Vzestup a pád Stanislava Grosse
Martin Mařák
O jedné skutečnosti se podle mě nedá diskutovat. Stanislav Gross skončil ve vysoké politice a je docela možné, že i v politice jako takové. Tragikomedie, jejíž nečekané zvraty sledujeme už několik dlouhých měsíců, se během posledních několika týdnů vystupňovala do neuvěřitelné bulvárně fraškovité podoby. Vláda se ocitla v patové situaci, což jednak vážně narušuje její schopnost normálního fungování a zároveň ji staví stejně jako naši republiku pod ironický drobnohled zahraničních médií, což nevrhá zrovna nejpozitivnější světlo na pověst naší země.
A to ani nechci mluvit o její momentální schopnosti realizace jakýchkoliv vitálně důležitých reforem. Dovedu si představit jaký stupeň důležitosti jim vláda přikládá v situaci, kdy priorita všech priorit je snaha udržet Stanislava Grosse, jeho ČSSD a zároveň s nimi i celou vládní koalici co nejdéle u moci.
Je těžké předpovědět, kdy a jaký způsobem se celý ten zlý sen rozplyne. Možná se ještě povleče několik dnů, týdnů, či měsíců, nicméně jako poslední a konečný termín jeho pádu vidím příští volby. Také si myslím, že hloubka propasti, do které sebou vezme i ČSSD, bude přímo úměrná počtu dní, kdy ještě zůstane premiérem a předsedou strany. Zároveň mě coby eurorealistu a odpůrce zmateně gigantické a pro naši zemi nevýhodné tzv. Ústavy EU naplňuje radostnou nadějí skutečnost, že náš premiér na přijetí tohoto dokumentu staví celou svou mediální obrodu.
Řekl bych, že jeho obdivuhodní strategičtí poradci stojí jako už několikrát před nelehkou úlohou. Stanislavu Grossovi se totiž právě podařilo ztratil to, co je pro politika nejcennější, tedy čistý štít. Už není důležité, že se jednalo o společné podnikatelské aktivity jeho ženy a její přítelkyně, neboť voliče to nezajímá. Jeho osoba je potřísněna aférou „veřejný dům Escade“ a vším, co si fámy chtivý občan pod tímto pro politika netradičním spojením ve své bujné představivosti vymyslí. Nevěstinec Escade se s ním potáhne až do konce a nic na tom nezmění fakt, že ho paní Barková prodá kupcům z Ruska.
Událost je o to pikantnější, že příčinou jeho pádu kupodivu nebudou mnohem vážnější kauzy typu Mlýn, či komická mini aféra spojená s jeho bytem, nýbrž prozaický bordel v Praze, se kterým možná ani nemá osobně nic společného. ------------------ Tak už to ale v životě chodí.
Ani bych se nedivil, kdybychom brzy spatřili v televizním zpravodajství na Staroměstském náměstí nového Stanislava Grosse s naběračkou u velkého hrnce, jak rozdává guláš chudým bezdomovcům. Docela si dovedu představit všechny ty humanitární aktivity, jimž se začne věnovat, aby nám ukázal, jak se změnil k lepšímu. Také není vyloučené, že boj o přízeň zhrzeného bratra Miroslava Kalouska a nastoupená mystická stezka duchovní obrody vyvrcholí zázračným výronem Kristových stigmat na jeho rukou a náš premiér začne léčit umírající pouhým dotekem a silou myšlenky. Zároveň se mu v hlavě otevře sedmá čakra a vstoupí podoben jurodivému poustevníkovi z hluboké tajgy do bájného společenství nejvyšších zasvěcenců a ezoterických vládců všehomíra, neboť cesty boží jsou nevyzpytatelné a hluboká víra hory přenáší. ------------------------------------ Amen.
Situace je natolik zoufalá, že se od jeho mediálních mágů dá očekávat ledacos. Zatím se nám omluvil a slíbil, že už to více neudělá. Uvidíme, jaké nové překvapení nám nadělí blízká budoucnost.
Nevím, jestli se mám hystericky smát, nebo brečet a mlátit v hluboké depresi hlavou do zdi.
8. března 2005
