Proč zrovna Sarah Palinová?
Adéla Kadlecová
30.08.2008, zpravy.ods.cz
McCainovi volební stratégové s definitivní volbou osoby více - prezidenta čekali na závěr Demokratického konventu a především na to, jak budou jednotlivé zájmové a voličské skupiny reagovat na jeho průběh i Obamův nominační projev. Volba nakonec padla na historicky první aljašskou guvernérku Sarah Palinovou.
První i když pouze bezprostřední důvod této volby můžeme hledat ve snaze změnit mediální dynamiku předvolebního boje a roztříštit masivní pozornost, které se dostává nejen Obamovým politickým vystoupením, ale i jeho osobě a rodině. Retro patetické fotografie paní Obamové v perlovém náhrdelníku á la Jacqueline Kennedyová, která šťastně objímá své nejbližší, se Američanům vemlouvají snad z každého life-stylového časopisu od Vogue po Vanity Fair. Bude však dosud neznámá bývalá starostka šestitisícového městečka Wasilla pro média dlouhodobě zajímavým objektem a to v pozitivním slova smyslu ?
Sarah – "Barakuda" - jak ji přezdívali ve školním basketbalovém týmu – má svůj příběh. Je členkou Národní asociace vlastníků zbraní, ráda loví a rybaří a část svého života v tomto oboru i podnikala. A jen tak mimochodem - pózování pro americký Vogue před dvěma lety také zvládla.
Říká se, že barakudy jsou nebojácné a zvídavé. Svou politickou kariéru profilovala na boji proti korupci a klientelismu, a to jak v Aljašské ropné komisi pro ochranu přírody, tak i v řadách vlastní Republikánské strany. Jejím politickým zářezem na pažbě byla rezignace aljašského ministra spravedlnosti i předsedy Republikánů.
V tomto ohledu je McCainovou spřízněnou duší. V polovině 90.let se arizonský senátor se spojil s demokratickým kolegou Feingoldem v boji za omezení finančních vlivů na stranické politiky a legislativní procesy na Kapitolu. Díky této společné iniciativě i dalším rozhodnutím nepodpořit některé klíčové republikánské zákony či nominace do Nevyššího soudu, si u Republikánů si vysloužil nálepku individualisty a černé ovce, která příliš nesleduje stranickou disciplínu. McCain dnes proto především potřebuje zaktivovat republikánské voličské jádro, které má stále pochyby o ryzosti jeho postojů.
I z těchto důvodů si McCain vybral Palinovou. Palinová je matka pěti dětí a striktní zastánkyně rodinných hodnot. Její nejstarší syn se rozhodl vstoupit do armády a od záři bude nasazen u dělostřelecké jednotky v Iráku. Palinová je odpůrkyně potratů, která se rozhodla vychovat svého nejmladšího čtyřměsíčního syna, o němž věděla, že se narodí s Downovým syndromem.Tato volba je také signálem vůči voličům nižší střední a střední třídy. Ti jsou na jedné straně sociálními konzervativci, ale na druhé straně i ekonomickými populisty, které třeba nyní hryže problém cen benzínu a potravin. I na to, zdá se, má budoucí více-prezidentka recept : podpora energetické soběstačnosti země i za cenu těžby ropy a plynu v krajinně chráněných oblastech Aljašky.
Jako matka, která se zvládne starat o pět dětí musí být Palinová nutně i pragmatikem. Nesouhlasí sice se sňatky osob stejného pohlaví, nicméně jako guvernérka se zasadila o to, aby tito lidé měli nárok na dědické řízení a sociální pojištění či právo na informace v případě nemoci jednoho z partnerů. Svůj těžební entuziasmus vyrovnává návrhy na ekologická opatření včetně vědeckých komisí o globálním oteplování. A tyto kroky by zase mohly být sympatické pravicovému spektru opozičního tábora tzv. Reaganovým demokratům.
Ano, Palinová je také žena. McCain stále sází na rozkol v řadách Demokratů, který způsobují bývalí příznivci či spíše příznivkyně Hillary Clintonové. V řadách amerických feministických voliček jakoby vyvrcholila dlouhodobá frustrace ohledně likvidace kandidátek na roli prezidenta USA, z níž především viní stranickou mašinérii ovládanou mužskými klany, které argumentují tím, že na ženskou prezidentskou kandidátku ještě nedozrál čas. Sarah Palinová na tuto strunu zabrnkala v úvodních slovech svého projevu, kdy prohlásila, že přijmout nominaci, je o to větší ctí ve dnech, kdy si Amerika připomíná 88.výročí volebního práva žen. Ať si genderové bitvy řádí, jak chtějí, faktem zůstává, že relativně úspěšná kampaň Hillary Clintonové posílila trend, kdy příznivkyně obou stran mají zájem dát hlas ženské kandidátce bez ohledu na její stranickou příslušnost. Obamovi se zatím nepodařilo tuto skupinu přesvědčit na svou stranu a tak v ní Republikáni vidí voličský potenciál.
Jedna z nejcitovanějších pasáží Obamova nominačního projevu, která zároveň vyvolala frenetické nadšení publika, byl jeho slib stejného finančního ohodnocení práce mužů i žen vykonávající stejnou pracovní pozici. Typický "slib pro ženy", chtělo by se říci. Ženy se ale ve Státech pomalu stávají motorem středního a malého podnikaní. Statistiky hovoří, že v současné době zakládá soukromé firmy dvakrát více amerických žen než mužů. A tyto ženy také moc dobře vědí, že volební sliby "všem dle jejich potřeb" se projeví ve výši jejich zdanění.
Proto bychom "ženskou" kartu v prezidentském boji neměli v žádném případě přeceňovat. Je faktorem, který celou debatu v určitých momentech zabarvuje, ale nedává jí určujícÍ rysy. Republikánská štika má ještě dva měsíce na to, aby se stala skutečnou barakudou ve voličském rybníku.
Adéla Kadlecová
Autorka je tajemnicí klubu ODS v Evropském parlamentu