Jak to bylo a jak to bude se spoluúčastí
Marek Šnajdr
15.01.2010, Hospodářské noviny
Se zájmem jsem si přečetl článek ekonoma Miroslava Zámečníka (HN 8. - 10. 1. 2009) o jeho práci na tzv. exit strategy. V jedné části se článek zaměřil na zdravotní reformu a spoluúčast pacientů. S panem Zámečníkem lze ve většině názorů souhlasit, jen bych k nim připojil několik poznámek.
Zcela bych podepsal tvrzení, že čím déle budeme odkládat nepopulární strukturální reformy zdravotnictví, tím více bolestivé budou. Miroslav Zámečník píše, že co se týká financování zdravotnictví, "kdo tvrdí, že spoluúčast nepotřebujeme, mate veřejnost, neboť "zadarmo" už bylo. Můžeme ji zvyšovat inteligentně, postupně a sociálně ohleduplně, ale bude růst."
Na tomto místě bych rád zdůraznil, že i přes relativně nízkou úroveň spoluúčast pacientů u nás již mnoho let roste. Mezi lety 2000 a 2008 stoupla z 9,5 % na 15,5 % výdajů na zdravotní péči. Měřeno hrubým domácím produktem, zvedla se z 0,63 % na 1,09 %. Ačkoli se ČSSD mediálně staví do role odpůrců zvyšování spoluúčasti, za jejich vlád docházelo k naprostému opaku. Za jejích posledních tří vlád se spoluúčast zvýšila o asi čtyři procentní body, největší meziroční nárůst byl v roce 2004 - asi 1,7 procentního bodu. Porovnejme to s nárůstem díky zpolitizovaným a sociální demokracií kritizovaným regulačním poplatkům. V roce jejich zavedení se spoluúčast zvýšila jen o 1,5 procentního bodu.
Zvyšování spoluúčasti za Topolánkovy vlády - na rozdíl od vlád ČSSD - bylo tedy postupné a sociálně ohleduplné (maximální limity a osvobození od poplatků pro sociálně slabé).
Marek Šnajdr
první náměstek ministryně zdravotnictví