Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, drahá vládo dluhů, drahý Vláďo - to je jeden z mých voličů, přijímám výzvu ke konkrétnosti a začnu fakty.

Nechal jsem se k hledání faktů inspirovat jednou posilou nové vlády, která v nedávném televizním pořadu pravila, že vláda bude věnovat pozornost a bude pracovat - cituji - s částkami finančního charakteru. Řekl jsem si: je třeba je najít. A tak jsem hledal a jednu jsem našel. Je na straně 24 projednávaného programového prohlášení, nebudu citovat. Stručně řečeno říká, že 15 mld. Kč z Fondu národního majetku bude převedeno v příštích čtyřech letech do Státního fondu životního prostředí. Dovětek k tomu zní: bude-li co převádět, a komentář zní: 15 mld. ve srovnání s plánovanými dluhy, které chce tato vláda udělat v rozsahu přes 600 mld. Kč, 15 mld. ve srovnání se třemi biliony, což bude pravděpodobný rozsah rozpočtu za příští čtyři roky a 15 mld. ve srovnání s jedním bilionem, kam tato vláda chce dovést celkovou úroveň státního dluhu, je položka zanedbatelná. Bohužel však částka finančního charakteru v celém programovém prohlášení jediná.

Kdybychom uvolnili definici tohoto pojmu, který měla ona posila pravděpodobně na mysli a doplnili, že částkou finačního charakteru může být i údaj relativní, najdeme ještě jedno číslo, přesně řečeno interval, a citát uvádím: Vláda zahájí širokou diskusi o reformě veřejných financí tak, aby saldo veřejných rozpočtů v r. 2006 nepřekročilo hodnotu v rozmezí 4, 9 až 5, 4 % hrubého domácího produktu a mělo tendenci k poklesu v dalších letech.

Pokud se někteří děsili a jiní radovali z toho, že nová vláda ve svém koaličním prohlášení dospěla ke konkrétnímu závěru a shodla se právě na intervalu 4, 9 až 5, 4 % HDP, toto programové prohlášení je vyvádí z omylu. O těchto číslech vláda zahájí širokou diskusi.

Aby bylo zřejmé, že to není míněno až tak úplně vážně, hned na straně 12 cituji jinou větu z programového prohlášení vlády: Do konce roku 2002 vláda připraví a schválí střednědobý rozpočtový výhled na čtyřleté období tak, aby se počínaje rokem 2005 podíl schodku státního rozpočtu na hrubém domácím produktu snižoval.

Je tedy naprosto jasné, že v letech 2003 a 2004 vláda počítá s astronomickými schodky a dokonce s jejich růstem. Doporučoval bych zorganizovat v české veřejnosti dotazníkovou akci, ve které bychom se ptali našich voličů, kdo věří tomu, že rok před volbami vláda sociální demokracie, Unie svobody a lidovců tento trend obrátí a začne se přibližovat k maastrichtskému kritériu.

Odpověď na tuto otázku je totiž zjevná a dala nám ji sociální demokracie opakovaně a naposledy v roce letošním. To, že sociální demokracie nerespektuje ani svou vládou a svými poslanci navržený státní rozpočet, který měl v letošním roce skončit deficitem nižším než 50 mld., a skončí násobkem tohoto schváleného rozpočtu, je důkaz toho, že sociální demokracii ve sféře rozpočtových výhledů nelze věřit vůbec nic, s výjimkou toho prvního, že v roce 2003 deficit bude 160 mld. Kč a v roce následujícím dokonce ještě větší.

Pokud vám připadá moje snaha o překlad některých velmi obtížně srozumitelných vět z tohoto programového prohlášení vlády jako zbytečná, předložím vám další důkaz toho, jak těžké je vydedukovat, co vláda skutečně plánuje, a jak složitě to říká. Cituji pasáže, které se týkají daní.

"Bude stabilizovat daňovou kvótu na úrovni roku 2000 včetně realizace opatření proti jejímu možnému autonomnímu poklesu. I tady by možná bylo dobré navrhnout tuto větu k dotazům v pořadu Nikdo není dokonalý, bylo by zajímavé vědět, kolik lidí z deseti by bylo schopno interpretovat obsah této věty. Následuje věta, že vláda dokončí harmonizaci daňové soustavy s požadavky Evropské unie, to se bude týkat hlavně nepřímých daní. A abych byl stručný, citát poslední.

