České zdravotnictví se opět potápí do bludného kruhu socialistické rakoviny malosti a malomocnosti. Co hůře, významná část politické pravice je přesvědčena, že reforma zdravotnictví je cestou k volební porážce. Ukazuje se, že intelektuální neschopnost vysvětlit principy efektivního a autenticky solidárního zdravotního systému je hlavní příčinou rozmachu socialistické demagogie „bezplatného“ zdravotnictví. Ta dosahuje natolik extrémních rozměrů, že se jí snad v duchu musí smát celá demokratická levice ve vyspělých západních zemích. Jen spor o poplatky a jejich proplácení je v celosvětovém měřítku natolik neuvěřitelný, že si právě u nás v Česku musíme položit tu nejcitlivější možnou otázku: Jsme opravdu natolik úplatní a bezzásadoví, aby se dalo takhle podlehnout? Kdy to vlastně začalo? Ne náhodou už tehdy, když se nechala velká část dělnických mas uplácet Heydrichem z kradených zdrojů při budování nejhorlivějšího zbrojního dodavatele Velkoněmecké říše?
Téměř ryze socialistické české zdravotnictví bez jakékoliv transparentní spoluúčasti a s monopolním profesním sdružováním není žádným bezplatným a solidárním systémem. Naopak se jedná o řízenou celospolečenskou krádež zdrojů a profesionálního kapitálu od odpovědných pacientů a kvalitních nezkorumpovaných doktorů ve prospěch neodpovědných a korumpujících pacientů a dále nekvalitních a zkorumpovaných doktorů. V systému, kde pojišťovny fungují jako téměř pasivní propláceči faktur, to vždy funguje asi tak, jako kdyby pojišťovny nevyšetřovaly, kdo způsobil požár, jestli v daném místě byla nějaká povodeň, jestli někdo pil alkohol či „neúmyslně“ nenechal auto s klíči na ulici. Veškerý servis ze zvrhne. Dělá se jen to nejnutnější a co je nejvíce lidem na očích. Pod povrchem se však dějí věci, které mávají s jakýmikoliv ideály humanismu.
Lidé se bojí mluvit o korupci, jelikož se třesou před pomstou doktorů. Pojišťovny nemají žádnou účinnou možnost sankcionovat neodpovědné pacienty a pojistné podvody páchající doktory. To se ještě utužuje řízeným tlakem na zrušení té nejminimálnější konkurence zdravotních pojišťoven, která alespoň zabraňuje těm největším zvěrstvům a zaručuje nějakou možnost volby.
Systém jedné veřejné pojišťovny, jedné monopolní profesní organizace a státních nemocnic je nejhorší možnou analogií centrálně plánovaného hospodářství. Nedostatek transparentnosti, nezávislé kontroly, cenových informací, efektivnosti a individuální odpovědnosti vede k řízenému vydírání pacientů.
Vnukne se jim pocit, že nejkvalitnější péče není pro všechny a je nutné platit načerno. Bez kontroly pojišťoven, bez individuální profesní odpovědnosti a kvůli morálnímu hazardu pacientů se celkový balík peněz bude rozdělovat těm, kdo mají žaludek a peníze na předbíhání ve frontě. Celá tato socialistická hydra bude sát a sát a politici, kteří ji budou chtít dál přiživovat, budou žádat permanentní navyšování odvodů za státní pojištěnce. Aby to fungovalo donekonečna, nesmí se za žádných okolností připustit jakýkoliv příplatek za nadstandard, jelikož by to znemožnilo vybírat zdravotnické obálkové a sponzorské výpalné.
Tak jako v dobách hluboké totality, kdy lidé nad určitý věk byli automaticky odstřihnuti od nejmodernější léčby, je socialisticky demokratické zdravotnictví stále věrno materialistickodialektickým ideálům. Čím je hůře, tím je v podstatě lépe. Lidé jsou bezbrannější a více naslouchají populismu. Systém se neorientuje na prevenci, podporu individuální odpovědnosti a solidarity s vážně nemocnými. Ale naopak na podporu systémové demagogie vše pro všechny, která nutí všechny zúčastněné k perverznímu jednání. Je to systém celoživotního lidského šrotovného. Ostatně ne náhodou patří mezi jeden z nejoblíbenějších „vtipů“ mediků ten, který říká, že každý doktor má svůj vlastní hřbitov.