Špatná ústava prohlubující skrytou rakovinu naší demokracie
Martin Mařák
(útok na UEU zleva, část I.)
Dokument si můžete obstarat v originále na http://etienne.chouard.free.fr/Europe
Kompletní český překlad s odkazy, předkládám vám zkrácenou verzi, můžete konzultovat na mých stránkách http://marakweb.wz.cz/
Jak jsem minulý týden slíbil, seznámím vás s občanskými iniciativami, které ve Francii kritizují UEU zleva. Začnu u E. Chouarda, jenž poukazuje na nedemokratičnost UEU. Pan Chouard není žádným profesionálním juristou, i když právnickou fakultu vystudoval. Pracuje jako profesor na ekonomickém gymnáziu Marseille a vyučuval právo občanské, konstituční a komerční, nyní učí informatiku.
Svou tezi: „Špatná ústava prohlubující skrytou rakovinu naší demokracie“, napsal před několika měsíci a publikoval ji na internetu. Jak už to tak někdy v životě chodí, text začal žít svým vlastním životem a přerostl autorovi přes hlavu, neboť se stal jednou z referencí útoku na UEU zleva ve Francii. Denně dostává stovky mailů, průběžně opravuje chyby, za které se omlouvá, a text se neustále vyvíjí. Podle jeho slov se jen pokouší o dialog mezi občany. Uznává, že se může mýlit, neboť není žádná autorita na ústavní právo. Je pouze občanem, který přemýšlí a klade si otázky. Osobně se situuji poněkud více napravo, než pan Chouard, ale vážím si jeho v dnešní době vzácné občanské angažovanosti. Dělá to totiž zadarmo ve svém volném čase a stává se tím jedním z několika vzácných don Quichotů současnosti.
Tak pěkné čtení Martin Mařák
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ústava je smlouvou mezi lidem a jeho vládci. Podpisem této smlouvy lid souhlasí s tím, že se podrobí právu. Vládnoucí autorita je prohlášena za legitimní právě touto smlouvou, jež zároveň musí chránit lid proti nespravedlnosti a despotické zvůli. Principy ústavního práva, o kterých budeme hovořit, garantují to, že ona smlouva hraje svou ochrannou roli, a zároveň umožňují lidu, aby ji mohl kontrolovat.
Smlouva o ústavě pro Evropu (UEU) je vykonavatelná bez časového limitu/(2),působí téměř ve všech základních oblastech života lidí(3), její právní síla je nadřízená všem národním normám (4)(předpisy, právní normy, ústava), uvádí do života velké pravomoci ( moc výkonnou, zákonodárnou, soudní ) a zároveň mezi nimi upravuje rovnováhu.
UEU je tedy svou povahou ústava, neboť ustavuje základní zákon.
Každý základní text definující, či měnící pravomoc institucí, ať už se jmenuje jakkoliv, musí respektovat tyto principy. (6)
1.Ústava musí být srozumitelná, aby mohla být volena lidem : UEU je nesrozumitelná.
2.Ústava nedeklaruje takovou, či onakou politickou orientaci : UEU je partyzánem určité politiky.
3.Ústava je měnitelná : UEU je uzamčena požadavkem dvojité jednohlasnosti.
4.Ústava ochraňuje před tyranií separací mocí a kontrolou mocí : UEU nedovoluje opravdovou separaci moci, ani její kontrolu.
5.Ústavu neposkytují mocní. Aby byl lid chráněn před nebezpečím despotické tyranie mocných, on sám je jejím tvůrcem prostřednictvím ústavodárného shromáždění, jež je nezávislé, zvoleno speciálně pro tento úkol a odvoláno po jeho završení : UEU potvrzuje evropské instituce, které byly vytvořeny nejrůznějšími politickými elitami během zhruba padesáti let. Tito politikové zároveň zosobňují soudce i jednotlivé strany procesu.
