Chtěl bych jen doplnit příspěvek Josefa Mlejnka Arabsko-evropská aliance proti západu. Je bezesporu varující. Každý den nám přinášejí média zprávu o jednom či několika pumových atentátech ke kterým se hlásí nejrůznější teroristické skupiny. Několik let jsme již ve válce s muslimskými teroristy. Nic významného co by útokům zabránilo se ale neděje.
Pseudoválčení v Afganistánu a Iráku je kontraproduktivní, stejně jako vyhrožování a časem třeba i masivní útok na Irán. Nic z toho neochrání nevinné oběti teoristických útoků. Chráněni jsou jen politici a vládní činitelé. Na občany svých států zatím nikdo ze "zodpovědných" nemyslí. To by se koenčně mělo změnit. Ať se nám to líbí nebo nikoliv, patříme do jednoho vyhraněného společenství a proti nám se vytvořilo společenství jiné. O boji proti terorismu a teroristům se jen hodně mluví, ale to co zatím naše Euroamerická civilizace předvádí, je bez výraznějšího efektu. Bez drastických metod není šance ozbrojený střet islamistů a euroamerické civilizace ukončit. Dnes je hloupé a hlavně zbytečné, připomínat, že řadu současných strategů islámské armády teroristů původně vyzbrojovaly a vychovávaly velmoci během studené války v rozděleném světě. Nemá dnes cenu vzpomínat na to, že během zbytečných konfliktů, řízených a financovaných tajnými službami USA, nebo SSSR bylo zabito několik milionů lidi (mezi nimi i děti) v různých zemích. Některé informace a nastolené otázky humanistů musíme dnes prostě odmítnout. Na hrubý pytel hrubá záplata. Jestliže vidíme, že současný terorismus a militantní islámský fundamentalismus nevyřeší žádné bombardování ani pozemní vojenská akce, je třeba reagovat zcela pragmaticky.
Ke změnám může dojít jen při oddělení ohnisek napětí a zabránění, aby se sebevražední atentátníci dostali do zemí kde nemají etnické, ani ideologické kořeny. Jen tak může za čas dojít k dosažení rovnováhy ve vzájemných vztazích. Mírové soužití musí být někdy vynuceno násilím – příkladem by měl být boj s nacismem, a konec konců i pozdější izolace komunistického světa. Opakované exploze v různých částech světa, by měly ukončit nesmyslně humánní diskuse a nikam nevedoucí proklamace o pomoci dobrým muslimům. Je zbytečné zabývat se nadále analýzou a vymýšlením příčin vzniku významných protihumánních aktivit islámských fanatiků, jako projevů chudoby atp.. Ostatně opak je pravdou. Islámští militantní aktivisté jsou vzdělaní a bohatí. Někdy se zamýšlím proč se setkáváme se snahou některých politiků chovat se podobně jako to dělala anglo-francouzská elita před druhou světovou válkou. Jde o snahu opakovaně ustupovat a umožnovat tak protivníkům pronikat do Evropy.
Dnes je nejvyšší čas podniknout kroky vedoucí k eliminaci rizikových přistěhovaleckých center. Ať se nám to líbí nebo ne, bez oddělení islamské civilizace, nebo alespoň její významné části, od zbytku světa, se teroristickým činům militantních skupin zabránit nedá. I islámské komunity žijící na evropském (i našem) území se musí rozhodnout sami – buď se navrátí do domovských států, kde mohou být podporovány jejich aktivity pro změnu životního stylu, pořádek si musí udělat ve své komunitě sami, nebo musí souhlasit s výrazným omezením osobní svobody jako imigranti. Zjištění že sebevražední atentátníci se již připravují i na území Evropy v Bosně, by mělo být pro současnou evroopskou politickou reprezentaci výzvou k řešení eskalujícího problému.
