Po mém odchodu bude stav ministerstva lepší
Vlastimil Tlustý
23.10.2006, Euro
Když jsem před měsícem nastupoval na ministerstvo financí, věděl jsem, že budu mít velmi těžkou pozici a bude mě čekat spousta problémů. Uvědomoval jsem si, že státní finance jsou ve špatném stavu, že se před veřejností skrývá řada velkých dluhů a že se odehrává mnoho veřejně neznámých sporů o velkou sumu peněz. Pokračovat v zastírání skutečného stavu českých veřejných financí bylo nadále nemožné a zpřesnit ho znamenalo vzít na sebe riziko, že - ačkoliv jsem pouze tím, kdo o tom veřejnost informuje - budu obviňován z toho, že jsem ho způsobil. Nečekal jsem ovšem, že dluhy a nepořádek, které na ministerstvu objevím, budou tak velké.
Bilance mého předchůdce. Na začátku září se můj předchůdce Bohuslav Sobotka v tiskové zprávě na rozloučenou pochválil, že udržel konvergenční program nutný pro vstup do eurozóny. Po zveřejnění zpřesněných údajů o hospodaření státu v roce 2005 právě pod taktovkou pana poslance Sobotky byla odhalena skutečná výše loňského dluhu: 107,6 miliardy korun. Poté jsme zjistili, že optimistický odhad výběru daní - opět z pera Bohuslava Sobotky - byl nadhodnocen o dvanáct a půl miliardy a po zvýšení výdajů, které opět provedl pan exministr, překročí i letošní deficit 100 miliard korun. Navíc jsem nechal provést audit státního rozpočtu na rok 2007, který odhalil, že pan Bohuslav Sobotka zapomněl na mnoho důležitých výdajů: miliardu korun na vysoké školy kvůli většímu počtu studentů, jednu a půl miliardy na vědu a výzkum, půl miliardy na odstranění povodní, stejnou částku na záchranu památek, čtyři miliardy na ústavy sociální péče a zejména jednatřicet miliard na výstavbu a opravy silnic a odstraňování ekologických škod. Skutečná výše deficitu státního rozpočtu na rok 2007, který připravil a navrhl Bohuslav Sobotka, je podle metodiky Evropského statistického úřadu ( ESA), závazné pro konvergenční program, 123 miliard korun! Při té příležitosti jsme také zjistili, že při započtení všech skrytých dluhů každý z nás dluží kvůli vládě sociální demokracie přes 130 000 korun. Shrnuto a podtrženo, veřejné finance České republiky řízené Bohuslavem Sobotkou konvergenční program nesplňovaly, nesplňují a bez reforem splňovat nebudou. A když se ČSSD chlubí doháněním Evropy, je třeba říci, že jsme dostihli jedině Maďarsko.
Inzerát a veřejné rozpočty. Kupodivu varovná čísla, která jsem prezentoval na zvláštní tiskové konferenci spolu s bývalým prvním náměstkem Eduardem Janotou, nijak nevzrušila ani české novináře, ani veřejnost. Proto jsme přistoupili k řešení tradičnímu zejména v anglosaských zemích a pomocí placené inzerce jsme oslovili co největší počet českých občanů. Ani potom se však články v médiích nestočily k tomu, blížíme- li se ke krachu státních financí. Jediné, co novináře zajímalo, byla totiž cena inzerátů. To, že dluhy, které za sebou zanechal můj předchůdce, jsou téměř milionkrát větší než cena za inzerci, bylo a je zakrýváno dodnes. Je opravdu signifikantní, že Jiří Paroubek a Bohuslav Sobotka podmiňují přijetí státního rozpočtu tím, že se nebude privatizovat ČEZ, a mou omluvou za popsání výše zmíněného stavu v inzerátech. Mezi všemi zveřejněnými čísly se opravdu stala jedna chyba, a to v závazcích za neziskové nemocnice. Za ni se omlouvám. Někomu se inzeráty nelíbí a rozproudil kolem nich velkou diskusi. Vítám ji, protože nakonec vzbudila zájem o kritický stav veřejných rozpočtů, a to alespoň u odborníků napříč politickými stranami. S podporou ODS i Miloše Zemana jsem sestavil komisi expertů, která mi navrhla některá krátkodobá řešení pro odvrácení nejhorších problémů s rozpočtem. Byl to těžký úkol, protože jsme měli čtrnáct dnů na to, abychom udělali alespoň některé změny v jeho struktuře, kterou nám zanechala vláda Jiřího Paroubka. Nic to však nemění na tom, že celkový součet státního dluhu a takzvaných podrozvahových závazků i podle odvolaného náměstka Eduarda Janoty dosahuje 1,3 bilionu korun. Pod krásným, nic neříkajícím slovem podrozvahový se skrývají opravdové průšvihy a velké dluhy sociálních demokratů. Jde o hrozby arbitráží, ekologické škody a o závazky z nesmyslných zákonů a kroků sociálních demokratů a komunistů. Navíc dodnes neznáme dopad některých zákonů, například Zákoníku práce. Podle zástupců podnikatelů povede ke zvýšení nezaměstnanosti, a tím pádem k větším nárokům na státní rozpočet. Stejně tak lze jen odhadovat výsledek auditů fondů bydlení a dopravní infrastruktury. Skupina nezávislých expertů na státní rozpočet znovu potvrdila fakt, že kilometr českých silnic se staví téměř nejdéle a rozhodně nejdráže v Evropě. Vnitřní dluh českých neopravených silnic neustále roste a dosahuje opět nejméně desítek miliard korun.
Diskuse je nutná. Není tedy důvod zpochybňovat námi uváděná čísla, ale je třeba o nich začít diskutovat. Bohuslav Sobotka by se měl místo kritiky spíše přihlásit k nějaké opravdu platné ekonomické teorii a uvědomit si, co znamená správa veřejných financí. Pak se může pustit do odborné diskuse nad daňovými reformami a konceptem správy peněz českých daňových poplatníků. Socialisté ani žádná jiná strana v České republice totiž nemají propracovaný oponentní návrh k mým reformám daní, důchodů a sociálních výdajů. Odmítání rovné daně, rovného důchodu a státem zaručeného příjmu žádným programem není. Budu nadále usilovat o to, aby se otevřela opravdu odborná celonárodní debata a konečně se přistoupilo k nevyhnutelným reformám. Bez ohledu na to, zůstanu- li ve funkci ministra financí. Nevyhne se jim totiž žádná vláda a jde o odpovědnost, kterou musejí přijmout všechny politické strany. Já se svého podílu práce na nich ani odpovědnosti za ně nebojím.