Vyvlastňování aneb nefér hra
Martin Říman
Mladá fronta DNES, 14.12.2005
Ještě dříve, než hejtman Moravskoslezského kraje stanovil konečný termín pro dosažení dohody o výkupu pozemků v Nošovicích, premiér Paroubek vyrukoval s jejich vyvlastněním. A přičinlivý poslanec obratem načetl příslušný pozměňovací návrh. Premiér zřejmě počítá s tím, že v případném průzkumu veřejného mínění, podle kterého, jak sám říká, se řídí, ho nadpoloviční většina dotazovaných pochválí. Velká fabrika je dobro a nějací zatvrzelí domkáři nemají právo se mu stavět do cesty. Paroubek ví, co dělá. Takhle uvažuje většina z nás. Volební body jsou zajištěny.
Je to zvláštní v zemi, kde byl za posledních šedesát let každý druhý postižen zabavením nějakého majetku. Měli jsme možnost na vlastní kůži poznat, jak to začíná a kde to končí. Když prezident Beneš podepisoval v pětačtyřicátém znárodňovací dekrety, nikdo včetně něho netušil, co tím rozpoutal. Když bylo toto povoleno, bylo nakonec vše povoleno. Na šikmou plochu se lze dostat nenápadně.
Navíc v Nošovicích nebyly zdaleka vyčerpány možnosti k dohodě. Tak například cena. Člověk nemusí být zrovna hamoun, aby pociťoval jako nespravedlnost, že pozemky pod továrnou TCPA u Kolína byly vykupovány za 250 korun za metr a v Nošovicích nabízí vláda jen sto padesát! Argumentace, že půda v polabské nížině je kvalitnější, je zcela nesmyslná. Cena pozemku se odvíjí od způsobu jeho využití. A ten je v obou případech stejný. Továrna.
Nebo způsob jednání. Když premiér vyhrožuje vyvlastněním, chová se jako slon v porcelánu. To si opravdu myslí, že se toho lidé leknou? Pane předsedo vlády, i lidé z vesnice na severní Moravě si dokážou spočítat, že to je plácnutí do vody, protože než zákon začne platit a než se provede vyvlastňovací akt, bude Hyundai mít továrnu postavenou někde jinde. Daleko užitečnější by bylo do Nošovic osobně přijet a tváří v tvář lidem vysvětlit, proč zrovna v tomto případě stojí za to vyměnit osobní zájem za veřejný. To by bylo gesto, které lidé dokážou ocenit. Skoro bych řekl, že na to čekají. Možná by to pomohlo, možná ne. Ale všichni by měli pocit, že se s nimi hraje fér hra a že neprožívají jakési komunistické déjá vu.
Dalším argumentem proti vyvlastňování je, že existují i další lokality, kde majetkové problémy nejsou, třeba pouze dvacet pět kilometrů vzdálený Mošnov, kam ostatně hodlá v případě nedohody s vlastníky zaměřit své úsilí vedení Moravskoslezského kraje. Nošovice jsou prioritním zájmem firmy Hyundai proto, že je odtud nejblíže do jejich závodu v Žilině. Tedy jde o dopravní náklady, nic víc. Tím ovšem dostává požadavek na vyvlastnění ještě méně akceptovatelnější rozměr.
A nakonec neobstojí ani zdůvodnění, že se tak stane na základě demokratického rozhodnutí většiny. Jsou práva, o která člověk nemůže přijít hlasováním, byť majority, zvláště když to majoritu nic nestojí. Mějme na paměti, že i Sokrates byl odsouzen k smrti na základě takového hlasování. Právo na nedotknutelnost majetku je vedle práva na život tím nejzákladnějším, na kterém stojí naše společnost. Vezměte lidem právo na majetek a jste zpátky v komunismu padesátých let.