"Úvahy o změnách sazeb, podmínek, dopadů na daňové zatížení jak právnických, tak fyzických osob proto budou posuzovány komplexně, nejen z hlediska fiskální a motivační funkce daní, ale i z hlediska zdrojů potřebných pro naplnění výdajové strany systému sociálního a zdravotního pojištění. " Nabízím překlad do češtiny. Daně budou zvyšovány, a to neautonomně, ale rozhodnutím této Poslanecké sněmovny, to je rozhodnutím poslanců sociální demokracie, Unie svobody a lidovců, a zvláště budou zvyšovány daně spotřební.

Z poslední věty plyne, že tendence zvyšovat bude i u sociálního a zdravotního pojištění. Když si tato fakta, a to jsou vydedukovatelná fakta, z programového prohlášení vlády shrneme, můžeme jednoduše říkat - astronomické dluhy, větší daně, více regulace, více razítek v rámci této regulace, více omezení pro občany, k více razítkům nutně více úředníků, logicky méně prostoru pro svobodného občana, shrnuto více socialismu.

Mimochodem tyto charakteristiky o tomto programovém prohlášení píší i média, která jinak bývají ke stranám této vládní koalice velmi šetrná. Proč ti, kteří dnes tady obhajují toto vládní prohlášení, neřeknou otevřeně celému národu: Ano, toto je program nové vlády, která chce větší dluhy, větší daně, více regulace, více razítek, méně občanských svobod, tudíž více socialismu. Je to pravda, tak proč se za to stydíte, vážené kolegyně a vážení kolegové.

Proč tady dnes nevystupují citovaní poslanci Unie svobody a KDU-ČSL, kteří v roce 1998 u programového prohlášení, které bylo ve srovnání s tímto nejenom mnohem konkrétnější, mnohem méně levicové, které mělo mantinely vůči růstu dluhů, které garantovalo nezvyšování daní, a k jedinému zvýšení daní za minulé funkční období tady došlo hlasováním právě té dnes rodící se vládní koalice, tzn. Unie svobody, lidovců a sociálních demokratů, kteří tehdy zvýšili spotřební daň na benzín a chystají se tak učinit znovu.

Vidím, že veliký smích vyvolává toto moje vystoupení u kolegy Kalouska. A tak mu nastavím zrcadlo a přečtu mu úryvky z jeho vystoupení z roku 1998. Protože si myslím, že k smíchu to je, ale jiného typu. Cituji.

"Rád bych teď upozornil na některé vnitřní rozpory v programovém prohlášení vlády, rozpory mezi deklarovanými cíly a skutečnými důsledky některých opatření, která jsou v tomto dokumentu obsažena. V kapitole hospodářská politika je deklarována snaha o dosažení žádoucího obratu ve vývoji ekonomiky a oživení hospodářského růstu. Současně však můžeme v tomtéž prohlášení, v téže kapitole číst návrhy opatření zřetelně protirůstových. Je to především celkové zvýšení objemu daňové zátěže, které bude logicky působit proti podnikatelským investičním aktivitám a společně s navrhovanou sociální a mzdovou politikou bude decimovat zejména malý a střední stav a jejich schopnost vytvářet nová pracovní místa.

Dále jsou to ambice ve výdajích státního rozpočtu. Jakkoli zní velmi pozitivně věta o snaze o vyrovnané soustavě veřejných rozpočtů, jednotlivé návrhy sociálních a podpůrných programů jsou natolik finanční náročné, že pokud by měly být skutečně realizovány, překročí výdaje státního rozpočtu výrazně jakékoli představitelné příjmy. Nutně tak dojde ke konfliktu s politikou České národní banky. A důsledky lze očekávat v protirůstovém vývoji úrokových sazeb. Nebo snad vláda počítá s jiným vývojem vztahů? Vláda deklaruje podporu podnikatelským aktivitám, výslovně zmiňuje malé a střední podnikání. Onu zcela zásadní podporu, která by však spočívala v principech daňové reformy, hledáme však v programovém prohlášení marně. Naopak tam nalezneme návrhy na výběrovou podporu některých podnikatelských subjektů a odvětví. "

Poslední odstavec citující projev pana kolegy Kalouska zní takto: "Krátce řečeno, podporu podnikání vláda nespatřuje ve vytvoření podmínek příznivých pro realizaci svobodných rozhodnutí soukromých podnikatelů, ale ve výběrové institucionální podpoře jedněch na úkor druhých a v posílení podnikatelské úlohy státu. Vedle negativních dopadů na produktivitu a efektivní restrukturalizaci hospodářské sféry přinese tento přístup nárůst moci státní byrokracie, protekcionismus a pronikání vlivových skupin do politiky a státní správy, "

Konec citátu. To, že toto programové prohlášení, které dnes projednáváme, je více levicové, více regulatorní, navrhuje zvětšení daní, navrhuje násobky deficitů proti těm, o kterých se jednalo v letech 1998 a 2002, je nasnadě.

