Topolánek: Mám šrámy na duši i na těle, ale jdu do toho, chci být opět premiérem

02.05.2009 Právo - Jiří Ovčáček

* Pane premiére, za dveřmi je kampaň k předčasným říjnovým volbám. ČSSD ji plánuje jako kontaktní, bude ODS volit také takovou formu?



Vzhledem k tomu, že to je asi poslední rozhovor, ve kterém mě pro nejbližší dobu oslovujete pane premiére, musím říct, že mě svým způsobem naplňuje jistým optimismem, že do té kampaně půjdu jako nepremiér. Znamená to, že za prvé budu mít čas, za druhé motivaci a za třetí nebudu svázaný exekutivní funkcí. Vzhledem k tomu, že se sociální demokraté od nás naučili kontaktní kampani, tak odpověď je zřejmá. Kampaň bude hodně osobní, hodně personifikovaná. Míním objet v období do října celou republiku, jako jsem byl zvyklý vždy. Jedinkrát jsem kampaň nedělal, rezignoval jsem na centrální kampaň, nechal jsem se přesvědčit od krajánků, že je geniální kampaň decentralizovat. A prohráli jsme volby tak fatálním způsobem, že to ODS málem srazilo na kolena.



* Znamená to, že se ODS, pokud se jedná o kampaň, poučila z podzimní prohry, kdy drtivě zvítězila ČSSD a získala vládu ve třinácti krajích?



Tu chybu už ODS udělat nikdy nesmí. My jsme vždy byli zvyklí mluvit s lidmi, věděli jsme, že média jsou sice mocná, ale že nám nejsou nakloněna natolik, abychom mohli počítat s tím, že nás budou hladit po zádech, jak jsme výborní. Musíme si to odpracovat sami, musíme oslovit naše voličské skupiny, lidi opravdu obejít, pokusit se jim vše vysvětlit. To bude moje kampaň.



* Takže budete k vidění na náměstích. V premiérské funkci jste asi moc času na setkávání s lidmi neměl...



Měl jsem možnost se s lidmi potkávat, ale přece jenom to nebylo takové, jak jsem byl zvyklý. Mne, jako celou řadu jiných politiků, potkávání s lidmi úžasně motivuje a nabíjí. Všichni vědí, že v osobním kontaktu s lidmi jsem daleko nejlepší. Čím více to jde přes média, tak je to horší a horší. Všechny televizní pořady jsou strašně stylizované, nejsou pravdivé, je to předvádění, je to komedie, prakticky téměř televizní zábavný pořad „Uraž svého soupeře“. Kdežto na náměstích, jak se s lidmi potkáváte, tam vítězí přímočarost, bezprostřednost a to, že vám lidé věří. A v tom bych řekl bez nějaké ješitnosti, že je moje největší síla, takže se na to těším.



* S jakou ODS vlastně chcete lidi ve volbách oslovit?



Neměním nic na svém konceptu z roku 2002, kdy jsem přišel s teorií tvrdé jádro, měkký obal. Tehdy jsem hovořil o naší ideologii, nazval jsem ji klausismem. Dnes musím říct, že klausismus už nesouvisí zcela evidentně s Václavem Klausem. My jsme povinni, pokud chceme být velkou stranou, která má po volbách postavení, které jí umožňuje vládnout, usilovat o 40 procent a ne o 20 procent.



* Do boje v předčasných volbách tedy chcete jít s ODS, která se pokusí o zisk až 40 procent hlasů voličů?



Odmítám jít do voleb se stranou, která aspiruje na 20-24 procent jako v roce 2002. My jsme tehdy volby prohráli mimo jiné proto, že jsme filozofii tvrdé jádro, měkký obal viděli úplně naopak. My jsme opravdu lidi spíše děsili, my jsme nebyli schopni oslovit i skupiny, které možná jsou programově, ideově trochu jinde, ale jsou ochotny nás volit proto, že neseme nějaký étos a naději. Půjdu do voleb se stranou, která aspiruje na 40 procent hlasů. Jestli se to nakonec podaří, nebo ne, to je otázka celé řady objektivních faktorů, které neumím ovlivnit. Ale já budu chtít jít do voleb se stranou, která je jednotná, vnitřně sevřená a která se nechce vracet do doby, kdy bylo šest sazeb daně pro fyzické osoby, kdy jsme regulovali nájemné, kdy jsme nebojovali proti bankovnímu socialismu a kdy jsme se tvářili pravicově, ale fakticky jsme reprezentovali spíše tendence rovnostářské, protože to bylo v dané chvíli výhodné. Chci reprezentovat stranu, která volby vyhraje.



