Očistec aneb finalisté Superstar poprvé zazpívali s big bandem
Zuzka Aislerová
Hudba 30.let (v případě letošní české SuperStar rozšířená na trochu širší časové období) byla vždycky výzvou a těžkou zkouškou i pro ty nejtalentovanější finalisty populární pěvecké soutěže, ale to, co nastalo v nedělním kole české SuperStar byla opravdu krize nejvyššího stupně. Zaprvé nechápu, proč bylo takové náročné téma (jak pro finalisty, tak pro posluchače a diváky) vybráno tak brzy, když swing patří obvykle k vrcholným kolům soutěže. Takhle si na něm zbytečně vylámali zuby průměrní soutěžící a protože ani ti nejlepší ve většině případů nepředvedli stoprocentní výkon, celá SuperStar tak byla jednou velkou katastrofou. Další věc, co mě zaráží, je téma příštího kola – písničky ze Semaforu. Na samotném nápadu by nebylo nic zvláštního, však už tu byl loni, ale hned po swingové hudbě, to je na laika příliš velké sousto. Ona tahle hudba je menšinovým žánrem (to není urážka, ale prostý, pro někoho možná smutný, fakt) i v provedení profesionálů, natož pak, když člověk musí poslouchat tento žánr zazpívaný sedmi nebo osmi amatéry. Kdybych měla charakterizovat poslední kolo SuperStar jedním slovem, zcela jistě by to bylo: nuda. Taky by mě zajímalo, na čem se budou zkoušet schopnosti první trojky, na operním zpěvu? Myslím, že při takovém množství finalistů by snad mohla být jednotlivá kola trochu odlehčenější a měla by zaznít stravitelnější hudba, tu náročnější by měli zpívat až nejlepší z nejlepších.
Tolik k výběru skladeb, který zřejmě finalisté nemají moc šanci ovlivnit (v poslední době čím dál více vyplouvá na povrch otázka, jak to vlastně s výběrem je, mohou si finalisté vybrat cokoliv, to jistě ne, kdo vybírá seznam a kolik skladeb mají soutěžící k dispozici). Do systému nevidím, každopádně navenek působí finalisté jako šachové figurky, se kterými hýbou vyšší síly. Není divu, že ne každý si vybere podle svého gusta a podle toho také vypadají výkony. Když jsme u neduhů, v tomto kole pokulhávala zvuková technika jako nikdy. Alespoň konečně někoho napadlo kvůli lepšímu zvuku zakázat publiku všechny bubínky, trubky a také dupání a používání nástrojů určených k oslavě velikonočních svátků. Člověk už si sice nepřipadá jako na fotbalovém zápase (už chybělo jen místo výkřiků jako Vlasta! nebo Klára! řvát Sparta! nebo Češi do toho!). I tak však publikum nevypadá, jakoby hledalo nejlepšího zpěváka či zpěvačku, v hledišti se to hemží cedulemi jako na trhu, nenajdete na nich sice cenu, ale mnohdy velice zajímavé nápisy (no uznejte, že „Ahoj mami“ nebo „Kýbl“ nemá na SuperStar co dělat).
Teď už se snad konečně mohu vrátit k jednotlivým finalistům, jak jsem již naznačila, tentokrát není pomalu co komentovat, aby to nevyznělo jako útok na finalisty a s výše napsaným na soutěž samotnou. První finalista v pořadí naštěstí nebyl až tak útrpným zážitkem, naopak Ali Amiri si s tématem poradil skoro nejlépe, alespoň co se týče mužské části účastníků. Jak sám řekl, zazpíval si skladbu po svém bez žánrové hranice a tak „Unforgettable“ nasadila laťku, nad kterou se dalším soutěžícím nepodařilo dostat až do výstupu Gáby Al Dhábby. Vlasta Horváth bohužel nesplnil má očekávání, která jsem tu minule avizovala a právě naopak jeho výkon patřil k nejhorším. Přestože porota byla z provedení skladby „Život je jen náhoda“ zjevně nadšená, mě podoba skladby spíše vyděsila. Swingové kolo je od toho, aby finalisté zpívali swing a ne aby si z písničky 60.let udělali rockovou slavnost. Znělo to, jako když Landa vykrádá Kryla pod záminkou, že mu vzdává hold. Kdyby to takhle zazpíval kolega Mikla ze slovenské SuperStar, snad by mě to ani nepřekvapilo, ale od Vlasty jsem to vážně nečekala.
