Holocaust se netýkal jen Židů
Jiří Krejčí
blog.lidovky
Velmi mě udivila neznalost některých lidí, zpravidla narozených po roce 1945, o tzv. Cikánských táborech v Protektorátu Čechy a Morava. Protože mi pohled některých z nich na tyto tábory vadí, tak jsem si z úcty k těm, kteří těmito tábory prošli, vyhledal potřebné informace, ze kterých alespoň ty nejdůležitější uvádím:
Tábor v Letech
Cikánský tábor v Letech vznikl na místě bývalého kárného pracovního tábora. Kapacita tábora byla sice zvětšena tak, že tábor byl schopen pojmout až 600 vězňů, ale i tento počet byl brzy překročen, neboť v průběhu srpna 1942 bylo v táboře internováno přes 1100 mužů, žen a dětí. Tábor nebyl vybaven potřebným hygienickým a dalším zařízením pro tak velký počet osob. Navíc byli v táboře až do srpna 1942 vězněni pouze muži. Od srpna 1942 zde ve zcela neuspokojujících podmínkách živořily i ženy a děti.
Dozorčí orgány tábora se rekrutovaly z řad protektorátních četníků. Ti se k vězňům chovali velmi hrubě a nevybíravě. Od roku 1940 byl velitelem tábora Josef Janovský, který proslul svou bezcitností. Po vypuknutí tyfové epidemie byl v zimě 1943 nahrazen dosavadním velitelem tábora v Hodoníně u Kunštátu, který měl připravit tábor na deportaci vězňů do Osvětimi. Strážní personál čítal několik desítek četníků.
Hromadné transporty se uskutečnily celkem dva. Jako první byl vypraven 3. prosince 1942 transport tzv. asociálů v počtu 16 mužů a 78 žen do koncentračního tábora Osvětim I. Druhý z transportů znamenal prakticky likvidaci tábora, protože v něm bylo odvezeno 417 vězňů do koncentračního tábora Osvětim II.-Birkenau. Zatímco první transport se uskutečnil na základě výnosu o preventivním potírání zločinnosti, druhý již byl realizován na základě Himmlerova výnosu z 16.12.1942, který nařizoval transport všech Romů do koncentračního tábora v Osvětimi.
Mezi úspěšné útěky patřil také pokus Josefa Serynka, který s jedním spoluvězněm uprchl na podzim 1942. Josefu Serynkovi se podařilo dostat se až na Českomoravskou vrchovinu, kde se zapojil do partyzánského boje. Spolupracoval s odbojovou skupinou gen. Luži i se sovětskými partyzány. Jeho společník byl zastřelen v okolí Třeboně.
Tábor v Hodoníně u Kunštátu
Cikánský tábor v Hodoníně u Kunštátu sloužil jako místo nucené koncentrace moravských Romů. Podobně jako v Letech byli na začátku srpna 1942 do tábora nahnány romské rodiny v počtu značně převyšujícím kapacitu tábora, která byla stanovena na 800 osob. Ubytovací, stravovací i hygienické podmínky byly stejně katastrofální jako v Letech a táborový řád byl také totožný.
I v tomto táboře byl dozorčí personál tvořen protektorátními četníky. V čele tábora stál Štefan Blahynka, který dočasně v zimě 1943 odešel do letského tábora, aby pomohl zažehnat následky epidemie tyfu a aby zajistil podmínky pro transport vězňů do Osvětimi. Po provedení tohoto úkolu se vrátil zpět do Hodonína, kde vykonával funkci velitele tábora až do jeho likvidace.
Hromadné transporty byly z hodonínského tábora vypraveny celkem dva. První transport 46 mužů a 29 žen (tzv. asociálů) byl vypraven 7. prosince 1942 a na základě výnosu o preventivním potírání zločinnosti směřoval do koncentračního tábora Osvětim I. Druhý hromadný transport se uskutečnil 21. srpna 1943 a bylo jím odvezeno 749 vězňů do koncentračního tábora Osvětim II.-Birkenau.
Závěr
Snad ti, kteří si dosud mysleli, že to byly tábory pro nefachčenky, které nelze považovat za oběti nacistického teroru, pochopili, že oba tyto tábory měly stejný charakter, jaký mělo město Terezín, o kterém se jistě nikdo, kromě zarytých antisemitů, neodváží tvrdit, že nebyl žádným vyhlazovacím táborem, jak jsem nedávno četl o táboru v Letech, kde se doslova píše: „Tábor v Letech také samozřejmě nebyl žádným vyhlazovacím táborem. To by pak vyhlazovacím táborem musela být každá velká nemocnice. I tam je každý den mnoho mrtvých. Nikdy jsem neslyšel a nevím o tom, že by se v Letech nějak hromadně popravovalo či, že by tam snad dokonce byla plynová komora. Ta by se tedy opravdu hrubě nevyplatila. V Letech se umíralo z přirozených příčin, znásobených samozřejmě jak hustotou populace, tak špatnými podmínkami a špatnou hygienou internovaných.“
Něco takového může napsat pouze nevzdělanec nebo rasista. Vždyť ve městě Terezín, nezaměňovat s Malou pevností Terezín, žili internovaní Židé v daleko snesitelnějších podmínkách než Cikáni v obou zmíněných táborech, a nikdo by si nevolil tvrdit něco podobného, jako pisatel oněch vět. Podle mne měly oba tyto tábory stejný charakter jako zmíněné město Terezín. Byly internačními tábory, kde se lidé soustřeďovali před odvozem od Osvětimi, proto bychom o nich měli mluvit stejně jako o městě Terezín.
Více si můžete přečíst na webu holocaust.cz zde , kde jsou i nákresy a snímky obou táborů.
Jiří Krejčí
penzista