Václav Klaus, Churchill a Martina Lustigová aneb jak manipuluje Česká televize

Lukáš Petřík

Vážení přátelé, rozhodl jsem, že se Vám musím k něčemu přiznat. A to, že jsem, já hlupák, brutálně naletěl. V čem? Mizivé procento z vás možná sleduje naší drahou Českou televizi a mizivé procento z vás možná sleduje jistý pořad ČT 168 hodin. Bohužel jsem se stal jeho, byť asi jen na půl minuty, aktérem.

Nejprve verze odvysílaná naší drahou veřejnoprávní televizí, na kterou přispíváme každoročně povinně několik miliard z našich „dobrovolných“ koncesionářských poplatků: Je zde jistý mrzutý pan prezident Václav Klaus, který zaspal dobu a vzpírá se všem „moderním“ a „pokrokářským trendům“, jako je například Evropská unie, globální oteplování, „správný“ jediný názor na konflikt v Gruzii, Kosovu a podobně.

Dle pečlivě vybraných komentátorů se Klaus vůči „pokrokovým“ názorům vymezuje tím, že si dovoluje kritizovat EU, USA a bůhvícoještě. Prý, aby svou osobu odpoutal od úzkého středoevropského prostoru a stal se známým po celičkém širém světě. Válku v Iráku kritizoval, ten darebák. Později, aby se pomstil americké neokonzervativně-clintonovské administrativě za to, že ho nezvali do Bílého domu, protestoval proti odebrání suverénního srbského území- Kosova Srbsku. Tomu Srbsku, které při nás stálo v době Mnichova a odkud se rekrutovaly desetitisíce dobrovolníků, kteří chtěli bránit naši vlast proti nacistické agresi.

Tento prezident si dle reportáže udělal z kráčení proti proudu takřka své samolibé hobby a našel své pochlebovače v „mladičkých neznámých studentech politologie“, kteří o něm píší oslavné články srovnávající ho s Churchillem, aby je pak ten starý ješita pozval na Hrad. „Moc hezky jste to napsal,“ řekl prý o inkriminovaném článku ten ješitný Klaus. Toť dle mého soudu jakási oficiální verze.

Teď můj pohled. Ve středu 28. 8. večer mi volá má bývalá učitelka z Ústavu politologie FF UK Martina Lustigová, že točí zábavný, humorný, odlehčený pořad o Václavu Klausovi a o tom, jak dokáže/nedokáže pochválit své spolupracovníky, přátele apod. Jelikož jsem ještě ve své době, v době svých studií, považoval slečnu Lustigovou za prima kantorku, která s námi zašla občas na pivo a obecně byla velmi vstřícná a přátelská, souhlasil jsem.

V těch dobrých časech (zhruba před třemi lety), kdy jsem se ještě domníval, že patrně ještě nebyla nasáklá povinnou antiklausovskou propagandou České televize, jsem jí u piva, patrně již v mírně nestřízlivém stavu mezi řečí vypravoval, že mě pan prezident Klaus pozval na audienci na Hrad, protože se od pana Jakla dozvěděl o našem studentském pravicovém časopise Portál, který kritizoval tehdejší dvojče dnešní Lisabonské smlouvy-Evropskou ústavu. A že také mimochodem pan prezident četl článek, který jsem tehdá napsal a v němž jsem srovnával to, že Klaus podobně jako kdysi Churchill neváhá jít proti proudu a kritizuje dnešní módní trendy, podobně jako Churchill kritizoval tehdejší módní trendy. Tehdejšími moderními trendy byly zprvu bolševismus v sovětském Rusku, potom appeasement vůči nacistickému Německu a ustupování F. D. Roosvelta vůči Stalinovi. Dnes bychom sem mohli doplnit ideologii multikulturalismu, evropeismu, globálního oteplování atd., které se časem ukáží stejně chybné jako ty předešlé. (http://www.virtually.cz/index.php?art=8886)

Tak jsem tedy Martině Lustigové před kamerou dle pravdy říkal, že jsem byl na Hrad pozván především kvůli své tehdejší činnosti namířené proti evropské ústavě a evropské byrokratizaci, kterou jsem kritizoval na stránkách tehdy poměrně úspěšného časopisu Portál a na stránkách doposud působícího webu EUportal. A také, že mě pan prezident, spíše mimochodem a „pod čarou“, pochválil i za článek o Churchillovi.

To však asi bylo příliš komplikované a nehodilo se to do připravovaného příběhu. Slečna Martina Lustigová, kterou jsem doposud považoval za solidní politoložku a novinářku z toho všeho vytvořila to, že starý ješita Klaus si pozval „mladičkého neznámého politologa“ jen kvůli tomu, že byl rád, že někdo chválil jeho EGO. Z několikaminutového rozhovoru publikovala jen onu z kontextu vystřiženou a díky tomu dalo by se i říci falešnou větičku: „Moc hezky jste to napsal.“

Nerad používám silná slova, ale troufal bych si tvrdit, že Martina Lustigová s celou reportáží záměrně manipulovala a vědomě LHALA. Tehdy, před třemi lety, jsme se s panem prezidentem o „inkriminovaném“ článku bavili z těch zhruba čtyřiceti minut, co jsem byl na Hradě, maximálně minutu a prezident vyřkl něco na ten způsob, že jsem to o tom srovnání napsal „moc hezky“. To bylo celé. Úsměvná, možná humorná, ale naprosto bezvýznamná epizodka, na které Lustigová postavila svůj jednostranný a zaujatý protiklausovský příběh o ješitném Klausovi. Kvůli tomu článku jsem tehdy vskutku na Hrad pozván nebyl! To jsem na kameru jasně řekl a „příhodu“ s článkem jsem doplnil pouze spíše „jako veselou příhodu z natáčení“.

Osobně mě mrzí, že jsem se nechal takto vlákat do reportáže o věčně samoúčelně rebelujícím prezidentovi od slečny, které jsem osobně věřil a která mi byla do té doby sympatická. Je to pro mě poučením pro příště, abych věděl, co ctižádostivost a honba za senzací, dokáže udělat z pohledné a sympatické slečny.

Tedy přiznávám se, nechal jsem se velice mladicky nachytat jako starý vůl, ale díky své vrozené slušnosti nebudu ani psát, co si myslím o své krásné, ctěné bývalé učitelce politologie, ctižádostivé Martině Lustigové, která splnila další bobřík antiklausovskosti u svého zaměstnavatele-České televize. Vím, že před lety taková nebývala...asi se změnila proto, že není tak mladičká a neznámá jako já...