Umělci a partaje

Edvard Kožušník

Stovka významných osobností českého kulturního života vyzvala v otevřeném dopise přední české politiky, aby bylo zrušeno stávajícího výběrové řízení na post generálního ředitele České televize a zahájena jednání o změně mediálních zákonů za účasti profesních sdružení, organizací, odborů a odborné veřejnosti. Co oné stovce ctihodných osobností vadí? Například skutečnost, že Rada ČT přehlíží či přímo kryje šokující množství skandálů. Od tristního stavu programu, přes ekonomické podvody po nárůst naprosto nekvalifikovaných lidí v managementu současné České televize. Lidí mnohdy spojených s totalitním režimem, jeho bezpečnostními složkami, lidí bez jakékoliv kvalifikace či praxe v tak komplikovaném a náročném oboru.

Pod tyto výhrady proti fungování Rady ČT se mohu na místě podepsat. Bohužel však některá média tuto výzvu účelově postavila do roviny, že ODS s ČSSD si parcelují Radu ČT. Tato média bohužel zapomínají, že členové Rady ČT jsou voleni na 6 let, přičemž každé 2 roky je volena jedna třetina členů.

Onen kritizovaný úpadek České televize se neudál ze dne na den, ale je to výsledek vývoje posledních šesti let, tedy jedno funkční období členů Rady ČT (mimochodem v roce 2003 byla ODS v opozici, uplatňovala často kritizovanou nulovou toleranci a na rozdělování funkcí v různých organizacích měla tehdy minimální vliv; vše tehdy bylo pod taktovkou koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU). Právě členové zvoleni před šesti lety byli letos nahrazeni novými členy, kteří ještě ani nedostali příležitost ukázat zda dokáží kormidlo vývoje v České televizi přesměrovat k moderní veřejnoprávní televizi, jejíž obsah nebude tendenčně kopírovat formáty komerčních televizí, ale bude opravdu poskytovat veřejnou službu. Zda se jim podaří přenastavit vnitřní procesy, tak aby byly transparentní, ale také aby chování České televize bylo ekonomicky efektivní a nikoliv jen na oko efektní.

Ačkoliv jsem toho názoru, že kritizovat Radu ČT bezprostředně po té co byla obměněna, není alespoň vůči nově příchozím členů úplně fér, stojí za to vést širokou celospolečenskou diskusi nad možnou změnou mediálních zákonů. A to nejen o samotném způsobu obsazování mediálních Rad, ale také o tom co má být předmětem veřejné služby a jaký má být její rozsah. V neposlední řadě nesmí být opomenuta i otázka transparentního a efektivního hospodaření. Česká televize si zvykla na to, že hospodaří s velkým objemem prostředků, jejichž přísun má zákonem garantovaný a nic ji tak nenutí se chovat jako řádný hospodář. Celá ekonomika je pod tíhou ekonomické krize a to včetně mediálního trhu. Jenom České televize se tato krize nedotýká a nic ji nemotivuje chovat se úsporňěji. Když Česká televize usilovala v roce 2004 o vlastní veřejnoprávní multiplex, tak operovala s argumenty, že navýšení počtu kanálů si ani při zachování kvality vysílaného obsahu nevyžádá nárůst počtu zaměstnanců. Tento svůj slib dokázala Česká televize splnit pouze v roce 2005, kdy spustila ČT24. Mezitím si však stihla vyjednat významné zvýšení koncesionářských poplatků a počet zaměstnanců narostl o 370 což činí asi 15%. Bohužel však i dle hodnocení stovky signatářů otevřeného dopisu je patrné, že i přes nárůst počtu zaměstnanců kvalita vysílaného programu šla v posledních letech výrazně dolů. Česká televize sice ráda operuje s číslem o kolik hodin vysílání více vyrobí na jednoho zaměstnance díky nárůstu kanálů, samozřejmě již opomene dodat jaký byl nárůst repríz či převzatých pořadů. Jak vidno kvantita nutně neznamená kvalita.