Nabídka, kterou nelze odmítnout
Jefim Fištejn
revuepolitika 6–7/2007Ruskému prezidentovi Putinovi se nepochybně podařilo vnutit summitu Velké osmičky v německém Heiligendammu vlastní scénář. Tak jako don Corleone ze stejnojmenné epopeje Maria Puza učinil ruský prezident svým kolegům „nabídku, kterou nelze odmítnout“. Předtím se Kreml úporně tvářil tak, jakoby americké plány vybudování předsunutého třetího pásma protiraketové obrany na území Polska a Česka představovaly vážné ohrožení jeho bezpečnosti. Proto sliboval jako odvetu zamířit ruské rakety na západní Evropu. Propočet neměl chybu: Západ zaměstnaný skutečnými válkami v Iráku, Afghánistánu a spoustou dalších neodbytných problémů nestál o novou konfrontaci s Ruskem.
Za těchto podmínek byl návrh společného využití radiolokační stanice v ázerbájdžánské Gabale, který v Heiligendammu vyhodil z rukávu Vladimír Putin, pro Spojené státy a jejich evropské spojence něco jako mana nebeská. „Mluvil jsem o tom včera s prezidentem Ázerbájdžánu a dospěli jsme k názoru, že stávající dohody takové řešení umožňují,“ vítězoslavně oznámil Putin. „S přítelem Georgem jsme se dohodli, že naši odborníci zahájí práce neprodleně. To zruší nutnost dislokovat naše úderné komplexy v bezprostřední blízkosti evropských hranic a umožní demontovat útočné složky americké protiraketové obrany ve vesmíru. Doufáme, že tato jednání nebudou zástěrkou pro jednostranné kroky. To jsem Georgovi zvlášť zdůraznil,“ prohlásil Putin po jednání s Bushem mezi čtyřma očima.
Putinův návrh předpokládá, že společné využití radaru v Gabale přinejmenším odročuje otázku dislokace antiraket v Polsku. Ruský prezident tak popsal postup spolupráce: „Jakmile jakákoli strana, dejme tomu Írán, uskuteční zkoušky vlastní rakety s dlouhým doletem, naše zpravodajské sítě, jak americké, tak ruské, to okamžitě zjistí. Zničení nepřátelských raket v prvních fázích letu bude už jen otázkou techniky. Rusko poukazuje na to, že vlastní stíhací komplex určený pro sestřelování nepřátelských raket přímo nad bojištěm. Je údajně ochotno dokonce umožnit Američanům dislokovat v Kaspickém moři oddíl amerických torpédoborců osazených komplexy protiraket Idjis určených pro sestřelování cílů na blízkou vzdálenost.
To vše vytváří předpoklady pro nekonečné jednání na vysoké úrovni – a v tom je právě smysl návrhu Vladimíra Putina. Bude mít o čem jednat se západními kolegy, aniž by musel chvátat s definitivním řešením. První etapa negociací se uskutečnila na ranči Bushe staršího, kam oba dva prezidenti zavítali již v červenci. Pro Putina to bylo rozhodně příjemnější než pořád dokolečka odpovídat na otázky, jak hodlá předat moc svému nástupci v roce 2008 (netroufám si mluvit o tomto postupu jako o volbách) a co se děje s lidskými právy a základními lidskými svobodami v Rusku. Hysterický záchvat, který na Putinův popud přepadl Rusko vpředvečer summitu, byl, jak se ukázalo, předstíraný a dobře propočítaný – asi tak jako leckterý ze Smerdjakovových záchvatů padoucnice v Bratřích Karamazových. Náhlým poplachem, který skončil stejně rychle, jak začal, se Putinovi podařilo obrátit naruby celý program jednání se západními partnery. Zvlášť dovedně byla rozehrána tzv. íránská karta. Po celou dobu Rusko vědomě fedrovalo íránskou hrozbu a zvyšovalo politickou váhu prezidenta Ahmadínežáda, aby ho mohlo v příhodnou chvíli co nejdráže prodat. Projevuje se skrytý smysl na první pohled nepochopitelné družby Ruska se zvrhlými a nevyzpytatelnými režimy tohoto světa. V dalších fázích handlu nelze vyloučit třeba nabídku umístit podobná radarová zařízení na ruském Dálném východě pro sledování a podvázání nukleárních ambicí Severní Koreje. Jak se říká v již citovaném Kmotrovi: „Nic osobního, jenom byznys.“
Mám důvodné podezření, že při souběhu příznivých okolností se stejným klidem nabídne ruský prezident i vlastní zásadovou pozici v otázce Kosova, bude-li za co ji vyměnit. Byla by to pro svět dobrá zpráva. Vzkaz, který Putin v Heiligendammu poslal svým západním partnerům, je mimořádně jednoduchý: „Dělejte si ve světě, co se vám zlíbí, v lecčems vám dokonce pomůžu, ale nechte mne dělat v Rusku to, co chci já.“ Žádá tedy o bianco šek. Kdyby ho dostal, byla by to pro svět ta horší zpráva.
Jefim Fištejn