Richard John Neuhaus (1936-2009)
Josef Mlejnek
Richard John Neuhaus (1936-2009)
Dne 8. Ledna 2009 podlehl dlouhodobé nemoci (rakovina) významný americký katolický intelektuál, zakladatel a šéfredaktor vlivné revue First Things, otec Richard John Neuhaus. Narodil se v roce 1936 v Kanadě, kde jeho otec, luteránský pastor, působil v evangelické misii. Syn brzy kráčel v otcových stopách a stal se rovněž duchovním - po řadu let působil v černošských slumech v Brooklynu. Spolupracoval s Martinem Lutherem Kingem v boji za práva černých Američanů. Po roce 1973, kdy byly v USA uzákoněny interrupce, zasvětil svůj život boji za práva lidí na existenci už před jejich příchodem na svět. Tento ekumenicky založený duch dospěl postupně také k závěru, že půl tisíciletí po reformaci se katolická církev zreformovala natolik, že upřímný protestant už nemá proti čemu protestovat. Katolíkem se stal v roce 1990, o rok později přijal kněžské svěcení. V témže roce také založil First Things. Téměř po dvacetiletí v tomto časopise povzbuzoval nejen katolíky, ale i protestanty a Židy, aby se nebáli veřejně prezentovat své názory. Jsou koneckonců stejnými občany státu jako ateisté, proč by neměly být jejich názory slyšeny se stejnou vážností a pozorností? Ostatně už v roce 1984 vydal knihu The Naked Public Square (Prázdný veřejný prostor), kde kritizoval vytěsňování náboženství a morálky z veřejného života. Byl přítelem a v posledních letech i duchovním rádcem odcházejícího amerického prezidenta George W. Bushe.
***
Odpovědi ze závěru jednoho z posledních poskytnutých rozhovorů svědčí o jeho bezpředsudečnosti a otevřenosti:
Představuje návrat k náboženství v 21. století jednoznačně dobrý jev?
Éra desekularizace neznamená nutně jednoznačně dobrou zprávu. Obnova náboženství v sobě zahrnuje růst agresivního radikalismu. Náboženství - jako lidská kategorie - není nutně z povahy věci dobré. Ať už je křesťanské nebo vychází z jiné tradice, obsahuje vždy velký potenciál zla. Islámský džihád má přece vyloženě náboženský charakter a představuje přitom destruktivní a smrtelně nebezpečnou formu náboženství. Největší výzvou pro 21. století bude navázání vztahů se stále agresivnějším islámem. Bude vůbec možná koexistence a soužití v relativním míru se silou nepřátelskou naší civilizaci? A v případě slámu musíme mluvit ne o návratu, ale o explozi náboženství, které bylo v 19. a z velké části i ve 20. století silně upozaďováno kolonialismem evropských států představujích novověk. Velká Britanie, Francie i Německo si byly neuvěřitelně jisté svou silou a byly přesvědčeny, že vytvoří svět ke svému obrazu, ale věci se vůbec neubíraly tímto směrem.
Jakou roli zde mohou sehrát křesťané?
Jsme v tomto ohledu dost bezradní: naděje může vzejít pouze zevnitř islámu, od náboženských myslitelů způsobilých diskutovat o otázkách, které nastínil Benedikt XVI. ve své promluvě v Řeznu. O vztahu mezi vírou a rozumem, světskostí a sakralitou. Zároveň je velice důležité, aby islám nahlédl a přijal hranici mezi sakrální a světskou sférou. Na řadu věcí si musejí nejprve odpovědět sami muslimové ve vnitřním dialogu. Nejde tu přitom o muslimy sekularizované, prosycené kulturou Západu, z nichž mnozí pracují na západních univerzitách. Jde o ty, kdo žijí uvnitř samotného islámského světa. Přinese budoucnost konstruktivní koexistenci islámu a křesťanství, nebo se naplní vize Samuela Huntingtona - střet civilizací a stav nepřetržitého boje? Odpověď na tuto otázku přinesou následující desetiletí. Já ji neznám.
(Zpracováno podle zahraniřních pramenů.)
Josef Mlejnek