Mirek Topolánek: Volby budou soubojem, zda půjdeme směrem k západní demokracii nebo k populistickému státu
02.01.2010, Právo
Pane předsedo, v poslední době nejste příliš vidět. Je to snad nějaká taktika, kdy nabíráte síly před volbami nebo jste už tak otrávený z politického dění?
Nemyslím si, že nejsem vidět. Kdybyste si nechal udělat standardní přehled toho, kdo kde je a jak často, tak zjistíte, že i po mém odchodu ze Sněmovny jsem na první či druhé příčce. Na to, že nejsem poslanec, by to bylo unikátní v každé zemi. To, že jsem nebyl tolik vidět v prosinci mne nijak nemrzí. Měl jsem dlouhodobě plánovanou pracovní cestu do Spojených států. A na schůzi Sněmovny nebylo kromě špatného rozpočtu schváleno vůbec nic. Tím chci jen doložit svá slova, že tato Sněmovna už nic dobrého neschválí. Jsme v situaci, kdy strana, která vyhrála ve volbách, nevládne. Ve Sněmovně teď vládne jiná koalice, než ta, která vzešla z voleb. Je to koalice levicová.
Co říkáte na tvrdou kritiku, která se na vaši hlavu snesla kvůli tomu, že jste nebyl ve Sněmovně přítomen při projednávání státního rozpočtu?
Považuji tuto kritiku za zcela účelovou. Byl jsem celou dobu v kontaktu jak s premiérem Janem Fischerem, tak se svými stranickými kolegy, které pokládám ve Sněmovně za reprezentativní. Po celou dobu jsme řešili problém, jestli zvolit velmi špatné řešení nebo ještě horší, Nakonec jsme se rozhodli pro velmi špatné řešení, kdy jsme nehlasovali pro rozpočet, ale nechali ho projít. Protože ještě existuje několik možností, jak zabránit realizaci pozměňovacích návrhů socialistů, například zmrazením výdajových limitů za první pololetí. Pořád to bylo lepší, než rozpočet neschválit vůbec a zemi, která má za sebou snad nesložitější rok za poslední dvacetiletí od listopadu 1989, vystavit dalšímu riziku. Pokud někdo říká, že by nebyl problém rozpočtové provizórium, tak neříká úplně pravdu.
Hrozba provizória byla tedy hlavním důvodem, proč ODS nakonec umožnila, aby státní rozpočet v dolní komoře prošel?
Je třeba se podívat, jaká většina odhlasovala rozpočet. Je nutné vědět, že tato většina by zůstala nadále pevná a stejná. To znamená, že rozpočet by se nezměnil ani za týden, ani za měsíc, ani za dva měsíce. Rozpočtové provizórium by nejvíce poznamenalo především důchodce. Každý rok přibývá 40 tisíc nových penzistů. Pokud bychom řešili jednu dvanáctinu výdajů podle provizória, tak by nepochybně na důchody chybělo. Nebyl by to problém jediný. Je to také otázka čerpání evropských fondů. Navíc, všichni naši soupeři by si na situaci, kdy by ODS přispěla k rozpočtovému provizóriu, postavili kampaň. Asi první by to byl Václav Klaus, který by řekl, že ODS nebyla schopna se domluvit, ODS nebyla schopna udělat kompromis a také, že ODS zavinila další nestabilitu. A v lednu až v dubnu bychom měli rozsáhlou antikampaň socialistů a komunistů, jakým způsobem jsme způsobili problém tu důchodcům, tu někomu jinému. Pokládám prostě naše rozhodnutí v dané chvíli za jediné možné. Pokládám ho za velmi špatné, ale pořád za lepší, než do voleb táhnout za sebou nálepku těch, kteří nejsou schopni kompromisu.
Pokud jde o vládu Jana Fischera, zaznívá z ODS volání po odchodu do opozice o odchodu ministrů, které vaše strana nominovala. Je podle vás nyní čas říct dost, odcházíme do opozice?
