředí. Nejčastěji je používáno proti firmám, které zvyšují objem výroby, snižují ceny a rychle zavádějí inovace. Antimonopolní zákonodárství je projevem závisti politicky vlivných tržních subjektů, které neuspěly ve spravedlivé soutěži, a trestají protivníka za to, že si zákazníci sami vybrali jeho produkty.

Výpočet tržního podílu, který podle antimonopolního úřadu nesmí přesáhnout kritickou mez, je falešný. Tržní podíl je přímý výsledek odměn spotřebitelů firmám, které přitáhly spotřebitele lepšími inovacemi. Protimonopolní útok na tržní vůdce je útokem na prokazatelnou efektivnost. Antimonopolní zákonodárství je klackem na úspěšné, kteří uspokojují potřeby spotřebitelů lépe než konkurenti.

Obhájci antimonopolního zákonodárství někdy argumentují tzv. přirozeným monopolem, který podle nich musí být regulován. To je však iluze: buď jde o monopol skutečně přirozený, který vyrábí produkt s nižšími průměrnými náklady než konkurence; pak ho nemá cenu regulovat. Nebo přirozený není, a pak ho rovněž nemá cenu regulovat, protože jedinou zbraní proti monopolní zvůli je otevřený vstup do odvětví.



Dublovaná regulace

Kritika antimonopolního zákonodárství získala nový impulz po vstupu ČR do EU. Úředníci antimonopolního úřadu kontrolují to, zda dominantní firma nezneužívá svého postavení, tzv. podílem firmy na trhu. Podíl firmy na trhu lze vypočítat, známe-li obrat firmy a velikost trhu. Právě vstup do EU však v této rovnici znamená obrovskou změnu, neboť trhem již není území ČR, nýbrž celá Evropská unie.

Rozšířením EU došlo ke zvětšení trhu, na němž firmy operují. Tržní pozice by se proto již neměly vypočítávat na národním trhu, nýbrž na trhu EU, takže většina dosavadních dominantních pozicí přestane existovat a národní Úřady pro hospodářskou soutěž ztrácí smysl. V logice uvažování příznivců antimonopolní regulace by mohl mít možná smysl evropský úřad pro hospodářskou soutěž, nikoli však národní.

Je příznačné, že ani jedna ze dvou loňských novel českého antimonopolního zákona, které se odvolávaly na harmonizaci s EU, tuto základní otázku neřešila. První novela vstoupila v platnost v červnu 2004 a řešila otázky kompetenční - jak Komise bude spolupracovat s národním antimonopolním úřadem. Druhou v létě protlačila zemědělská lobby, která chtěla být chráněna před obchodními řetězci.

Vstup do EU přidal k regulaci hospodářské soutěže v ČR ještě regulaci evropskou. Komise nyní může např. provádět šetření i v jiných než obchodních prostorách, včetně bytů vedoucích pracovníků dotčených soutěžitelů, „existuje-li důvodné podezření, že se tam nacházejí dokumenty mající význam pro prokázání vážného porušení pravidel hospodářské soutěže“. Tato dublovaná regulace má na podnikání v ČR negativní vliv.

*

Případ Microsoftu ukazuje intelektuální bankrot antimonopolní politiky. Odvětví bylo otevřené, působil zde hodně konkurentů, technologická změna byla rychlá a trvalá, výrazně rostla produkce a klesaly ceny. Vůdčí softwarová firma v široké míře a za rozumné ceny poskytovala licence na svůj operační systém, zatímco konkurenti si stěžovali na „tvrdost“ konkurence.

Jednání, které antimonopolní zákony omezují, je jednáním proti zájmům konkrétních soutěžitelů, nikoli proti hospodářské soutěži. Je vyvoláno závistí konkurentů, kteří se snaží zlikvidovat ty, kdo vyrábějí kvalitnější produkci za nižší ceny. Antimonopolní zákonodárství je klacek na úspěšné. Proto by mělo být zrušeno. Národní úřady pro hospodářskou soutěž už proto, že ztratily smysl po vstupu EU.





2. března 2005



Marek Loužek
ředitel výzkumu Centra pro ekonomiku a politiku (CEP); editor jeho newsletteru a řady sborníků. Přednáší na FF UK a VŠE v Praze. Knihy: Zapomenutá transformace (1999), Spor o metodu (2001), Populační ekonomie (2004), Rozšiřování EU (2004), Max Weber (2005)
 
  Přístupy: 23088 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA