I slepá svině někdy najde žalud. Ne tak Paroubek
Jana Dědečková
Minulý týden Martin Bursík deklarativně potvrdil svůj omyl s veřejnou volbou prezidenta a se slovy „jediná demokratická volba je volba tajná“ vyloučil v tajném hlasování ze strany čtyři neposlušné rebely. Jsem ráda, že tolikrát opakovaný argument ODS „zapustil kořeny“ i ve straně zelených, ačkoli pro tentokrát to byla ze strany Bursíka pravděpodobně jen účelová záležitost, které se média raději příliš nevěnovala. O to více doufám, že mu jeho vyřčenou větu připomenou ve chvíli, kdy zase změní názor.
******
Václav Klaus ve čtvrtečním rozhovoru na Nově potvrdil mou hypotézu o volebním zisku nových pravicových subjektů. Souhlasím, že to nebude stát ani za mávnutí rukou. Dovolím si však polemizovat s důvody tohoto debaklu. Zatímco Václav Klaus ho spatřuje pouze v nejednotnosti nových pravicových subjektů, já bych přidala ještě dva důvody, které sice nejmenoval, ale kterými se beze sporu musí ve svých myšlenkách zaobírat .
Prvním důvodem je naprostý deficit charismatických osobností v nově vzniklých, nebo již působících subjektech na pravé části politického spektra. Nehodlám hovořit o Janě Bobošíkové nebo Vladimíru Železném, které do EU parlamentu vynesla vlna populismu, jenž se s nejvyšší pravděpodobností nebude opakovat. Oba mají navíc za uplynulá léta na svém čele vypálený cejch, a to ať již medií vytvořený nebo skutečný. Cejch, díky němuž však SSO, nově vzniklá a Klausovi milá strana, spojenectví odmítá. Ani tato strana však, při vší úctě k Petrovi Machovi, silnou osobností nedisponuje. Zárukou úspěchu by nebyla ani Klausova jedenáctka, pokud by náhodou disponoval více než jen dvěmi syny. Nikdo z těchto lidí totiž nedisponuje charismatem Václava Klause, což přesvědčivě dokazuje jejich dlouholetá angažovanost v ODS, kde nebyli schopni o svých názorech přesvědčit, a tedy ani politicky uspět, a to ani na té nejnižší místní úrovni. Domnívat se, že prosazovat své myšlenky a uspět s nimi na celostátní úrovni z pozice vysokých funkcionářů strany je snazší, je stejným omylem jakého se dopustili již mnozí před nimi. Dalším a troufám si říct, že fatálním handicapem SSO, je prezidentem veřejně deklarovaná podpora této straně. Jev, zvaný Havlův polibek smrti, se nevázal k osobě Václava Havla, ale k prezidentskému výkonu funkce.
Druhým důvodem o kterém pan prezident nemluvil, ale který jistě zvažuje i při své nedůvěře k průzkumům veřejného mínění, musí být pochybnost, zda je u českých voličů odmítnutí LS skutečně tak prioritní otázkou za jakou jí pokládá on sám, a zda strany se silným nábojem euroskepticismu mají vůbec šanci uspět. Domnívám se, že na rozdíl od téměř 80% souhlasu s jeho projevem v parlamentu EU, a to napříč politickým spektrem, odmítnutí LS prioritou pro české voličstvo není. Důvodů k tomuto postoji je celá řada. Počínajíc znechucením nad českým parlamentem, přijímajícím mnohdy nehorázné blbiny, až po stále větší informovanost občanů, kteří díky výjezdům do ciziny ztrácejí obavy před hrozbou „plíživého socialismu“ ze západu. Socialismu, jehož nejdivočejší podoby v podobě např. rovných banánů, nejsou ani v desetině srovnatelné s tou nejmírnější formu socialismu stalinského, který navzdory dvacetileté svobodě neseme ve svých nitrech, postojích, v chování.
*****
Jiří Paroubek tak dlouho žadonil a vyčítal médiím nedostatek prostoru pro své skvělé myšlenky, až ho dostal. Kde jinde než u Václava Moravce. Téměř hodinu a půl mohl oslňovat diváky proti ministrovi financí Kalouskovi. Výsledek? I slepá svině někdy najde žalud, ne tak Paroubek. Nebodoval v jediném tématu. Asi mu chvilkově vysadil sexy mozek.
Jana DědečkováBývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů
