Problém zvaný NÁJEMNÉ
Milan Rohler
Končí můj milý antikvariát (což nesu zvláště bolestně), ale i má kadeřnice, docela slušný výčep (s pečlivě udržovaným potrubím), malá vinárnička, výtečně zásobované papírnictví, dobrá fotoslužba a další. Příčina: nehorázně vysoké a stále stoupající nájemné. Chci věřit, že i tento problém vyřeší trh, tedy konkurence. Ale zatím to vypadá tak, že trh a konkurence se dokonale vyhýbají majitelům nemovitostí. Alespoň prozatím. Ti totiž nevidí nejmenší důvod ke slevování ze svých nároků, naopak, zvyšují je. A říkají: Nelíbí se vám naše požadavky? Klidně si odejděte, najdeme jiného pitomce, který na ně přistoupí. (Možná to nebude pitomec, ale cizinec, pozn. autora.) Výjimky, abych byl spravedlivý, pochopitelně existují. Přežívat (což dnes znamená i z ceny svých služeb slevovat) se daří pouze těm, kdož podnikají ve vlastním, tedy bez nájmu. Jenomže ne každý antikvář, kadeřnice, hostinský, vinárník, člověk provozující obor fotoslužby, krejčí, květinář atd. si už vydělal na vlastní barák. Takže musí končit. Proč ale o tom ale píši. Zkušenost mne přesvědčuje, že ke stejnému poznání dospěje dříve či později nějaká dobře zaplacená průzkumní agentura, takže se o tom dočtete jakožto o jejich úžasném objevu. Tady vám to servíruji s předstihem.
Milan Rohler
|