Kdo může za pomalejší růst?

Pavel Kohout

MF Dnes 14.12.2007

Podle všech odhadů se hospodářský růst České republiky během roku 2008 zpomalí. Zároveň je reálné očekávat vyšší inflaci. Kdo za to může?
Prostá odpověď „no přece vláda“ není v tomto případě pravdivá. Vláda i parlament mohou udělat leccos dobrého i špatného, ale na většinu ekonomicky podstatných záležitostí mají vliv jen nepřímý.

Tradiční lidová představa, že vláda je cosi jako řidič ovládající volantem, pedály a řadicí pákou velký vůz národního hospodářství, je naivní. Vláda a parlament jsou spíše silničáři než řidiči. Nynější stav a vývoj ekonomiky je výslednicí rozhodnutí provedených mnohem dříve - dobrých i špatných.
Přímé a rychle působící vlivy hledejme jinde. Především jde o růst světové ekonomiky. Podle společnosti A. T. Kearney je Česká republika pátou nejvíce globalizovanou ekonomikou na světě, pokud jde o obchod. Před námi jsou jen Singapur, Malajsie, Slovensko a Irsko -všechno malé otevřené ekonomiky.

Vysoká míra otevřenosti znamená, že jakékoli výkyvy světové ekonomiky se projeví rychle a poměrně silně. Pokud světová ekonomika roste, daří se všem uvedeným státům.

Česko šampionem globalizace

Češi se po roce 1990 rychle stali šampiony ekonomické globalizace. Mělo to svá úskalí: například měnová krize v roce 1997 byla vlastně součástí asijské krize, která shodou okolností postihla i Českou republiku - protože jsme měli podobný měnový režim a některé podobné problémy jako již zmíněná Malajsie nebo Singapur. Ale během posledních dvou až tří let se světové ekonomice dařilo velmi dobře. A Češi z toho náležitě těžili.

Palivem pro růst světové ekonomiky není jen ropa, ale hlavně peníze. Cena peněz na světových trzích (vyjádřená úrokovými mírami) dosahovala v rozmezí let 2003-05 nejnižších hodnot od začátku 60. let. Nízké úrokové sazby v USA, Evropské unii, ale také například v České republice nebo v Číně vedly k robustnímu růstu a poklesu nezaměstnanosti. Například v Německu nezaměstnanost poklesla po nástupu kancléřky Merkelové - ale nebylo to její zásluhou. Během let 2005-06 totiž díky levným penězům došlo k prudkému nárůstu objemu úvěrů v rámci celé eurozóny.

Totéž platí pro Českou republiku: žádná z vlád v posledních letech si nemůže „patentovat“ hospodářský růst jako svoji zásluhu. Spíše je ostuda, že jsme zůstali jen u šesti procent v nejpříznivějších globálních ekonomických podmínkách, jaké jsme kdy zažili. A je obrovský skandál, že „tři králové“, kteří předsedali vládám v letech 2002-06, nedokázali sestavit alespoň vyrovnaný rozpočet.

Končí rok 2007 a světové ekonomické počasí se pomalu zhoršuje. Statistiky Evropské centrální banky ukazují zpomalení růstu objemu úvěrů na úroveň „stagnačního“ roku 2002. Spojené státy a Británii trápí hypoteční krize, která je důsledkem předchozího masivního zadlužování obyvatelstva.

A ještě ke všemu roste inflace -ta je logickým důsledkem růstu objemu peněz v globální ekonomice, tedy důsledkem úvěrového boomu a nízkých úrokových sazeb.

Inflace tedy neroste jen v České republice, ale celosvětově. Například cena pšenice na burze v Chicagu dosáhla v listopadu hodnoty 7,5 dolaru za bušl. Ještě před rokem to bylo kolem pěti dolarů a v roce 2005 typicky kolem tří dolarů.

Rok 2008 bude slabší než rok 2007: Evropská unie hlásí slabší odhady růstu, Ameriku asi postihne recese, a dokonce i zprávy z Číny hovoří o dražších úvěrech a vyšších povinných minimálních rezervách bank. Svět se nehroutí: jde jen o zpomalení růstu a o nutné oddechnutí po předchozím sprintu.
Banky si udělají pořádek v úvěrech, spekulanti budou mít šanci koupit levnější akcie, zběsilý růst cen nemovitostí se zastaví, inflace opadne.

A za nějakou dobu bude jízda pokračovat. Říká se tomu ekonomický cyklus.