Klára Zaňková se opět nesla na vlně průměrného výkonu. Začátek skladby „My Funny Valentine“ byl sice dobrý, ale chyběla mi u ní duše. Klára je další rutinní zpěvačkou, která nedokáže (snad zatím) prožít to, co zpívá. Nikdo jí nebere, že rozumí textu, ale rozumět textu a vědět o čem je, je taky docela rozdíl. Její projev se podle mě nedotýká posluchače a to byl zřejmě i důvod, proč swingové kolo bylo pro ni posledním. Přezdívku tragéd si opět vysloužil Michael Foret, jehož lepší i horší výkony se znovu vyrovnaly. Bohužel tohle kolo předvedl jeden z těch horších. Vybral si českou písničku „Jen pro ten dnešní den“ a hlasem, který tahal až z paty, do ní moc uměleckého ducha nevnesl. Spíše mučil posluchače. Nicméně se dostatečně smál do kamery na svoje fanynky a tak dostal další šanci, snad to příště bude lepší. Petr Bende zvolil anglickou skladbu „Have You Met Miss Jones?“ a také to nebyl jeho nejlepší výkon. Nicméně chyby, které dělal, nebyly jako pěst na oko a tak jeho zpěv zůstal na hranici průměrnosti, ale na druhou stranu Petr zaujal svou osobitostí. Celkově tedy převýšil výkony Michala Foreta a Kláry Zaňkové.
Konečně přišel na řadu nejsvětlejší moment večera. Gába Al Dhábba zazpívala skladbu „Big Spender“ a její výkon ohodnotila porota velmi kladně. Není pochyb o tom, že všechny své konkurenty tentokrát Gába převálcovala. Kromě toho, že jí žánr docela sedl, dokázala plně využít svou barvu hlasu a dát písni pořádný náboj. Posledním finalistou jak v pořadí tak tím, u jehož zpěvu člověk netrpěl, byl Michal Hudček. Možná to vypadá, že mu snad nadržuji, protože porota je neustále proti němu, nicméně podle názorů mnoha nezávislých pozorovatelů a jiných komentátorů to spíše vypadá, že porota nemá Michala ráda. Za tím si stojím už několikátý článek a také u toho zůstanu, protože Michal už má na kontě tolik povedených skladeb, že i kdyby jednu nebo dvě zkazil, už si nemůže pohoršit. „Everybody Loves Somebody Sometimes“ je sice skladba poněkud ohraná, protože se neustále vtírá z televizních obrazovek do domácností s nabídkou nejmenované kávy, ale Michal ji podal takovým způsobem, že snad ani největšího odpůrce nenaštvala. Porota sice jeho zpěv uznala, ale Gabriela Osvaldová ho po prvotní pochvale opět odkázala na vesnickou zábavu. Po pravdě řečeno, raději si obléknu tepláky, roztrhanou bundu a tenisky, skočím na koně a zajedu se podívat na Michala Hudčeka do hospody U kyselé okurky, než abych jela do Prahy poslechnout si z kazeťáku písničky podobného názvu jako má tahle smyšlená putyka od hvězdy, na jejíž obličej nejsem zvědavá, protože jej vidím dennodenně na titulních stránkách bulváru. Na koho budou jezdit ostatní, se ještě hned tak nedozvíme, minimálně však zjistíme, jak se poperou zbylí finalisté s písničkami divadla Semafor. Těším se zase příště.
Zuzka Aislerová