Z klíčových lidí kolem mne to říká snad jenom Petr Nečas. Říká to z mnoha důvodů. Myslím si, že u něho jde v dané chvíli o trochu emotivní vyjádření, které je vyvoláno například novinovým rozhovorem Vladimíra Mlynáře. Ten byl těžkým útokem na mne, nesmyslným a zbytečným, dodnes jsem ho nepochopil. Myslím si, že Petr Nečas si stejně jako ostatní dobře uvědomuje, že máme pouze dvě možnosti. Vláda pro nás může představovat určitý korektiv Poslanecké sněmovny. Pokud tomu tak ovšem nebude, tak potom je samozřejmě nesmyslné v ní zůstávat. Podotýkám ovšem, že v ní vlastně tak zcela nejsme. Na rozdíl od Jiřího Paroubka jsem do ní totiž nominoval lidi hlavně odborně zdatné, nikoliv kované straníky, jakými jsou třeba ministři Pecina a Kohout. Odborníci v kabinetu by se měli pokusit zabránit kompaktnímu bloku kolem Peciny v tom, aby z vlády vycházely nesmysly. Pokud se to nebude dařit, tak potom je na čase z vlády odejít. Ale v tuto chvíli tomu tak není.
V poslední době probíhají slovní přestřelky mezi ODS a novou stranou TOP 09. Není to na škodu? Když se na pravici dva škorpí, třetí se potom směje...
Nová strana vznikla trošku uměle. Zatím se chová jako strana na jedno použití. To si ODS nemůže dovolit. ODS usiluje při maximalizaci svého zisku o 40 procent, chce oscilovat mezi 35 až 40 procenty výsledku. Nemůže tedy oslovovat jenom několik desítek tisíc ortodoxních pravičáků. Musíme oslovit celou středopravici a musíme se snažit nabídnout kompaktní řešení. Spoléhat se při zakládání strany na to, že budu "brabčit" všem někde v pomyslném středu a pak zjistit, že to není možné a soustředit se na svého potencionálně největšího spojence a pokusit se vykrást mu jeho elektorát, to je řešení, které zvolil Miroslav Kalousek. To, že mu to ODS ulehčuje, je úplně jiná věc. Když vznikala TOP 09, tak jsem na první otázku reagoval, že je to pro ODS hrozba i příležitost. To samé platí i dnes. TOP 09 je hrozbou, pokud se rozhodne Miroslav Kalousek útočit na náš elektorát. Příležitost, což je v protikladu k tomu prvnímu, že v případě dobrého volebního výsledku to budou tyto dvě strany, které mohou být základem středopravicové koalice. TOP 09 prostě neznamená Topolánek 09, je to regulérní soupeř. Mirka Kalouska mám strašně rád, byl to můj dobrý ministr, měl moji absolutní podporu. Teď je to ale soupeř se vším všudy.
Jak byste ohodnotil právě uplynulý rok 2009, kdy například padla vláda, v jejímž čele jste stál?
Považuji uplynulý rok 2009 za velmi složitý. Nikdo už pořádně neví, co je dobře, co je špatně. Proto jsou volby nezbytně nutné. Někdo už konečně musí vládnout, někdo musí mít mandát a musí vytvářet většinu ve Sněmovně. Toto vše jsme loni ztratili. Že tomu nerozumí lidé, tak to je nabíledni. Že to mu už nerozumí ani politici, tak to je smutný příběh ČR v loňském roce. Jak říkal můj otec na Silvestra, za bolševika: Byl to sviňa rok, ještě že už končí.
Takže podle vás při hodnocení loňska převažují negativa nad pozitivy?
Pro naši republiku nepochybně. V úvodu roku 2009 jsme dostali obrovský bonus. Přes veškerá negativní očekávání, která byla vztažena k našem předsednictví EU, jsme v prvním čtvrtletí jednali jako velmi kompaktní tým. Na Evropany to působilo impozantně a pro Českou republiku jsme získali výrazné kladné body. Pádem vlády 24 března jsme toto vše smazali. Od toho se odvíjela série kroků, například rozhodnutí americké administrativy ohledně radaru, tahanice kolem Lisabonské smlouvy. Sérii uzavřely volby, které byly ukradeny rozhodnutím ČSSD a Jiřího Paroubka, který fakticky volby zrušil. Asi právě proto, že by tyto volby nevyhrál. Zřejmě by dopadly jinak, než aby mu daly prezidentskou většinu pro prezidentské volby v roce 2013. Mám pocit, že to byl jeden z hlavních důvodů. Budu se to lidem snažit vysvětlit. Udělám si čas, abych od ledna objel celou republiku a s občany nejen o těchto věcech hovořil.
