Konec socialistického flámu

Pavel Drobil

Janotův balíček zákonů, na jehož základě by měl být sestaven státní rozpočet České republiky pro příští rok, z něhož by nás nutně nemusela bolet hlava, byl přijat. A co jeho schvalování v Poslanecké sněmovně ukázalo?

Nejprve do vlastních řad. ODS musí po mnoha měsících diplomatického našlapování kolem Fischerovy vlády, které bylo způsobeno dílem rozčarováním ze shození pravicové koaliční vlády socialisty a dílem neuskutečněnými předčasnými volbami, opět začít dělat čitelnou politiku. Voličům je třeba jasně říci: Budeme bránit zájmy všech, občanů i firem, kteří v zemi poctivě pracují a podnikají, platí daně a sociální pojištění. Zejména tzv. střední třída by měla v ODS cítit svého přirozeného mluvčího. Živnostníci, učitelé, lékaři, úředníci, ale také malé a střední podniky, tedy ti, kdož většinou zaplatí každou reformu, musí být konečně odměněni, nikoliv trestáni! ODS díky Topolánkově vládě v posledních dvou letech přešla od slov k činům. Plody této politiky letos poznala spousta daňových poplatníků při odevzdání svého daňového přiznání a následných vratkách ze zaplacených daňových záloh. A co ukázala ČSSD? Bohužel klasiku posledních měsíců – naprostou nedůvěryhodnost. Jeden den předseda socialistů Jiří Paroubek uzavře dohodu s ostatními politickými stranami na podpoře balíčku a druhý den ji (opět) poruší! Chudák Zdeněk Škromach (bývalý ministr práce a sociálních věcí za ČSSD) ani neví, že hlasoval pro snížení mateřské a musel se to dozvědět až z úst novinářů. Jediný, kdo se smál a v novinové inzerci ČSSD pokrytecky hovořil o státotvornosti své strany při přijímání Janotova balíčku, byl tvůrce současného rozpočtového marasmu Bohuslav Sobotka (ČSSD), který jako ministr financí v dobách konjunktury vršil jeden státní dluh na druhý. Z uvedeného pramení, že sociální demokracii je možná fajn volit v dobách ekonomického růstu, kdy je možno „flámovat“ a na korunu se nehledí. Ale ta doba je pryč a teď se buď spolu s ČSSD proflámujeme ke státnímu bankrotu, anebo zvolíme menší zlo v podobě rozumného rozpočtu a budoucí (pravicové) vlády, která konečně přizná, že i pro státní kasu platí, že jedna a jedna jsou dvě a ne čtyři. Ostatně Němci to minulou neděli pochopili a poslali sociální demokraty do opozice, a to s výpraskem, jaký Spolková republika od války nepamatuje.