Pokračující polemika

Tomáš Krystlík

Vážený pane Drexlere,

začnu Vaším posledním výrokem. V Evropě existuje již jen velmi málo nacionalismů - český, slovenský, srbský a chorvatský. Český má specialitu, nezná se k sobě, zapírá se, ergo téměř každý Čech pokládá tvrzení o existenci českého militantního nacionalismu za tvrzeni nepravdivé. Maďaři, Poláci, Němci po nevábných zkušenostech s vlastním nacionalismem jej po 2. světové válce opustili. Abych předešel eventuální námitce o tzv. nacionalismu francouzském - Francouzem se stává ten, kdo uznává a přijal francouzskou kulturu bez ohledu na místo narození a barvu pleti. Když už jsme u toho: Polákem se stává ten, kdo jím být chce, žil v Polsku tři roky, nebyl odsouzen za úmyslný trestný čin a - nemusí znát ani slovo polsky! Račte si to srovnat s českými podmínkami nabývání občanství! Tzv. zahraničním Maďarem se stane ten, jehož alespoň jeden z rodičů nebo prarodičů žil v Uhersku (v hranicích před 1. světovou válkou, status dostanou i potomci vyhnaných podunajských Švábů). Maďarštinu mohou uchazeči znát jen velmi slabě, v podstatě jen Jónapot kívánok! a Viszontlatásra! Vyhnaní Němci dostanou na požádání nejen maďarské občanství, nýbrž i finanční restituci za zabavený majetek po 2. světové válce. Až se Češi zbaví pocitu nadřazenosti nad některými národy a etniky a připustí, že černoši, cikáni, asijci jsou Čechy jako každý jiný, mají-li český pas, a po způsobu maďarském budou svým bývalým vyhnaným spoluobčanům německého jazyka vydávat na požádání české občanství, budou břemena nacionalismu zbaveni.

Požadujete ode mne něco, co byste měl chtít po českých historicích z povolání - nezkreslený (spíše snesitelně zkreslený) popis historie. Od roku 1918 podřizují výklad historie výhradně požadavkům českého národního státu, českému nacionalismu (pomineme-li výklad internacionalisticky bolševický). Tak činí dodnes. Kdo vybočí, toho ostrakizují, nebo zlomí (viz Antonín Klimek ve svém posledním díle Veliké dějiny zemí Koruny české psal již z velké části v intencích cz-oficiálního výkladu dějin). Klimek, Zbyněk Zeman z Velké Británie, Jiří Tesař z Francie se jako jediní profesionální historici (jazykovým původem Češi, historiků-cizinců, popisujících české dějiny objektivně, je dost) pokusili o pravdivý výklad historie. Já jako amatér zaskakuji za české oficiální historiky, kteří lžou na běžícím pásu nebo se snaží alespoň zamést nepříjemná fakta pod koberec. Vámi citovaný Šmahel je typický jejich reprezentant. Nedostává se mi za to od Čechů v Česku, na rozdíl od těch žijících v zahraničí, vděku.

K metodě. Nehodlám psát knihy o historii, tedy se musím vyjádřit v článcích. Prostor v tištěných médiích je velmi stísněný. Tedy popisuji vše podstatné a cz-historiky dezinterpretované, přičemž věci, které se učily ve škole, nebo se tradují, opomíjím - jsou všem známy. Článek o Henleinovi jsem musel napsat podrobněji, protože z Čechů prakticky nikdo o něm nic neví, což ovšem není případ „velikánů“ cz-dějin. Ostatně, i historici opisují velmi hojně mezi sebou, takže nevím, pro mi to vytýkáte. Také nejde o „znemožnění českého národa pomocí argumentů“, jak píšete. Každý vyspělý národ musí být schopen přijímat i nepříjemná fakta z vlastní historie. Nechtějte, prosím, abych uzavřel nabízející se logickou implikaci.

Dočetl jste se snad alespoň v jedné z mnohých biografiích K. Čapka, F. Peroutky o jejich skandálních (mnou citovaných) výrocích. Ne? Vidíte! Od toho jsme tu my, historici-amatéři. Pro Vaši „potěchu“ další citát F. Peroutky, tentokrát po volebním vítězství KSČ v roce 1946: „...už nejsou tou bývalou komunistickou stranou, která trpně prováděla pokyny komunistické internacionály. Žilami této strany proudí nová krev, krev drobného ,normálního českého člověka´... už nehlásají revoluci, nýbrž hlásí se k vlasti, svobodě, demokracii a humanitě.“

Ptáte se na můj „celkový názor“ na české osobnosti. Inu, vycházím z toho, že člověk je bytost členitá, že neoplývá jen samými klady a že eventuální její záporné rysy se zásadně nemají zamlčovat. Máte vlastně, vážený pane Drexlere, proti mně velkou výhodu - zatím jste se nedopídil v literatuře fakt, které stavějí ony osobnosti a české dějiny do odlišného světla. Prokousáte-li se literaturou uvedenou u mého článku Co jsme v učebnicích dějepisu nenašli a hned tak nenajdeme ve www.cs-magazin.com, přečtete-li si tomu Tesařův Mnichovský komplex a všechny knihy Klimkovy, zjistíte, že se Vám z oficiálního českého výkladu dějin dělá nevolno. I já jsem to svého času prožil.

S pozdravem
Tomáš Krystlík