O co podle vás půjde v těch květnových do Sněmovny?
Ve volbách se musí ukázat určitá míra dospělosti. Jde o to, jestli lidé krizi vztáhnou nebo nevztáhnou k ČR a její vládě nebo jestli pochopí, že problém vznikl někde jinde. Dvacet let po listopadové revoluci se také ukazuje, že mladá generace má jasno. Mezi lidmi ale existuje resentiment po minulém režimu, kdy jde o hledání laciných, černobílých, populistických řešení, o zvyk, že stát vždy pomůže. Volby budou tedy i o tom, zda pokračujeme po polistopadové trajektorii, tedy v budování demokratické společnosti. Nebo naskočíme na vábničky a sliby levice. Volby také budou o tom, zda jsme zakotveni na Západě nebo budeme dále koketovat s Východem. Bude třeba lidem velmi zodpovědně vysvětlit, co znamená závislost na energiích dodávaných z Východu. Půjde o souboj, zda půjdeme směrem k západní demokracii nebo k populistickému a lehce nacionalistickému státu. To jsou všechno křižovatky květnových voleb. Přijdou v době, kdy bude nevíc ouvej, kdy sociální dopady krize na rodiny budou nejvíce vidět. Volby v tom budou velmi složité. Pro každou politickou stranu, pro pravicovou ovšem zejména.
Nabídne ODS, kterou konkurenční ČSSD častuje jako stranu "protilidovou", voličům také nějaký sociální program?
My jsme sociální program nabízeli vždy. Stejně tak tomu bylo v programu pro podzimní volby. I nadále budeme navrhovat nikoliv nějaká plošná řešení, ale řešení pro lidi opravdu potřebné, pro skupiny lidí, které se opravdu dostanou do problémů. Plošná řešení jsou v této situaci nezaplatitelná. Snad to už lidé pochopili. Není možné zemi dále zadlužovat. To je kategorický imperativ. Nedávno jsem byl v Budapešti. Tam jsou v centru prkny zatlučené obchody a lidé pociťují dopady krize neskutečným způsobem. Prostě nechci jít maďarskou cestou, lidé u nás si to nezaslouží. Nemůžeme zemi dále zadlužovat, abychom nebyli schopni dluhy splácet jako Maďaři. Pokud nemůžeme zemi více zadlužovat, tak musíme peníze někde najít. Všechny zbytné výdaje musí jít pryč. Zavedení daňové progrese, o kterém sní levice, přitom ale není řešením. Musíme nakonec znovu vytáhnout první Janotův balíček, který nebyl nikdy realizován. Pokud chceme přežít jako země, musíme fakticky realizovat výdajové škrty. Ty se přitom nesmí dotknout důchodců a opravdu potřebných. Velkou nadějí pro pravici a ODS je, že lidé začnou v době krize uvažovat racionálně. Pokud se to nestane, tak se dostáváme do situace, kdy se z první republiky stala druhá republika. Která už byla o větším populismu, větším nacionalismu, větší závisti a větší korupci. Svým způsobem loňský rok připomínal konec první republiky.
Chcete stanout v roce 2010 v čele české vlády?
Samozřejmě, jinak bych na loňském kongresu neusiloval o potvrzení své pozice předsedy ODS. Po ukradených podzimních volbách nastala hrozivá situace, kdy jsem poprvé v životě nevěděl úplně co dál. Nestydím se to přiznat. Potřeboval jsem celou situaci zvážit a říct, si, jestli chci ještě ve vysoké politice působit. V situaci, kdy neplatí žádná pravidla. Během tohoto zvažování se mi ovšem málem rozložila partaj. Takovou situaci jsem poznal už po přestupu do politiky z podnikání, kdy se postupně začalo podnikání po mém odchodu sypat. Podruhé jsem takovou chybu s takovými důsledky neudělal. V dané chvíli jsem proto cítil povinnost jasně a jednoznačně říct, jdu do toho naplno. Na vaši otázku, jestli chci být premiérem, jestli chci vyhrát volby, proto odpovídám: ano, nepochybně, a to z mnoha důvodů.
Když tedy chcete být předsedou vlády, chystáte intenzivní předvolební kampaň?
