Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Ach, ta bezmezná víra v pokrok

Marek Loužek

Před sto padesáti lety zemřel Auguste Comte, zakladatel sociologie. Co pro dnešní dny zbylo z jeho odkazu?

Výročí, profil

Měl ambici vybudovat ze sociologie vědeckou disciplínu o fungování společnosti. Disciplínu hodnotově neutrální a srovnatelnou s fyzikou, chemií či biologií. Avšak neuspěl. Pokusme se odpovědět, proč.

Žák Saint-Simona

Auguste Comte se narodil 19. ledna 1798 v jihofrancouzském Montpellier v přísně katolické úřednické rodině. Jeho otec byl royalista. Auguste se během studií na lyceu (1807-1814) stal přívržencem liberálních idejí a republikánem. V létě 1814 byl přijat na Écol Polytechnique, z níž ho posléze vyloučili.

O tři roky později se mladík Comte dostal k téměř šedesátiletému socialistovi Saint-Simonovi a stal se jeho osobním sekretářem. Měl podíl na řadě Saint-Simonových textů; proto často nelze přesně zjistit, které jsou výlučně Saint-Simona. Pokusili se založit časopis Politika. Dostali se do sporů, které vyvrcholily roku 1824, kdy Saint-Simon uveřejnil Průmyslový katechismus a začal měnit své učení na náboženství. Rozešli se.

Ve studii z roku 1822 Plán naléhavých vědeckých prací nutných k reorganizaci společnosti Comte rozebral ideu reorganizace společnosti a politického systému. Dva roky nato vydal Systém pozitivní politiky. Potom jej duševní choroba uvrhla do ústavu pro choromyslné a na pokraj sebevraždy. V roce 1825 se oženil s Caroline Massinovou. Rok poté zahájil ve svém bytě soukromý kurz, jenž seznamoval zájemce se zásadami pozitivní filozofie. Kvůli přepracování jej musel přerušit.

Do roku 1842, kdy pracoval na svém hlavním, šestisvazkovém díle Kurs pozitivní filozofie, žil v nuzných podmínkách. Bezprostředně po dokončení Kursu jej opustila manželka. Z další duševní krize jej vyvedlo seznámení s paní Clotilde de Vaux, která však brzy zemřela.

Po propuštění z místa zkoušejícího (1844) přišel o většinu příjmů a žil hlavně z darů proslulého anglického politického ekonoma a filozofa Johna Stuarta Milla a jiných příznivců. Comte nikdy nedosáhl řádné akademické pozice. Mezi pozdní spisy patří Pojednání o sociologii ustavující náboženství lidskosti (1851-1854) a Pozitivistický katechismus (1857).

Auguste Comte zemřel v kruhu nejvěrnějších žáků 5. září 1857. Zažil sedm politických režimů a řadu povstání a revolucí.

Tři stadia myšlení

Comte zamýšlel vytvořit pozitivní vědu o společnosti; nazýval ji sociální fyzika. Hledala by společenské zákony, s jejichž pomocí bude možné společnost řídit. První tři svazky Kursu pozitivní filozofie nabízejí pokus o syntézu vědeckého poznání, jež by měla vyústit do vytvoření nové disciplíny - sociologie. Další tři díly pojednávají o společnosti, o její statice a dynamice. Zatímco sociální statika rozebírá podmínky existence společnosti, tedy řád, bez kterého by žádná společnost nemohla fungovat, sociální dynamika odhaluje zákony vývoje, jimiž společnosti procházejí, až dospějí do stadia pozitivismu, které je konečným a naprosto nevyhnutelným vyústěním dějin lidstva. Řád ve společnosti pomáhá udržovat rodina, stát a náboženství.

Za základ oné sociální dynamiky Comte položil zákon tří stadií: „Každý z našich základních pojmů, každé odvětví vědomostí musí projít třemi různými stavy rozumovými: stavem teologickým neboli bájivým; stavem metafyzickým neboli abstraktním; stavem vědeckým čili pozitivním,“ pravil Comte. „Duch lidský podle své povahy používá postupně v každém svém bádání tří metod filozofování, jejichž povaha se liší: předně metody teologické, pak metafyzické a konečně pozitivní.“ Tíhnutí Saint-Simona k náboženství v pozdějším věku odrazovalo mladého a radikálního Comta, jenž byl pohlcen studiem společnosti a přírodními vědami. Ironií osudu však je, že ve svém pozdním období Comte rovněž přešel na náboženské pozice a hledal tmel společnosti v občanském náboženství. Dospěl k přesvědčení, že základem společenské stability je víra; v pozdním období odvodil nezbytnost nového náboženství. Dokonce se je pokusil vytvořit v podobě kultu Velké bytosti. Pozitivismus tak měl naplnit obě funkce náboženství - lidi řídit a současně je spojovat.

Comtova představa o reorganizaci společnosti byla elitářská. Nevěřil v demokracii, nýbrž upřednostňoval vládu odborníků, takzvanou sociokracii. Nejdříve nechtěl brát mocným jejich politickou moc, spíše jim připomenout jejich povinnosti vůči celku: je třeba ukáznit a usměrnit ty, kteří moc třímají. V pozdním období života se však Comte zabýval do podrobností až komických úvahami o organizaci „pozitivistické“ společnosti: zatímco vědci by se starali o duchovní orientaci lidí, materiální výrobu by řídili majitelé kapitálu a osvícení manažeři by měli nezbytnou ekonomickou a sociální autoritu. Soukromé vlastnictví by nemělo být používáno k sobeckým účelům, ale mělo by sloužit výhradně k výkonu kolektivně užitečných funkcí. Jde o klasický příklad iluze o vládě odborníků.

