Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Jestřábi, holubice a Klaus

Pavel Kohout

MF Dnes 18.2.2008

EKONOMIKA: Může staronový prezident zásadně ovlivnit hospodářskou politiku?

Václav Klaus byl znovu zvolen prezidentem České republiky. Jaké bude mít tato událost ekonomické důsledky?

Zdánlivě malé: prezident nemůže přímo ovlivňovat ekonomické zákony, nepodílí se na tvorbě státního rozpočtu, nerozhoduje o daních ani úrokových sazbách. A přece má velkou nepřímou moc. Rozhoduje totiž o personálním složení dvou důležitých orgánů: bankovní rady České národní banky a Ústavního soudu.

Věnujme nejprve pozornost ČNB. Má za cíl udržovat cenovou stabilitu. Nástroji k udržování cenové stability jsou úrokové sazby a operace na volném trhu, tedy nákupy a prodeje měn a státních dluhopisů. Tolik teorie. V praxi můžeme porovnat chování ČNB v éře prezidenta Havla a v éře, kdy již převládají členové jmenovaní prezidentem Klausem. Srovnání není dokonalé, protože obě epochy byly zatíženy jinými ekonomickými problémy. Nicméně prezident Klaus preferuje spíše „holubice“ na rozdíl od „jestřábů“, kteří ČNB řídili za Havla.

Stručně k finančně-ornitologické terminologii: jestřáb je bankéř, který zastává tvrdší postup vůči inflaci a zpravidla se kloní k vyšším úrokovým sazbám. Holubice tvrdí, že příliš vysoké sazby tlumí hospodářský růst, a proto obvykle preferuje nižší sazby.

Moc jestřábů dosáhla vrcholu vzápětí po měnové minikrizi v květnu 1997. Úrokové sazby tehdy vylétly do stratosférických výšin a klesaly jen velmi pomalu.

O této kontroverzní epizodě se dodnes vedou odborné spory. Je jisté, že přispěla k recesi. Pokud tedy kandidát Švejnar poukazoval na fakt, že Česká republika byla jedinou postkomunistickou zemí, která koncem 90. let prošla recesí, měl dodat i fakt, že z velké části šlo o dílo Havlových bankéřů.

Ale Havlovi jestřábi měli i své zásluhy. Díky velmi přísné měnové politice se podařilo zkrotit inflaci do té míry, že nadlouho přestala být důležitá. Cenová stabilita a s ní spojené nízké úrokové sazby se rozhodující měrou zasloužily o robustní hospodářský růst, který trvá doposud.

Díky příliš přísným Havlovým jestřábům mohly později Klausovy holubice realizovat své představy o tom, jak nízko by úrokové sazby mohly poklesnout. Kdo si v posledních letech vzal levnou hypotéku, ví o tom své. Mimochodem, koncem 90. let tolik chválené Maďarsko je nyní odstrašujícím příkladem a Maďaři si kvůli vysokým úrokovým sazbám berou velkou část hypoték v eurech nebo švýcarských francích - za cenu značného měnového rizika.

Prezident Klaus se nyní otevřeně kloní k názoru, že českou korunu bychom měli opustit ve prospěch eura co možná nejpozději. Jeho argument, že jde o šetrnou cestu, jak při nízké inflaci postupně konvergovat k úrovni zemí E-15, je ekonomicky bezchybný. Samozřejmě, že bychom mohli mít euro i dříve, ale odstranění možnosti postupného posilování koruny by se promítlo do vyšší inflace.

Vezměme si, jak velkou nespokojenost mezi veřejností vyvolala lednová inflace v meziroční výši 7,5 procenta. Kdybychom měli euro od začátku roku 2007, lednová inflace by patrně dosáhla hodnoty mnohem vyšší.

V období od konce ledna 2007 do konce ledna 2008 posílila koruna vůči euru o 8,6 procenta. Bez tohoto posílení by dnes patrně inflace úspěšně atakovala desetiprocentní hranici.

A co Klaus a Ústavní soud? Ekonomické důsledky složení Ústavního soudu jsou méně přímočaré, ale mohou být velmi zásadní - například při ústavních stížnostech ohledně různých reforem. Na personálním složení vykladačů ústavy hodně záleží. Česká ústava je totiž svého druhu právnickým veledílem, pokud jde o možnosti dvojího výkladu, výskyt vágních formulací atd.

Pravicový či levicový výklad může svobody a práva občanů výrazně rozšířit, respektive omezit.

Příklad: šalamounská formulace o bezplatnosti zdravotnictví. Zní takto: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“ Co to znamená?

Spor o bezplatnou péči Z ekonomického hlediska je termín „bezplatná zdravotní péče“ nesmysl. Krajně levicoví ústavní soudci by však mohli tvrdit, že jiné formy úhrady zdravotní péče jsou zakázány a že práva občanů jsou omezena na státní péči. A jak lze zákonně upravit podmínky nároku na péči? Výklad je čistě na fantazii a vůli ústavních soudců.

„Vhodné“ jmenování ústavních soudců by v krajním případě pomohlo zpětně znárodnit celé zdravotnictví a znovu zavést přídělový systém jako před rokem 1990. Složení Ústavního soudu tedy může nepřímo ovlivnit i to, jakého věku se dožije čtenář těchto řádků.

Kdyby v pátek 15. ledna zvítězil kandidát podporovaný extrémní levicí, jistě by si to vyžádalo svoji daň v podobě budoucího složení nejvyšší soudní instance. Prezident Klaus byl však zvolen bez hlasů komunistů a jiných extremistů. Pro Českou republiku je to dobrá zpráva.



Pavel Kohout
ekonomický analytik
 
  Přístupy: 13724 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA