Drahota

Jiří Vambera

12.05.2008, zpravy.ods.cz

Stále rostoucí ceny potravin přiměly mnoho lidí k zamyšlení. Co nebo kdo za to může? Je příčinou drahá ropa, výroba biopaliv nebo něco jiného? Musíme měnit své záměry s využitím zemědělské půdy k pěstování šťovíku místo obilí, utahovat si opasky anebo se jedná jen o krátkodobý přechodný výkyv?

Současně nepochybně působí řada faktorů. U nás v Evropě dbáme stále víc na kvalitu potravin a tak jejich produkce i kontrola je dražší a dražší. Výroba biopaliv váže část výrobních kapacit - rozumněj půdy - a to zvyšuje cenu kukuřice i rýže. Všechno co potřebuje rolník pro práci odráží i cenu energie - především ropy - a tak musí jeho výrobky stát víc a víc.

A ještě jedna věc se do ceny potravin musí započítat. Všechny dotace a dávky, které v zemědělské politice EU tvoří polovinu jejího rozpočtu. Jejich vypočítání, distribuce, kontrola a opětné vyhodnocení rozhodně není zadarmo! Ukazuje se, že i tak bohulibý úmysl jako výroba energie způsobem šetrnějším k životnímu prostředí může mít zhoubné důsledky.

Elektřina z větrných elektráren je mnohem dražší než z klasických i jaderných. Proto je dotována z našich daní - jedině pak mohou firmy vyrábějící větrníky vydělávat. Stejně je to se slunečními panely. Biopaliva zase znamenají malý přínos - místo uhlí se pálí dřevo , tráva či odpadky - s nízkou účinností a CO2 vzniká stejně. Bez dotací se využití alternativních zdrojů neprosadí.

Kdyby to zkoušeli vědci někde v laboratoři, budiž. Ale tady se zkouší experimenty v celosvětovém rozsahu a pokusní králíci jsme my všichni! Dokonce si to sami platíme z daní. Přestože vlády i úřady vydávají zákony o ochraně životního prostředí překotným tempem, je jejich účinek nedokonalý a těžkopádný.

Sebelepší směrnice, nařízení a vyhlášky tohle nevyřeší. Od úředníků ani politiků ale nic jiného nečekejte. Jediná možnost jak reagovat pružně a rychle je omezit množství prostředků, o kterých mohou rozhodovat. Omezit veřejné prostředky na nezbytné minimum, zbytek peněz nechat těm, kdo si je vydělají. Podnikatelům, výrobcům, zemědělcům. Ti se ve vlastním zájmu nejlépe postarají o vývoj, výzkum a inovace. Zároveň se omezí přerozdělování, byrokracie i korupce.

Nejčistší možnou energii nám zajistí zřejmě tak jako zatím vždycky v dějinách technologický pokrok, ne pofidérní obchod s povolenkami na CO2 anebo pumpování uhlíku do opuštěných dolů.