Tomáš Julínek: Klaus mě zklamal

29.10.2008, MF DNES



Řekněte, pane ministře: už máte sbaleno?

Nemám. Jistě, situace není růžová, ale myslím, že není ani tak beznadějná, abych se už balil. Záleží na tom, jak to ustojí premiér.



Když se podívám na stůl a vidím ty lahůdky, které jste uvařil: neminul jste se povoláním?

No... Možná. Já mám takové cykly. Začínal jsem jako sekundář v medicíně, pak jsem byl primářem a ředitelem nemocnice. Teď jsem politik. Dal jsem si nějaké cíle a ještě mi zbývají dva roky v Senátu a stejně tolik ve vládě. Vládě předkládám v pondělí druhou porci svých zákonů. Tam není nic, co by koalici nebo české občany uráželo, takže věřím, že svou práci dokončím. Ale stejně už jsem přemýšlel, jestli náhodou toho nebylo dost v politice za těch dvanáct let. A to říkám bez ohledu na to, co se dnes děje.



Takže si otevřete restauraci?

Přiznávám, že ty úvahy už padly. S jednou kamarádkou o tom uvažujeme. Nebyla by to klasická hospoda, ale něco trochu jiného.



Co čekáte, že se teď bude dít v politice? Ve vaší straně to vaří, pod vámi se houpe křeslo, premiér to má taky coby předseda ODS nahnuté...

Premiér je pod obrovským tlakem jak z ODS, tak od prezidenta. A je nelehké tomu odolávat. Mezníkem bude prosincový kongres. Do té doby by se neměly dít žádné divoké kroky. Nejen co se týče mě, ale myslím, že by premiér neměl skládat vládu. On je premiérem, který se snaží pro republiku něco udělat. Kdekdo jej může kritizovat, jestli to dělá více či méně šikovně. Ale stojím si za tím, že nemá mocenské zájmy. A v takové vládě se mi pracuje dobře. A dál? Tato vláda byla nastavena jako reformní a teď je otázka, jestli bude nadále reformní, nebo zda to bude už jen vláda předsednická. Já si myslím, že v poločase se nevystavuje vizitka vládnutí. Za tím, co se teď děje, vidím mocenské zájmy.



Čili že je v ODS příliš mnoho lidí bažících po moci, a proto to volání po změně předsedy i vlády?

Zcela jistě to tak je.



Ale volby jste prohráli. Proč?

Ty nebyly o tom, jak dobře, či špatně jsme vládli v kraji, nebo o tom, kdo je kde větší osobnost. Na billboardech dávali socialisti vládě palce dolů a my jsme se spolehli na to, že veřejnost v té masáži uvidí, co dobrého hejtmani udělali pro kraj. Kampaň ODS prostě nedokázala odpovědět na kampaň ČSSD. Důkaz? Nedovedl jsem si představit, že by mohl vyhrát Vladimír Dryml v Hradeckém kraji, když proti němu nastoupil slušný ředitel nemocnice, uctívaný i zaměstnanci, což nebývá obvyklé. A prohrál. Když se podívám na profil voliče, který volil Drymla, tak mě jímá hrůza. Totéž byl souboj Bernarda se Štěchem. Štěch je přitom postava z minulého století, bývalý komunista, který jako odborář lidem spíš práci bere. Bernard jim ji dává a je to velká osobnost. Přesto prohrál. O osobnosti tedy nešlo. Podcenili jsme kampaň.



Vy sám se tedy jako viník nevidíte? V té kampani přece šlo hlavně o zdravotnictví a poplatky.

V tom mám čisté svědomí. Už na jaře jsem hejtmanům říkal, že tématu zdravotnictví se ve volbách nevyhnou. Každému jsem dal složku čísel a argumentů k reformě. Nabídl jsem jim, že přijedu do kampaně. A nepřihlásil se ani jeden. Báli se, že reforma je negativní a že jim uškodím. Není. Je to navýsost pozitivní reforma, která lidem pomůže. Pravicová reforma neznamená, že začneme platit u doktora na dřevo. Jenže hejtmani se nechtěli do debaty pustit. Zavřeli před tím oči a neuvědomili si, že kampaň ČSSD, která měla hlavní téma zdravotnictví, je mohutná a nejde na to neodpovědět. Já jsem byl připravený jim pomoci. Jenže jsem v tom byl sám. Sociální demokracii se podařilo lidi vyděsit, lživě jim uložit do hlavy, že nebudou moci do zprivatizovaných nemocnic, když jsou chudí. A proti tomu nebylo nic. I ve vládě byl strach, možná taky někdy i z ješitnosti a soutěživosti, aby jeden ministr nevynikl víc než ten druhý...



Cože? Vaši kolegové ve vládě se báli, aby Julínek nebyl vidět víc než oni? To raději prohrané volby?