* Co ovšem říkáte na vyjádření prezidenta a bývalého čestného předsedy ODS Václava Klause, že se pod vaším vedením posunuli občanští demokraté fundamentálně doleva?



Víte dobře, že nechci Václava Klause příliš komentovat, protože je to přesně věc, na kterou čeká on i jeho okolí. On si buduje svůj vlastní svět, své vlastní strany, své vlastní vidění světa. Pokud se opíráme o klausismus, tak už víme, že se nemůžeme opírat o Václava Klause. To je snad jediné, co bych k tomu chtěl říct, protože všechny jeho kroky, výroky směřují spíše k rozdělení ODS než k jejímu posílení. Tím, co a koho reprezentuje, a kdo se o něj opírá, je dnes fakticky spíše konkurentem než někým, s kým bychom se mohli před volbami spojovat. Mě to strašně mrzí, nechtěl jsem to tak. Určitě jsme se neposunuli my. Jediná změna, která nastala, je ta, že je nás podstatně víc. Členská základna se proti době, kdy on prožíval určité osobní trauma, sarajevský puč, dramaticky změnila z hlediska počtu i z hlediska struktury. ODS, ať jsem si to přál, nebo ne, se změnila stejně jako se mění česká společnost. To neznamená, že bychom jakkoliv rezignovali na kořeny, na kterých jsme vznikli. Řekl bych, že je to skoro naopak.



* Nerezignovala ale ODS na své principy právě během vládnutí s lidovci a zelenými?



I přes velmi křehkou podporu v parlamentu a velmi složitou koaliční situaci jsme vždy vyvíjeli úpornou snahu prosazovat věci, na kterých ODS vznikla. To byl základní parametr úspěšnosti. Nevěřím, že někdo může myslet vážně, že kdybychom uzavřeli nějaký smluvně opoziční svazek, že bychom dokázali víc. Usiluji o vítězství ve volbách, nechci být junior partnerem ČSSD, nechci totálně rezignovat na hodnoty, které ODS reprezentuje. ODS je dnes jednoznačně dominantní pravicovou sílou v české společnosti, je schopna navázat na sebe i „slupku“ lidí, kteří předtím ODS nikdy nechtěli volit. To, že zvládneme komunikaci s lidmi, kteří mají na něco jiný názor, tak to mi osobně nevadí.



* Když mluvíte o té „slupce“ lidí, jak je to vlastně s Václavem Havlem?



Liším se s Václavem Havlem názorově ve spoustě věcí. Nevím, jak dalece je pochvala, když řekne, že dnešní ODS mu připadá o něco méně arogantní než ta minulá. Každopádně si toho vážím. A jestli si vážím Václava Havla, tak pro jeho zahraničněpolitické postoje. Pokud má dnes ODS vyjádřit svůj zahraničněpolitický postoj, tak bude zcela jednoznačně tvrdit, že je to strana členství v NATO, a tam role Václava Havla byla neoddiskutovatelná. Je to strana euroatlantické orientace a strana evropská.



* Vaši kritici ale bijí na poplach, že jste „zatáhl“ ODS pod křídla pravdolásky…



Pokládal jsem za největší chybu generace Václava Klause po revoluci, že nebyla schopna kvůli svým různým osobním ambicím a animozitám vytvořit daleko širší pravicovou formaci. Nedohoda poznamenala celá 90. léta a předznamenala krizi a osmiletou vládu socialistů. Vůbec si nemyslím, že by se z ODS stalo Občanské fórum. Připadá mi to jako účelové tvrzení, jako snaha vybudovat předmostí pro nové politické subjekty, které vyzobou pět sedm procent. A tím poškodí dlouhodobě jakoukoliv možnost vytvořit středopravicovou vládu. Výsledkem by bylo kopírování švédského modelu, kdy by vládla široká levicová fronta a my byli odsouzeni buď k junior partnerství, nebo k opozici. To je model, do kterého v žádném případě nejdu. Opakuji přitom, že ODS nepovažuji za stranu, která by se odkláněla od původního myšlenkového světa. Dlouhodobě sleduji strategii středopravicového subjektu, který se nazývá v politologické literatuře catch all party. Tedy spíše tendence vyluxovat prostředí, to znamená i komunikovat s lidmi a subjekty, o které by si Václav Klaus v 90. letech neopřel kolo.



* Chcete tedy komunikovat, teď použiji termín, který váš předchůdce v předsednické funkci neměl rád, s občanskou společností?



Termín občanská společnost je strašné klišé. Ale komunikovat s Konfederací politických vězňů, Hospodářskou komorou, živnostenskými organizacemi, s církvemi, které jsou prvkem občanské společnosti, nepokládám za žádné provinění vůči liberálně konzervativní rétorice.



* Vraťme se ještě k volební kampani ODS. Zaznamenal jsem, že bude postavena na varování před nebezpečím nástupu komunistů. Objeví se ale i nějaká jiná témata, třeba daně, ekonomika, boj s krizí?



Myslím, že se v kampani objeví všechno. Veřejnost od nás může očekávat, že budeme dále držet liberálně konzervativní program, ze kterého neuhneme. Nicméně tato kampaň bude v době dvacátého výročí sametové revoluce přece jenom více hodnotová, ať si to pojmenuje každý, jak chce. To není jenom o možném nástupu komunistů. Jde také o naše zahraničněpolitické směřování, o naši euroatlantickou orientaci. Je to o tom, zda jsme zapomněli, kdo nás okupoval fakticky až do roku 1991, je to o tom, kam patříme. A samozřejmě jde také o daně. Ale ty jsou pouze nástroj, daně přece nejsou cíl. Nižší daně v době, kdy je krize, kdy fakticky nikdo netuší, jak hluboká a dlouhá bude, jsou úplně nesmyslné téma. Nám se podařilo daně částečně zjednodušit a dostat do podoby, že jsou lidé motivováni k práci. V situaci, kdy může být nezaměstnanost deset procent a může být velký sociální tlak, jde v případě daní o diskusi, která je o úroveň níž.



* Od roku 2006 jste byl premiérem, ODS „seděla“ ve Strakově akademii. Budete při přesvědčování voličů využívat i nějaké zkušenosti z vládnutí?



Kampaň bude v podstatě o tom, jaká ODS, s jakým étosem nastupuje, po těžké porážce na podzim, do nového funkčního období. Určitě bude kampaň o tom, že jsme kompetentní strana. Hlavní důvod pádu vlády nebyl v tom, že by se změnily poměry vůči podzimu roku 2006, ale v tom, že jsme jednoznačně prokázali na domácí politické scéně a i na té evropské a světové, že jsme kompetentní. Ukázali jsme, že zvládáme organizaci a řízení EU, velmi obezřetně, bez emocí a paniky zvládáme následky finanční krize na naši ekonomiku. Kampaň bude i o tom, jakým způsobem někdo v zájmu svého stranického, osobního, partikulárního dokáže poškodit zemi ekonomicky, zahraničněpoliticky a vrhnout nás někam geopoliticky na východ od Čierne pri Čope a ekonomicky na úroveň Maďarska. I o tom bude kampaň. Musí být o tom, jakou máme vizi pro tuto zemi na příštích deset patnáct let.



* Hovoříte o dlouhodobé vizi ODS pro Česko. Co se pod tím konkrétně skrývá?



Měla by to být jasná představa, kam chceme vést českou společnost, naše občany do budoucna. Aby uspěli na trhu práce v EU, aby byli vzdělaní, aby dokázali čelit všem hrozbám, které nás v následujícím období čekají. O tom budou volby. To, že se to nakonec promítne v souboj nad třiceti korunami, to je evidentní. I my budeme chtít nabídnout některé věci, které budou jasně oslovovat naše voličské skupiny, ať už se to týká důchodců, živnostníků, nebo mladých lidí. Étos voleb ovšem bude poznamenán 20. výročím sametové revoluce, půjde o hodnoty, zda chceme dál patřit do euroatlantického společenství. Komunisté jsou personifikovaná, kondenzovaná hrozba, nicméně takto jednoduše neuvažují ani voliči. Navíc si osobně nemyslím, že by toto spousta lidí viděla jako největší problém. Já to jako problém vidím.



* Předčasným říjnovým volbám evidentně přikládáte velký význam. Mluvíte o hodnotách, o rozhodování o směřování země. Skutečně si myslíte, že budou tyto volby v tomto směru tak důležité?



Nevím, jestli je pravda, že co dvacet let v české společnosti dochází ke společenskému, generačnímu, politickému a názorovému střetu. Je to možné, ale nejsem politolog a navíc nejsem v tomto směru fatalista. Je třeba si uvědomit, že po revoluci vyrostla celá jedna generace, která už nezažila komunismus a nevnímá to jako tak zásadní problém. Na druhé straně užívá všech výhod toho, kde jsme dnes, může pracovat, studovat v zahraničí, svobodně se vyjadřovat. Nemá ale možnost osobního srovnání s tím, co bylo před listopadem. To je velké riziko pro každý budoucí vývoj, protože ti lidé nemají zkušenost politických vězňů, kteří mají určitý „senzometr“, kterým cítí všechny negativní signály ve společnosti. Lidé, kteří zažili to nejhorší z komunistického režimu, dnes přestali mladou generaci zajímat. Ať to někdo karikuje, nebo ne, přesto, že nakonec volby mohou rozhodnout nějaké třicetikorunové poplatky, tak to budou volby, které se stanou mezníkem. Od těchto voleb bude evidentní, jestli kráčíme spíše směrem na Východ, nebo na Západ. Pokud se nám podaří lidi přesvědčit, že o tom volby jsou, tak věřím, že většina lidí bude chtít na Západ.



* Ovšem neobáváte se, že místo debaty nad hodnotami nakonec sklouzne kampaň jen k již tradičnímu populismu?



Volby budou v souvislosti s krizí také o míře populismu, s jakou odvahou budeme lidem říkat pravdu o současné situaci. O tom, že situace po krizi nemůže být stejná jako před ní, že jsme žili na dluh, že mejdan, který byl výborný, skočil. Nevím, jestli nějaká strana bude mít odvahu říkat absolutní pravdu. ODS rozhodně nebude prezentovat tyto věci s takovou mírou populismu, s jakou to budou dělat naši soupeři. Bude to o odpovědnosti, budeme znovu sázet na odpovědné voliče, protože stále věřím, že jich není málo. Budeme jim říkat, že není možné už tak zadluženou zemi z hlediska krize dále zadlužovat. Volby budou z tohoto pohledu i o reakci na celou řadu průvodních jevů krize. Budou o extremismu, o vztahu k zahraničí, k cizincům.



* Váš konkurent Jiří Paroubek často říká, jak po volbách převezme vládu. Od vás jsem ještě neslyšel jasné vyjádření k tomu, zda chcete být znovu premiérem, jestli budete o tuto funkci opět usilovat. Chcete být znovu předsedou vlády?



Musel jsem k tomu nejdříve dojít. Je to proces, kdy hledám vnitřní sílu, vnitřní motivaci, kdy se pokouším vyrovnat s tou mírou odpovědnosti, kterou už jsem zažil, pokouším se vyhodnotit to, jakým způsobem mám rozbitý a nesrovnaný soukromý život, jakým způsobem to negativně ovlivnilo lidi kolem mě, jakým způsobem to ovlivnilo mě samotného. A když jsem tímto musel projít, tak říkám ano. Ano, já do toho jdu, chci být premiérem České republiky. Vůbec to není jednoduché rozhodnutí, není to otázka jenom osobních ambicí, je to skutečně i o uvědomování odpovědnosti. Prožil jsem vnitřní polemiku, kterou každý normální člověk vede, jestli na to mám, jestli mám dost sil, jestli jsem schopen k tomu něco dát. Za poslední tři roky jsem zažil tolik, co nezažije některý člověk za celý život, ať negativně, nebo pozitivně. Šrámy na duši i na těle, zdraví, děti, po nocích to vyhodnocujete. Když to všechno shrnete a pak si nakonec řeknete ano, tak to ano je jiné než to nafoukané, sebevědomé, ješitné.