Jsem zvyklý dělat intenzivní kampaň, jak jsem prokázal už loni v létě. Mám v tom zcela jasno. Budu jezdit mezi lidi a budu s nimi intenzivně mluvit. Pro tento účel už mám sestavený tým. Chceme jako ODS přijít s programem, který bude nejen atraktivní, ale hlavně také hodnověrný. Na kampaň budeme připraveni, nemám z toho obavu. Volby si ODS prohrává zásadně jenom sama.
Ovšem podle posledních průzkumů veřejného mínění vede ČSSD před ODS o šest až deset procent. Myslíte, že je ještě šance, aby toto skóre ODS zvrátila ve svůj prospěch?
Existuje něco jako trendy. Trend je víceméně negativní, promítají se do něj nejrůznější kauzy, domnívám se, že kauza v Praze má silný dopad, promítá se do toho také třeba loňský kongres a svinuté pětitisícovky v rukou některých straníků. Ovšem kdybych nevěřil, že jsme schopni do voleb tento trend zvrátit, tak bych to nemohl vůbec dělat. Samozřejmě to nebude vůbec jednoduché. Nyní jakoby vše hovoří proti nám, nicméně jsem realistou, věřím v selský rozum lidí. Letos opravdu půjde kvůli krizi "tlusté do tenkého". Lidé musí pochopit, kdo je kompetentní a kdo prostě jenom kecá.
Neobáváte se ale vzniku situace "všichni proti ODS", kdy v jedné řadě stanou prezident Václav Klaus, ČSSD, Věci veřejné nebo třeba TOP 09?
To nikdy nebylo jinak. Nevzpomínám si, že by to ODS měla od druhé poloviny 90. let až doteď nějak jinak. Takže to mne neděsí. ODS je fakticky z těch stran, které to jsou schopny to nejenom slíbit, ale také realizovat, jedinou stranou, která garantuje polistopadový vývoj. Pokud si to lidé uvědomí, tak budou volit odpovědně. Jsem o tom hluboce přesvědčen. Jde o to si uvědomit křižovatky, které jsou identifikovány s letošními volbami. Mám pocit, že v květnových volbách bude těch, kteří naskočí na sliby, nakonec daleko méně, než si od toho populisté slibují. Protože v dobách těžkých jsou pouze dvě možnosti. Buďto se lidé semknou a budou tomu chtít nějak čelit nebo propadnou populismu. V takové situaci buď nám nebe milostivo. Protože pak jdeme tou zmiňovanou maďarskou cestou.
Propírá se váš nově pronajatý pražský byt. Co k tomu řeknete, pane předsedo?
Řeknu jedinou věc. Už jsem si zvykl, že vždy když se někdo snaží zakrýt nějakou vlastní kauzu, tak si vymyslí kauzu jinou. Nemám ani ochranku, jako Jiří Paroubek, neplatím si bezpečnostní službu a různé sledky za sto tisíc jedno auto denně. Tenhle typ politiky dělat nebudu. Od mého podnikání, přes byt Na Valech, přes byt Lucie Talmanové, náš byt V Kolkovně, auto, naše dovolené, to jsou z 99 procent kauzy vycucané z prstu. Lidé by si měli uvědomit jednu věc. Politika ČSSD je založena pouze na slibech a útocích na Mirka Topolánka. Až to pochopí i lidé kolem mě a přestanou vytvářet volební štáby, ale vytvoří krizový management předsedy ODS, tak si myslím, že volby vyhrajeme daleko bezpečněji.
Co byste ale popřál lidem do toho nového s letopočtem 2010, který právě začal?
Popřál bych jim hodně zdraví, které budeme potřebovat všichni. Popřál bych jim, aby tento rok byl lepší, než ten minulý. Popřál bych jim, aby nový rok znamenal oživení pro firmy, lepší výhled pro zaměstnání, aby lidé nepřišli o práci. Chtěl bych, aby lidé do nového roku hleděli s větším optimismem, než nabízel rok 2009. Sám sobě se snažím ordinovat stejná přání. Přál bych lidem, aby se jim splnily jejich sny. Pokud někteří sny nemají, tak jim přeji, aby si nějaký našli a tvrdě za ním kráčeli. Přál bych to mladým i starým, protože si to všichni zasloužíme.