To je psychologicky přirozené. A v politice normální. Tomu se nedivte. Má chyba je, že jsem měl daleko dramatičtěji křičet: prosím vás, zdravotnictví musí být téma! Měl jsem pokládat funkci a já nevím co ještě, ale já jsem se místo toho podřídil. Ale určitě se jako viník prohraných voleb necítím. A ti, kteří k tomu jednoduchému řešení sahají, ať už je to Bém nebo Bendl, jen zakrývají vlastní touhu po moci. Jenže když popraví mě, popraví zdravotnickou reformu a tím i celý étos reformní vlády. Pak už jdou po ledví Mirka Topolánka.



Jsme zpátky u touhy po moci. Jde dnes v ODS skutečně o tohle?

Ano, to není souboj idejí, to je souboj o moc. A já, abych pravdu řekl, nevím, kdo je to Bém. Zkuste se jej zeptat, co si myslí o Lisabonské smlouvě. On k tomu neřekl ani A, ani B, a přitom je to kůň Václava Klause. Tak jako byl svého času Vlastimil Tlustý. Bém je zkrátka velká neznámá pro straníky. Kdo to je, co to je... Stejně tak Petr Bendl. Nebyl určitě neúspěšný hejtman, ale já nevím nic o jeho názorech. Třeba jak má vypadat reforma zdravotnictví, když poplatky jsou špatně.



Ale kritizuje vás i prezident.

Tomu už vůbec nerozumím. V mé reformě jsou osobní účty, kterým on sám na počátku devadesátých let položil základy v zákonech o zdravotních pojišťovnách. Takže bych od něj spíš čekal pochvalu.



Ani váš největší kritik David Rath vás nechválí, ač to byl svého času coby šéf lékařské komory právě on, kdo chtěl prosadit zavedení poplatků. Nevyříkali jste si spolu, proč tak najednou otočil?

Ne, s ním osobní debata nemá smysl. On nasadil polohu nesmiřitelného boje a v té jede. Je jen zajímavé, že na začátku, když se tato vláda skládala, tak jediná věc, která mu ve zdravotnické reformě vadila, byl převod nemocnic a zdravotních pojišťoven na akciovky. Tenkrát mu poplatky nevadily.



Vy jste spolu byli na pivu?

Ne, s Rathem bych na pivo nešel. On je velmi nezábavný člověk a já chodím na pivo s kamarády a zajímavými lidmi.



S vaším jménem se už navždycky budou lidem pojit poplatky. Nelitujete, že jste na začátku kromě biče nedal lidem i cukr?

Ono toho cukru nebylo málo. Zavedli jsme hexavakcíny pro děti, každý rok jsme dali třicet milionů do vzdělávání lékařů, díky novým opatřením je teď od 1. listopadu 550 léků nově bez doplatku. A další věci se projeví v příštím roce. Všechno nejde okamžitě. Ale jinak z našich výzkumů plyne, že lidem poplatky nevadí. Mnohem víc jim paradoxně vadí, že s lékařem najednou museli začít diskutovat a dohadovat se s ním. Což je právě přechod od socialismu ke kapitalismu, od devótního pacienta k partnerovi. Negativní zážitek lidí nebyl z oněch třiceti korun, ale tady z toho.



Jste možná na konci, možná v poločase, co vidíte jako svou největší chybu, když se otočíte zpět?

To je těžké... Možná jsem byl trochu naivní v tom, že se mi podaří dostat zdravotníky na jednu loď. Oni se ale stmelí, jen když jim jde "o kejhák". A já takovou atmosféru vytvořit neumím. Oni žijí z roku na rok a politikům nevěří. To jsem podcenil. Jen málo lékařů zajímalo, zda je moje vize dobrá, či ne, jen mizivé procento z nich chtělo vědět, co bude za dva roky nebo za pět let.



A kromě toho nemáte nic, s čím by se vám špatně usínalo?

Ne. Jen snad v kontextu dneška si říkám, že jsem nemusel rozdělovat reformu do dvou kroků, že jsem do toho měl jít se vším najednou. Věřím, že se mi ještě podaří prosadit ony teď už hotové zákony, a to také není málo. Takže kdybych měl být odvolán, řeknu si, že je to odvolání za práci. Za to, že jsem pracoval. A byla to spousta práce.



Kdekdo vám vytýká, že jste neuměl komunikovat. Berete to jako chybu?

Já se snažil naopak hodně komunikovat a byl jsem nařčen z opaku. Proti tomu se nedá bránit. Spíš je otázka, jestli jsem neměl něco řešit silou, bouchnout pěstí do stolu. Udělat takový blitzkrieg místo poctivé práce a trpělivého vysvětlování.



Tím slovem jste mi nahrál: jste poctivý politik?

Určitě.



Žádné úplatky, žádná zprivatizovaná nemocnice nebo lázně?

Ne. Já jsem se vůbec nesoustředil na sebe. O tom, co budu dělat, kam se vrtnu dál, jsem začal přemýšlet fakt až teď. Nevím ani, jestli budu chtít obhajovat mandát v Senátu, až mi skončí. Na důchod nemyslím, ale co dál, musím ještě promyslet.



Jste zklamaný z politiky?

Jsem. Po tom, co se děje teď, musím říct, že ano. Ale největším zklamáním je pro mě Václav Klaus.


(Autor: Lenka Petrášová)