Zachránce Tlustý a zrádce Topolánek
Jana Dědečková
Přes veškerou tíživost současné politické situace jsme se včera díky zpravodajským a publicistickým pořadům našich televizí poměrně dobře bavili. Začalo to hodinovou tiskovkou Jiřího Paroubka, kde s potem na čele hovořil o špatném Topolánkovi a dobrém Parobkovi. I tak bylo zřejmé, že potom co Topolánkovu špatnou vládu poslal ke dnu, zoufale se brání převzít vládní zodpovědnost. „Je mi dobře, chci jenom škodit“, vzkazuje Puchejř občanům. Podobně se choval i v diskusním pořadu Nedělní Partie, kde z něho Petr Šimůnek vyrazil pouze hodnocení své „jedinečnosti“. Kdo chvíli před tím sledoval v OVM Mirka Topolánka, musel vidět ten propastný rozdíl. Zatímco Topolánek se vyjadřoval uvolněně a přirozeně formuloval své souvislé odpovědi, Paroubek mluvil křečovitě, jeho větná skladba postrádala konstrukci a slovosled byl toporný. Navíc nebyl schopen se rozhodnout, jakou pózu zaujme. Aby náhodou něco nevynechal, přehrával raději vše. Od rozzlobeného politika, přes chápajícího kolegu, až po starostlivého státníka. Ve všech polohách však působil …….. stále jenom jako Paroubek.
Kdo se chtěl politicky bavit i ve večerních hodinách, mohl sledovat Vedlejší efekty, kde diváky ujišťoval Vlastimil Tlustý tvrzením, že zrádce není on, ale Topolánek. Jeho výzva, aby občané nehysterčili a s důvěrou čekali, co udělá pan prezident, byla k popukání, stejně jako odpověď na otázku moderátorky jak zaručí, že nevznikne vláda za podpory komunistů.
Za to ručím svým hlasem, ujistil diváky Tlustý.
Věřím, že nejlepší by bylo veřejné mínění utlumit a tiše čekat, až prezident postaví občany až před hotovou věc, ale takto to v demokracii, pro Tlustého bohužel, nefunguje. Myslím, že mu dali dostatečně najevo, koho že považují za zrádce. Také pan prezident ztrácí svou aureolu a bude si muset vyslechnout všechny spekulace, ke kterým sám zavdal ty nejpádnější důvody. Je jen a pouze na něm, zda spekulace jenom spekulacemi zůstanou.
Přesto, že V. Klaus je velmi šikovný politik a jak správně napsal Petr Kamberský velmi úzkostlivě dbá na to, aby byl „ten, který se nikdy neušpiní“, zastávám názor, že všechno je jen otázkou času. Dlouho můžete pod bílou košili skrývat i silný nános bahna, ale potom přijde chvíle, kdy sotva znatelnou šmouhu na límečku vidí i slepí.
Pan Klaus byl vnímaný jako bytostný demokrat. Volený mandát, bylo jeho zaklínadlo. Značná část veřejnosti se s ním ztotožňovala v případě, kdy si vliv vynucovali různí intelektuálové stavějící se do pozice „elit národa“, nebo nátlakové skupiny např. Impuls 99, Děkujeme odejděte, televizní zaměstnanci v době televizní krize. Tzv. „havloidi“, kteří sice neuspěli u voleb, ale kteří díky médiím měli silný vliv. Prezidentova slova o vládě „ Bursíků“ však prozrazují, že se prezidentovi zastavil čas někde v době opoziční smlouvy. Ti „havloidi“ totiž už nejsou jen obtížný, nikým nevolený hmyz, ale lidé s voleným mandátem. Bursík se svými zelenými se o mandát ucházeli v demokratických volbách a od občanů ho dostali.
Nemusím je mít ráda, nemusím s nimi souhlasit, ale musím respektovat fakt, že ODS si je vybrala za své koaliční partnery před možností spolupracovat s estébaky a bývalými komunisty prošpikovanou ČSSD. Jak posoudit, zda mají v trojkoalici větší vliv jedni nebo druzí? Nespokojeni jsou všichni a jsme svědky, že všichni účastnici koalice jsou frustrování z toho, že právě ten svůj program neplní dostatečně.
Přesto koaliční partneři kompromisy nacházeli a Topolánkova vláda vládla. Podle mnohých politologů, ekonomů a komentátorů, dokonce úspěšně. Nelíbilo se to opozici, což je přirozené. A prezidentovi, což je přirozené méně, pokud nebudeme přihlížet k osobní ješitnosti V.K. a osobní nevraživosti vůči Topolánkovi, který si ho dovolil nahradit po vynucené rezignaci v roce 2002. Hovořit o přeběhlicích, když i jeho vláda na přeběhlicích (Vágner, Teplík) fungovala, je neupřímné. Vyčítat ODS ztrátu idejí, zásad a opovrhovat pragmatismem, rovněž. Tím největší pragmatismem totiž byla opoziční smlouva. Jejím jediným ospravedlněním byla zamýšlená změna volebního zákona ze které sešlo ve chvíli, kdy se všichni podělili o výnosné posty.
Vláda Topolánka tedy konečně padla. Jak dlouho bude řídit zemi v demisi, to je otázka. Stejně jako kdy budou skutečně předčasné volby. Jednání o vládě trvalo 7 měsíců. Pokud bude stejně dlouho trvat i jednání o nových volbách, dočkáme se jich v řádném termínu. Co bude mezi tím, ví jenom prezident. Doufám jen, že nás nedostane do stejné situace jako prezident - budovatel.
PS.
Chtěla bych tímto poděkovat diskutujícímu s nickem „mig“, který minulý týden v komentáři pod některým z mých článků uzavřel sázku na pád vlády a prohrál 10 000,- Kč. Nejen, že prohru, kterou určil na provoz Virtually, skutečně poslal na mé jméno na adresu ateliéru, ale dokonce prokázal nebývalý humor a aby si zachoval anonymitu uvedl tuto adresu odesílatele:
Mig
ul. Vlastimila Tlustého 101
Jakoubkov
Díky, Migu. Pokud byste snad někdy v budoucnu měl chuť vypít si se mnou kávu, ozvěte se na email. Bude mi opravdu velkou ctí. Ráda poznám muže, který si z pusy nedělá splachovadlo jen proto, že ho nikdo nemůže identifikovat. JD
Jana DědečkováBývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů
