Konec nadvlády byrokracie
Mirek Topolánek
31.03.2006, Lidové noviny
Za socialismu každé právo znamenalo zároveň povinnost. Tomuto stavu se už zase blížíme: naše ústavou zaručené svobody nám čím dál více užírají byrokratické předpisy. Jen mezi lety 2002 až 2005 jich vzniklo 2354. Neslibujeme, že tomu učiníme přítrž - my už máme hotový plán, jak to udělat. Jeho klíčovou součástí je antibyrokratický zákon, dílo tragicky zesnulého Michala Tošovského.
Tento odborník na odbourávání byrokratické zátěže udělal se svým týmem práci, kterou za osm let nebyla schopna vykonat vláda, ačkoli jí přibylo pět tisíc nových úředníků jen na ministerstvech. Myšlenka zákona je geniálně prostá: tak jako má člověk právo na ochranu svých ostatních svobod, musí mít i právo na ochranu před byrokracií, které bude nově zakotveno přímo v Listině základních práv a svobod.
Problém je totiž v tom, že jedinec se vůči státní mašinérii ocitá v nerovném postavení. Zatímco jeho práv a svobod je přesně omezený počet, povinnosti mu naopak vláda a její instituce mohou nakládat dle libosti, stačí přijmout patřičný zákon. Vlastníci pozemků a domů, zemědělci, podnikatelé, každý, kdo něco staví, lékaři a další věnují stále více času nikoli své práci, ale službě "úřadu". A i ten, za koho obtížnou administrativu vyřizuje zaměstnavatel, se během života nevyhne byrokratické šikaně, kdykoli potřebuje něco zařídit, či je po něm shora cosi vyžadováno.
Tvrdili nám, že bez nových příkazů a regulací se neobejdeme, protože "EU to tak chce". To nikdy nebyla tak úplně pravda, protože vláda v každém novém zákoně a vyhlášce rozšiřovala svou moc nad rámec bruselských směrnic (známý je případ balených koblih). Dnes je to už vyslovená lež, protože Evropská komise pod vedením José Barrosa nastoupila opačný trend: zabrzdila přijímání nových směrnic (například Špidlova návrhu o ochraně pracovníků před slunečním zářením) a chce si posvítit i na užitečnost těch stávajících. Legislativní čistka, snaha zbavit právní řád balastu, tak není nějakým experimentem ODS, ale zapadá do modernizačního trendu evropské politiky třetího tisíciletí.
Chce to vůli a vědět jak na to
Pokud bude chtít z voleb vzešlá vláda v souladu s novou strategií EU omezit byrokracii, musí za prvé mít opravdovou vůli ke změně a za druhé vědět jak na to. To první předpokládá přestat přijímat zákony o zoologických zahradách či o Antarktidě. K tomu druhému je nutná pečlivá příprava legislativních reforem. To nelze vyřešit nějakou "desetiminutovkou" přes internet. Za tuto práci je placena státní správa a za politické zadání zodpovídá vláda. Lidi mají za své peníze nárok na to, aby jim stát poskytoval kvalitní servis místo toho, aby je obtěžoval a právem je nezajímá, jakým způsobem to vláda zařídí. Proto, i když jsme v opozici, máme už v paragrafovaném znění připraven zmiňovaný Tošovského antibyrokratický zákon, který bude možné uvést v život okamžitě po volebním vítězství. Ten státu zakazuje přijímat normy, které by znamenaly nadměrnou byrokratickou zátěž a vládě nařizuje provést každé dva roky revizi právního řádu a odstraňovat zbytečné předpisy.
Neméně podstatná je povinnost projednat každý nový zákon a vyhlášku s těmi, na které dopadá. Každý občan navíc bude mít právo žádat po vládě zrušení předpisu, kterým se bude cítit omezován. Pokud u kabinetu neuspěje, rozhodne soud. Záměrem je podstatně zvýšit veřejný tlak na státní orgány - Ústavní soud zkrátka na všechno nestačí a navíc vláda jeho rozhodnutí často ignoruje. K odbourávání byrokratické zátěže vybízí OECD i Evropská komise, přistoupili k ní ve Velké Británii, Itálii, Španělsku, Estonsku, Polsku a na Slovensku. Pokud se přesto někomu zdá myšlenka antibyrokratického zákona nerealistická, pak je třeba připomenout, že obdobným způsobem chráníme menšiny před většinou, ženy před muži, zaměstnance před zaměstnavateli. Tak proč bychom neměli všechny občany chránit před tím největším diskriminátorem, tyranem a vykořisťovatelem, jímž je stát? Zkusme to společně.