I. První princip ústavního práva: ústava musí být čitelná
Ústava musí být přímo schválena lidem, který se jí podřídí. Aby akceptace lidem tím, že se pod smlouvu podepíše měla smysl, text musí být pochopitelný všeobecně a kýmkoliv, nejenom právními experty. Z tohoto pohledu je UEU dlouhá a komplexní 7: 485 stran A4. Tato pro ústavu světově unikátní délka je navíc znásobena takovým množstvím komentářů, že výsledný text je pro normálního občana absolutně nesrozumitelný.
Už její délka a složitost je tím, co nám obyčejným smrtelníkům zakazuje jakoukoliv kritiku. To, co máme podepsat musíme samozřejmě číst a plně pochopit, nebo to odmítnout. Ústava je základním zákonem, musí být napsána tak, aby ji mohli číst všichni, aby ji mohli přijmout, či odmítnout s tím, že ví, proč to dělají.
II. Druhý princip ústavního práva: ústava nedeklaruje takovou, či onakou politickou orientaci
Demokratická ústava není pravá, ani levá, není socialistická, ani liberální, ústava není partyzánem: ústava umožňuje politickou debatu, neboť se situuje výše, než politická debata. Oproti tomu UEU nejenom že určuje pravidla politické hry, ale dokonce určuje i hru samotnou. Ve všech svých částech(11)(I,II a hlavně III) prosazuje různá liberální omezení a reference, z čehož vyplývá, že se nejedná o politicky neutrální text. Na dlouhou dobu prosazuje ekonomický model, což by mělo být výsledkem každodenní politické debaty založené na různě vyvíjejícím se stavu společnosti. Jedná se o určitý hold-up znemožňující střídání politických ekonomií.
Zároveň UEU na dlouhou dobu potvrzuje skutečnost, že se Evropská unie vzdává třech základních ekonomických nástrojů, které umožňují vládnout všem státům na světě.
a) Absence měnové politiky: jako jediní na světě jsme nechali naši centrální banku absolutně nezávislou a s jediným konstitučním a nedotknutelným posláním, jímž je boj proti inflaci. O ekonomickém růstu a zaměstnanosti ani zmínka(12) . Politikové nemají žádnou možnost tuto misi nějak změnit. Přitom moc dobře víme, že anti-inflační politika vede k rostoucí nezaměstnanosti(13).
b) Absence rozpočtové politiky: pakt stability14 svazuje jednotlivé státy tím, že jim ukládá rozpočtovou přísnost.
c)Absence politiky průmyslu: zákaz jakýchkoliv konkurenčních překážek(15) sebou nese zákaz pomoci národním podnikům v obtížích.
Pokud odložíme stranou ústavu Sovětského svazu ( také ztvrzovala určitou politickou linii, kolektivismus), tak jediná další ústava partyzán bude UEU.
III. Třetí princip ústavního práva: ústava je měnitelná
Všechny národy světa žijící v demokracii mohou změnit jejich ústavu. Projekt UEU jde měnit jen velmi obtížně(18). Ke změně jediné čárky v UEU je třeba jednomyslný souhlas vlád jednotlivých států o projektu změny a jednomyslná ratifikace změny všech členských států v referendu, či v parlamentním hlasování. Celý tento komplexní proces se nazývá ordinární (obyčejná, všední) revize.
Je paradoxní, že tato přemrštěná rigidita je doprovázena překvapující pružností v jiné proceduře, jež nepotřebuje přímý souhlas lidu. Jedná se o zjednodušený postup při přijímání změn(20) , jenž umožňuje jednomu z orgánů EU (Radě EU) pozměnit na základě vlastní iniciativy jeden z klíčových bodů ústavy ( množství suverenity zůstávající jednotlivým státům v té, či oné doméně). To, že po zrodu UEU při rozhodování bude platit kvalifikovaná většina, je zároveň spojeno se ztrátou práva veto(21). A to je velmi vážné.
2. května 2005
