Nezkorumpovaní versus ústavní
Jan Suchánek
Jedna z nejznámějších obětí justiční (konkurzní) mafie, Aleš Vébr, dnes v pondělí 2. listopadu 2009 v budově Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství na Václavském náměstí v Praze od 10:30 hod. pořádá tiskovou konferenci. Jsem zvědavý, jestli to bude mít vůbec nějaký ohlas. Média a veřejnost se o věci zajímají velmi povrchně a tak stále uniká, že se jedná o systémový problém. Stejně jako tak rozsáhlá korupce v politice je odvislá od volebního systému, tak korupce v justici má systémový základ. Ona ta korupce je tak prolezlá systémem, že zřejmě není moc šancí k nápravě, protože synergií politické a justiční korupce je vliv organizovaného zločinu. Účast na zločinu zavazuje!
I slušní a samozřejmě nezkorumpovaní soudci jsou vystaveni nesmírnému tlaku ve prospěch ponechání prostoru pro zisky organizovaného zločinu. Jak jsem už psal, závazné Evropské úmluvy o korupci tady nikdo nerespektuje a ani ten pan Vébr se jich nikde nedovolává o když by z něj v právním státě udělaly člověka zcela nevinného, místo konkurzní mafií trestně stíhaného. To by tady ty Úmluvy proti praní špinavých peněz musel aspoň nějaký soudce přestat ignorovat. V jednom takovém ignoračním rozhodnutí, které je návodem celé justici k nerespektování těch Úmluv, Ústavní soud potvrdil absolutní nadřazenost vůle konkurzního soudce nad zákonem, když potvrdil, že proti v kontextu úmluv korupčnímu jednání konkurzního soudce není opravný prostředek.
Sám Ústavní soud demonstrativně ignoroval článek 10 a 95 odst. (1) Ústavy ČR a tím Evropské úmluvy o zabránění praní špinavých peněz (korupci). „Ústavní soud nemohl ponechat bez povšimnutí skutečnost, že napadené usnesení je rozhodnutím, které konkurzní soud vydává při výkonu své dohlédací činnosti (§ 12 odst. 2 ZKV), a že proti takovému rozhodnutí není přípustné odvolání (§ 66b odst. 2 ZKV).“ Překvapivě se jednalo o odmítnutí potvrdit volbu věřitelského výboru, ke které je konkurzní soudce výslovně povinen dle § 11 odst. (4) věty prvé ZKV. Ústavní soud nám přepsal zákon!
V tomto konkrétním případě Ústavní soud potvrdil právo konkurzního soudce fabulovat bez právního důvodu fiktivní a v jejich fikci víc než sedl let promlčené pohledávky úpadce, což je dle Evropských úmluv jednoznačná korupce, a potvrdil „de facto“ absolutní absenci opravných prostředků v konkurzním řízení s odkazem na nepřípustnost odvolání. Ústavní soud potvrdil, že je konkurzní věřitel zbaven práva na účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem dle čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Že se jedná o těžko nezkorumpovaným soudcem pochopitelný zkreslující výklad zákonů, potvrdil odvolací soud, když pod vlivem výše uvedeného konstatoval, že jednání konkurzního soudce dle § 8 odst. (5) ZKV, to je možné zamítnutí návrhu o odvolání správce konkurzní podstaty, je jednáním, kdy soudce musí rozhodnout dle vůle většinových konkurzních věřitelů, jakékoliv pohledávky proti nim nemohou být důvodem k závažným pochybnostem, které by mohly vést k zamítnutí takového návrhu věřitelů, samozřejmě to není jednáním dle § 12 ZKV a je možno se odvolat. Tak tohle bylo rozhodnutí, kde Ústavní soud se ještě výslovně nevyslovil ve prospěch justiční (konkurzní) mafie.
Odvolací soud předvedl, co musí taky v rozporu s principem legality pod tlakem Ústavního soudu udělat. Konstatoval, že jednání konkurzního soudce dle § 11 odst. (4) věty prvé ZKV, to je povinné soudu potvrzení volby členů věřitelského výboru, je jednáním, kdy naopak nemusí rozhodnout dle vůle většinových konkurzních věřitelů, ze zákona promlčené pohledávky proti nim mohou být důvodem ke konfliktu se společným zájmem věřitelů, což vyvolává závažné pochybnosti, které mohly vést k zákonem vyloučenému zamítnutí volby, je to jednáním dle § 12 ZKV a není možno se odvolat.
Takže nám Ústavní soud bez účasti zákonodárce přepsal zákon a vyloučil logiku jako nástroj k dosažení práva na spravedlivý soudní proces. Ústavní soudci věděli, jaký duch vedl zákonodárce, že, přestože chtěli napsat, že § 11 je vlastně § 12, to ale spletli a platí, jak to chtěli ale nenapsali. Kdo zaplatí náklady na tuhle justiční (konkurzní) mafii? Jak dlouho ještě těch pár nezkorumpovaných soudců dokáže tomuhle čelit? Nakonec se bude Berkům a Thonátům platit odškodnění. Jaktože všem těm našim krasoduchům, kteří teď vyčítají Klausovi, že nás zbavil práv dle Listiny základních práv EU, a nevadí jim, že nás Ústavní soud zbavil uvedeným způsobem celé řady dalších evropských i národních práv?
Na závěr jen malý odskok, který s konkurzní mafií přece jen trochu souvisí. Kdyby česká vláda měla k disposici pořádnou justici, tak mohla ČSA v rámci konkurzu prodat jako životaschopnou společnost bez likvidační zátěže kolektivních smluv. Takhle vládní a straničtí ekonomičtí géniové, kteří nejsou schopni sehnat na jakoukoliv nezbytnou sociální potřebu či padající most pár miliónů, bez mrknutí oka zamázli letošní ztrátu ČSA ve výši tři a půl miliardy a nechali si přečíst básničku, že to je naposled. Samozřejmě ze státního a zřejmě nezákonně! Teď dokonce začnou šetřit náklady, když odpisy vlastní kancelářské budovy, které nemusely ČSA nikomu platit, budou muset nahradit platby tržního nájmu Letišti. V právním státě už by dávno ČSA byly v konkurzu, když vyhýbání se konkurzu by bylo považováno za trestný čin. Dnes do něj stáhnou i Letiště, zřejmě, aby nekonkurovalo Vídni či Mnichovu nebo aby bylo lacinější.
Jan Suchánek