Ve svém závěrečném, mystickém stadiu se rozešel s většinou někdejších přátel. Při obřadech pozitivistické církve zdůrazňoval zásadu: „Láska jako princip, Řád jako základ, Pokrok jako cíl.“ Zatímco původně spoléhal na vědecké elity, jež měly společnost usměrňovat technokraticky, později spoléhal na elity duchovní, které by vedly společnost teokraticky.

Utopismus

Sama myšlenka založit pozitivní vědu o společnosti není špatná. V Comtově podání je však problematická kvůli tomu, co zde již bylo naznačeno - skutečně pozitivní věda o společnosti nepřipouští hodnotící soudy, a právě ty si Comte neodpustil. Jeho hierarchie věd od matematiky přes astronomii, fyziku, chemii, biologii až k nové a poslední vědě -sociální fyzice (čili sociologii) - odrážela víru, že se v tomto řazení projevuje stále větší složitost jevů a vzniká větší prostor pro lidské zásahy. Představa, že biologie a sociologie jsou méně „dokonalé“, a proto jsou více odkázány na to, aby byly vylepšovány lidským řízením, je však sporná i nebezpečná.

Lidmi, kteří obdivují moudrost přírody, Comte opovrhoval. Byl si jist, že kdyby inženýr mohl organismus přírody sestrojit uměle, počínal by si úspěšněji. Přitom spontánní řád, který existuje v přírodě a jenž nebyl nikým vědomě sestrojen ani řízen, přímo vybízí ke společenské analogii. I společnost drží pohromadě navzdory tomu, nebo právě proto, že jedinci sledují vlastní zájmy. Příznačné rovněž je, že Comtovi nebránily velmi chabé znalosti politické ekonomie v ostrých odsudcích tohoto oboru.

Ústředním motivem Comtovy politické filozofie nebyla práva, nýbrž povinnosti. V nové společnosti nebudou soukromé osoby, nýbrž státní funkcionáři různých jednotek a stupňů. Všichni se zušlechtí začleněním do oficiální hierarchie, neboť existuje zvláštní dispozice pro rozkazování u jedněch a pro poslušnost druhých; podřídit se může být pro některé lidi docela sladké. Ošemetná myšlenka.

Comte je nebezpečný i svým utopismem. Jeho bezmezná víra v pokrok, která je dědicem osvícenského uvažování, stojí v kontrastu s pozdějšími zkušenostmi milionů lidstva. Comte věřil, že války sice sehrály svoji roli v minulosti, avšak v průmyslovém světě se stanou anachronismem. Ve skutečnosti konflikty nelze nikdy odstranit z lidské společnosti, protože odrážejí odlišné zájmy. Obdobně Comte předpokládal, že altruismus bude do budoucna stále více působit jako hlavní motiv lidského jednání a egoismus bude tlumen. Realita však ukazuje, že sledování vlastního zájmu zůstává a zůstane hybnou silou lidského jednání. Sledování vlastního zájmu neodporuje obecnému zájmu, spíše naopak.

Totalitární vyústění

Ačkoliv John Stuart Mill (1806 až 1873) měl porozumění pro pokus ustavit vědu o společnosti jako pozitivní vědu, ve své Autobiografii o pozdním Comtovi výstižně napsal, že je „nejúplnějším systémem duchovního a světského despotismu, který úspěšně vymyslela lidská bytost - snad s výjimkou Ignáce z Loyoly“. O osm desetiletí později jiný důležitý myslitel, ekonom a politický filozof rakouského původu F. A. von Hayek, v práci Kontrarevoluce vědy (1952) upozornil na závažná úskalí Comtova myšlení, na adoraci kolektivismu, která se tu neomezuje na vědeckou metodu, nýbrž se mění v politický program nutné podřízenosti každého jedince vůči celku; Hayek právem namítal, že Comtova sociologie ústí do totalitárních tendencí. Anglický filozofující biolog Thomas Huxley (1825-1895) pro změnu výborně charakterizoval Comtovo myšlení jako „katolicismus minus křesťanství“.

Neměl by být přehlédnut Comtův požadavek, že reorganizace společnosti na nových mírových základech by měla proběhnout nikoli v rámci národních států, nýbrž celé Evropy. Domníval se, že jednota Evropy po nastolení pozitivistického řádu bude ještě výraznější než ve středověku. Jenže v situaci, kdy starému kontinentu chybí společný jazyk, společná kultura a jeden politický národ, podobné pokusy narazí dříve či později na odpor.

Mějme se na pozoru

Podle Comta platí, že „mrtví řídí živé“. Lidé, kteří žili před námi, vytvořili podmínky našeho života, především díky vědění, které nashromáždili. Velikány minulosti proto nelze podceňovat.

Ano, to do určité míry platí. Ostatně sám Comte měl v sociologii obrovský vliv, u nás ovlivnil například T. G. Masaryka. Ale s dnešními zkušenostmi lépe než předchůdci můžeme vidět, že zatímco ideje Huma, Voltaira, Adama Smithe a Kanta daly vzniknout liberalismu 19. století, ideje Hegela, Feuerbacha, Marxe a právě i Comta předznamenaly totalitarismus 20. století. A pokud jde o samu sociologii, daleko lepší přístupy než Comte nabídl kupříkladu Herbert Spencer, Vilfredo Pareto, Max Weber nebo Joseph Schumpeter.

Proto se dá svým způsobem říct: před Augustem Comtem bychom měli být na pozoru!



Marek Loužek
ředitel výzkumu Centra pro ekonomiku a politiku (CEP); editor jeho newsletteru a řady sborníků. Přednáší na FF UK a VŠE v Praze. Knihy: Zapomenutá transformace (1999), Spor o metodu (2001), Populační ekonomie (2004), Rozšiřování EU (2004), Max Weber (2005)
 
  Přístupy: 3258 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA