Copak jsme se všichni zbláznili?
Zdeněk Lhota
Došlo ke schválení rozpočtu pro rok 2010, Česko má tedy svůj státní rozpočet na příští rok. Země by tak měla hospodařit se schodkem 163 miliard korun. Rozpočet počítá s příjmy zhruba 1,022 bilionu a výdaji 1,185 bilionu korun. Sněmovna ale odsouhlasila návrhy levice na přesuny peněz a navýšila peníze na platy státních zaměstnanců, na provoz sociálních služeb a přímé platby zemědělcům v celkové výši 12 miliard.
Leckdo mluví o úsporách!? Copak jsme se všichni zbláznili? Vždyť se ve skutečnosti jedná o největší schodek, jaký tu kdy v naší zemi byl.
Na úvod připomínám, že jenom úroky z dosud nakumulovaného dluhu činí 65 miliard. Pro představu - pro ty, kteří to myslí dobře třeba se zdravotnictvím - za tuto částku by mohlo vzniknout osm supermoderních nemocnic. Pro ty, kteří to myslí tak zvaně dobře se seniory - mohlo by vzniknout 450 velmi moderních domovů důchodců.
Jedná se o částku, která by víc než pokryla rozpočet celého ministerstva obrany, třikrát rozpočet ministerstva spravedlnosti a rozpočet ministerstva zdravotnictví dokonce osmkrát. A to mluvím pouze o úrocích. Za takovéto situace si někteří z nás ještě troufají mluvit o světlých zítřcích… Kam tedy směřujeme a jaká je skutečnost?
Z dob nedávno minulých připomenu jeden z článků o již zmíněných světlých zítřcích, samozřejmě z dílny komunistické strany. Cituji krátký výtah: ,,Až bude tobě, pionýre, čtenáři, třicet, pětatřicet let, vzbudíš se do světa, který už v mnohém nebude podoben dnešku. Budovatelé komunismu budou mít k dispozici moderní technologie, budou pracovat šest hodin denně. To všechno se promítne do každodenního života: 250 miliónů tun oceli ročně, hojnost všech prostředků, městská doprava zdarma, bezplatné stravování ve školních a závodních jídelnách, bydlení v prostorných bytech bez nájemného, levné nebo bezplatné turistické základny atd. To není začátek fantastické povídky, to je reálný dvacetiletý program Komunistické strany. Bledne sláva kapitalistického zřízení…“ …a tak dále…
Ano, může to budit až úsměvné reakce. Nicméně, trvale platným klíčem k úspěchu je maximum a respekt soukromého vlastnictví. Současní komunisté nás vyzývají ke čtení jejich programu, je založen na zachování soukromého vlastnictví. K témuž nás tato strana vyzývala i v roce 1948. Na agitačních letácích tehdy slibovala podporu podnikatelům a živnostníkům. Avšak ihned po získání moci, nejen že okamžitě zabavila veškeré výrobní prostředky, co hůř, mnoho lidí připravila o práva, důstojnost, zdraví a dokonce i život.
Připomíná to první animovaný film Josepha Goebbelse: „Nacismus a komunismus jedno jest“, který přirovnal člověka k ptáku v kleci. Jenom režim rozhoduje, kolik zrní komu a kdy nasype.
Budeme-li se držet ryze vlastnictví, navzdory proklamovaných zítřků byl toto začátek totálního úpadku.
I dnes se mluví o světlých zítřcích. A tak, zatímco jedni agitují hesly: „s lidmi o lidech, lidskostí proti sobectví, či zdroje jsou, jaké jsou…“ jedná se o faktické dopady zlehčovaného zadlužování. Nadešel čas, abychom si po pravdě odpověděli na otázku, kam ve skutečnosti a opravdu směřujeme. Nenastane-li změna, co tedy nastane?
Za prvé: dojde ke snížení platů ve státní správě o desítky procent, témuž snížení neujdou ani důchodci. Za druhé: zvýší se DPH, oslabí se měna. Oproti nižším příjmům dojde k výraznému zdražení veškerého zboží a služeb. Za třetí: výrazně se zvýší úrokové sazby, ruku v ruce s těmito aspekty nastane propouštění zaměstnanců, krachy dalších firem, hrozí kolaps bankovního sektoru. Aby to nebylo málo, u lékařů se bude platit jen hotově. Myslí si snad někdo, že maluji čerta na zeď? Nikoli, ten totiž již dávno lítá v poslanecké sněmovně. Jenom my ho nechceme vidět.
První ránu jsme si uštědřili svržením vlády uprostřed předsednictví v Evropské unii. Následovala ztráta mezinárodní reputace. Také tomu nechtěl nikdo věřit.
V minulém století jsme zažili již protektorát, byli jsme v područí komunistů. Ještě několik podobně schodkových let a bude následovat podřízenost mezinárodnímu měnovému fondu, organizaci při OSN, která spolu se Světovou bankou je zřízena pro rozvojové země. Právě do těchto spárů směřujeme a to s dopady tak, jak byly popsány.
Naše mnohahodinové debaty v poslanecké sněmovně o dalším zvyšování výdajů, pokud nejsou provázeny návrhy, jak závislost na rozpočtu zastavit, stávají se zradou na lidech. Za touto rádoby ohleduplností totiž není nic jiného, než jenom vlastní sobeckost!
Ve skutečnosti podceňujeme naše občany. Lidé jsou totiž pro existenční zlepšení v čase připraveni vydržet i určitou ekonomickou tíseň. O co se ale připravit nedají, je jejich hrdost a důstojnost. Ti, co ji mají, zabojují a nikdy se o ni připravit nedají. Ti, kterým je upírána, mohou najít novou sílu znovu se pozvednout...
Často zde mluvíme o rodinách. Z rodin se skládá celý stát. Jména osobností jako Tomáše Bati – představitele ekonomického liberalismu, Karla Čapka – morální autority či Tomáše Garrygua Masaryka – vlastence a patriota si bere do úst snad každý z nás. Naši předci byli pro lepší zítřek připraveni mnohé obětovat. Co jsme ochotni pro něj udělat my?
Zdeněk Lhotapředseda OS Jičín a poslanec PČR
