Euro ano, EU ne?
Petra Kuchyňková
Reflex, 12/2008
Evropská unie nedávno hodnotila, jak členové i nečlenové eurozóny plní maastrichtská kritéria, tedy pět požadavků nutných pro zavedení a používání eura. Čechům vzkázala obligátně: musíte se víc snažit. I když proti loňsku ne tak ostře. Lépe než dříve prý snižujeme rozpočtový schodek a provádíme reformy, ač ta penzijní je teprve před námi. Lehké pokárání dostala také Sarkozyho Francie. Je moc "autonomní" a veřejné finance chce uvést do rovnováhy až v roce 2012 místo původně plánovaného roku 2010. Na druhou stranu právě kvůli Francii byla Evropská unie už jednou ochotna revidovat požadavky na plnění maastrichtských kritérií, ačkoliv tím ohrozila stabilitu společné měny - eura.
Co z toho plyne? V eurozóně a v Unii jsou si všichni rovni, někteří "rovnější". "Dobrý Evropan" Sarkozy má prostě jiná práva než malá Česká republika. Češi ale, stejně jako další státy přijaté do Unie po pádu komunismu, nemají na vybranou. Musí euro přijmout, zavázaly se k tomu při vstupu do EU.
Zatím existuje pouze jedna země, která uvažuje o přijetí eura, aniž by "musela". Je to Island. Island je v Evropském hospodářském prostoru, podřizuje se tedy povinně pravidlům Unie a souvisí pevně s eurozónou, byť členství v Unii s jejími společnými politikami považuje podobně jako Norsko za zbytečné až riskantní. Zda euro nebude také rizikem a zda ho Island skutečně přijme, to ještě uvidíme.