Ronald Reagan a naše svoboda
Hynek Fajmon
V posledních dnech se na nás ze všech stran valí oslavy pádu berlínské zdi a konce komunismu ve střední a východní Evropě. Skoro všichni levičáci se při této příležitosti spojili, aby toto výročí ukradli pro sebe a popřeli zásluhy lidí, kteří se o pád komunismu skutečně a nezpochybnitelně zasloužili. Považujete toto moje tvrzení za přehnané? Já nikoliv. Důkazem je to, že se zcela mlčí o Ronaldu Reaganovi. Bez jeho politiky by komunismus jen tak nepadl. Reagan se ale dnešním levičákům a evropeistům nehodí do krámu a tak o něm zkrátka mlčí. O to více bychom na něj v těchto dnech měli vzpomenout.
Nic na světě se neděje samo od sebe. Za událostmi vždy stojí konkrétní lidé a jejich činy. To bychom měli mít vždy na paměti. To, že se komunismus ve střední a východní Evropě v letech 1989-1991 úplně zhroutil tedy nebyla náhoda. Byl to výsledek vnějších a vnitřních podmínek, které připravili konkrétní lidé. Mezi těmi, kteří byli vně komunismu a významně se podíleli na jeho pádu byl podle mého soudu úplně na první místě americký prezident Ronald Reagan.
Reagan byl prezidentem USA v letech 1981-1989. Jeho nástupcem se stal jeho viceprezident George Bush. Reagan tedy přímý pád komunismu v zemích střední a východní Evropy ve funkci nezažil, přesto se zásadní měrou podílel na tom, že padla berlínská zeď i celá železná opona.
Reagan byl prvním americkým prezidentem, který si natvrdo myslel, že komunismus je zlo a neváhal to dát kdykoliv veřejně najevo. Jeho známý výrok o tom, že "Sovětský svaz je říše zla" způsobil v řadách komunistů a jejich intelektuálních obhájců poprask. To si nikdo předtím nedovolil. Komunismu totiž před Reaganem veřejně tleskaly tisíce intelektuálů a umělců počínaje Pablem Picassem až po Oskara Niemayera. Řada z nich včetně obou jmenovaných byla dokonce členy komunistického hnutí.
Komunismus byl zkrátka až do 70. let "světlou budoucností lidstva" a to nejen na Východě, ale také pro mnoho důležitých lidí na Západě. Reagan s tímto levicovým poblouzněním komunismem rázně skoncoval. Právě on a také Margaret Thatcherová mají největší podíl na tom, že v očích světové veřejnosti byla rehabilitována idea svobody jako hlavního politického ideálu, demokracie jako způsobu vlády a trhu jako nástroje pro organizaci svobodného hospodářského života.
Reagan neváhal použít klacek na komunistické pučisty na Grenadě i na libyjského diktátora Kaddáfího. Neváhal veřejně vyzvat Gorbačova, aby strhnul berlínskou zeď a neváhal označit "SSSR za říši zla". Neváhal ani na minutu s rozmístěním raket Pershing II v západní Evropě v době, kdy měla Varšavská smlouva vojenskou převahu a ustál řev levičáckého "mírového hnutí", které z něj dělalo světového zločince. Neváhal ani se zahájením programu Strategické obranné iniciativy (SDI), která SSSR de facto donutila k jadernému odzbrojení.
Reagan podporoval polskou Solidaritu a všechny svobodomyslné lidi v zemích, kde vládl komunismus. Není náhodou, že byl pro komunisty na celém světě největším padouchem. Ronald Reagan byl jak známo velký vtipálek. Když na něj byl spáchán atentát dotazoval se lékaře v nemocnici, kde byl ošetřován, zda je taky republikán, jako on. Nakonec všechno přestál a dožil se velkého vítězství. Komunismus padl a svoboda, tržní hospodářství a demokracie se rozšířily po roce 1989 do dosud největšího počtu států světa.
Ronald Reagan už není mezi námi. Dnes stoprocentně sedí v nebi, dívá se na nás a vypráví vtipy. Češi, Poláci, Slováci, Maďaři, Litevci, Lotyši, Estonci, Rumuni, Bulhaři a další národy na něj mohou vzpomínat s úctou. Díky Ronalde.