A tak je nasnadě otázka, proč kolega Kalousek a mnoho dalších, nebudu vás unavovat dalšími citáty, ale je snadné zdokumentovata doporučuji pozornosti každého, kdo hledá důvěryhodnost jednotlivých poslanců a politických stran tohoto parlamentu, aby si přečetli projevy pana ministra Mlynáře, pana ministra Mareše, pana kolegy Kuhnla, který už tady byl ovšem několikrát citován, takže se k tomu nebudu vracet znovu. Je to poučné čtení a závěr z něho je jasný.

Ačkoli dochází proti roku 1998 k posunu směrem doleva, ti, kterým se Programové prohlášení roku 1998 zdálo příliš levicové, toto mnohem levicovější ve svém hlasování podpoří.

Další část mého hledání faktů byla zaměřena na slovo priorita. Mimochodem myslím si, že toto slovo jev poslední době hodně devalvováno. Je-li něco priorita, tak to ční nade vším. A aby to čnělo nade vším, priorit nemůže být mnoho, musí jich být málo. A hlavně musí být uvedeno, z jakých zdrojů, jinými slovy v neprospěch čeho se něco jiného stane prioritou.

Našel jsem v Programovém prohlášení vlády na jedné z titulních stran uvedeno 12 priorit a položil jsem si otázku, kolik každá z nich tak pravděpodobně reprezentuje peněz, to znamená stamilionů nebo miliard v každoročním státním rozpočtu a jak se tak asi těch 12 priorit projeví v návrhu rozpočtu na rok příští. Když jsem si provedl toto soukromé ohodnocení - a považuji za zásadní chybu Programového prohlášení vlády, že to není vláda, která by nám tato čísla uváděla - když jsem si udělal odhady, napadla mě zajímavá věc. Všech těch 12 priorit, všechny jejich odhadnuté důsledky neboli náklady v podobě výdajů státního rozpočtu jsou malé a zanedbatelné, když je přirovnáme k jiné, zjevné, málo uváděné prioritě, která bude dominovat rozpočtu roku 2003 a všem rozpočtům poté, a je to položka, které málokdo věnuje pozornost, protože se komplikovaně jmenuje. Jmenuje se dluhová služba.

Až tato vláda zrealizuje své riskantní dluhové plány, až udělá dluh v roce 2003 na úrovni 160 miliard a v roce 2004 na úrovni 200 miliard, je zjevné, že dluhová služba se stane prioritou každého dalšího státního rozpočtu, a to jednou provždy. Úroky z dluhů se totiž platí každý rok. A stát své dluhy platit musí! Těžko v tuto chvíli odhadnout, kolik - 400 miliard nových dluhů během dvou let - bude znamenat nákladů v podobě dluhové služby, protože nejenom vzroste rozsah vydaných státních dluhopisů, ale také dramaticky vzroste úroková sazba, kterou stát bude muset na trhu u těchto dluhopisů nabízet, aby byly prodány.

Jedno je ale jisté, přírůstek dluhové služby v jednotlivých letech 2003 a 2004 je toujedinou skutečnou prioritou, která bude dominovat státním rozpočtům, neboť je to číslo výrazně větší, než všech uvedených 12 priorit v tomto Programovém prohlášení vlády.

Mnoho lidí poslouchá zprávy o 160 nebo 200miliardovém deficitus nadějí, že něco z těch peněz řadový občan uvidí. Neuvidí vůbec nic! Jednou z položek státního rozpočtu pro příští rok - jak je neustále opakováno - je 60miliardová ztráta Konsolidační agentury a je snaha toto číslo vydávat za číslo spadlé shůry. Toto číslo nespadlo shůry. Toto je součet ztrát, které byly způsobeny v naprosté většině špatným postupem privatizace státních bank a tím nejhorším možným způsobem řešení banky IPB při jejím předání do rukou ČSOB. Dnes z veřejných sdělovacích prostředků jsou potvrzeny obavy ODS, že privatizace státních bank nebyla jejich prodejem, tyto banky byly darovány a nabyvatelům, soukromým společnostem, byly poskytnuty dary v podobě miliardových doplatků. Tyto informace byly publikovány jak co se týká případu privatizace Komerční banky, tak v případě privatizace spořitelny. Stejně tak už dnes po několika letech velkého mlžení je zřejmé, že množství peněz, které se ztratilo z IPB při její tzv. sanaci, bylo větší, než množství peněz, které se z této banky ztratilo před vyhlášením nucené správy. Toto jsou ony ztráty Konsolidační agentury, tyto dary, tyto důsledky špatných postupů privatizace čistě a jenom vlády sociální demokracie - protože to byla pouze ona, kdo prováděl a rozhodoval o způsobech privatizace, prodeje Komerční banky, spořitelny, ČSOB a konečněi reprivatizace IPB. Z oněch stovek miliard dluhů řadový občan neuvidí nic. Zato uvidí v dohledné době ony úroky, které překryjí všechny ostatní priority, a vlády po roce 2006 budou mít, ať budou složeny z jakýchkoli politických stran, velmi obtížnou situaci, najít cestu z této dluhové vývrtky, dluhové spirály, do které nás vláda sociální demokracie, Unie svobody a KDU-ČSL vrhá, neboť je zřejmé, že každý nový dluh, který bude teď učiněn, jeho splátky a dokonce splátky úroků z tohoto dluhu, budou v budoucnosti, tak jak to plánuje sociální demokracie a ostatní její koaliční partneři, hrazeny z dalšího dluhu.

Jinými slovy je nastartováván cyklický proces, kdy jeden úvěr kryje důsledky úvěru předchozího. Myslím, že mnoho lidí ví ze zkušenosti rodin i podniků, co takovýto proces znamená a umí si představit, že najít cestu z této dluhové vývrtky je velmi komplikované.

Nejsou-li tyto dluhy ku prospěchu občanů této země, je namístě si položit otázku, komu jsou tedy vůbec ku prospěchu. Umím si představit, že jednotliví ministři se dnes předhánějí v tom, jak 160miliardový deficit utratit, jak ty tzv. nové zdroje - ale to nejsou žádné zdroje, to jsou dluhy - rozmístit ve svých resortech a jak se stát populární.

Na otázku, komu ku prospěchu, jsem odpověď našel. A je to odpověď velmi jednoduchá. Tím jediným, komu dnes prospějí tyto obrovské dluhy státu, jsou právě ty darované banky zahraničním investorům. Tyto darované banky poté, co jim byly poslány hotové peníze místo úvěrů, poté, co dostaly ony dary, mají dnes přebytek hotových peněz. Tyto darované banky dnes - a to je opět zcela jasné z veřejných zdrojů - omezují úvěrování českých podniků, a to zejména podniků v rukou českých majitelů.

Ony dary, ony kompenzace a zároveň omezení úvěrování hromadí v těchto bankách přebytek hotovosti, a proto pro tyto darované banky v zahraničních rukou je darem z nebe plán vlády sociální demokracie, Unie svobody a KDU-ČSL, neboť to budou ony, kdo nakoupí dluhopisy státu a výdělek pro ně se zopakuje.

Již po několikáté je nám tedy navrhováno, aby státní rozpočet, aby stát sanoval a podporoval zvýšené zisky dnes už ne českých bank, spíše by se mělo říkat bank působících na českém teritoriu. Já tento motiv považuji za zavrženíhodný a budoucnost ukáže, že tato hypotéza je pravdivá.

Koneckonců i ti, kteří dnes radí dalšímu postupu ve správě veřejných financí nejsou náhodou titíž, kteří darovali ony banky v nedávné minulosti zmíněným investorům. To je tedy na vysvětlenou, komu ku prospěchu. Já považuji za správné, aby se česká veřejnost dozvěděla, že i zájmy úzké zájmové a lobbistické skupiny mohou ovlivňovat hanebně hospodaření českého státu tak jak ho plánuje tato vláda v příštích letech.

Na závěr mého vystoupení mi dovolte přednést návrh usnesení, kterým reaguji na výzvu místopředsedy vlády pana Rychetského ke vstřícnosti. Já si totiž myslím, že ona priorita priorit, která je v tomto programovém prohlášení opakovaně citována, a to je vstup do Evropské unie, je popírána v tomto programovém dokumentu právě programem těch astronomických dluhů. Já se domnívám, že vstup do Evropské unie je oddalován tím, že tato vláda plánuje právě tyto astronomické dluhy. A protože ODS a já osobně považujeme vstup České republiky do Evropské unie za jedinou alternativu dalšího postupu České republiky, domnívám se, že všichni, kteří tuto prioritu myslí vážně, by měli podpořit návrh usnesení, který si dovolím vám předložit:

Poslanecká sněmovna Parlamentu žádá vládu, aby současně s návrhem zákona o státním rozpočtu na rok 2003 předložila ke schválení střednědobý plán konsolidace veřejných rozpočtů na období 2002 - 2006 a aby v tomto plánu konsolidace uvedla cílový termín splnění tzv. Maastrichtských kriterií.

8. srpna 2002

Vlastimil Tlustý
ministr financí
Osobní stránky