Výhrady UNESCO jsou k smíchu

Tomáš Jirsa

03.09.2007, Hospodářské noviny

Musím se pousmát, když čtu vyjádření památkářů o vyškrtnutí Prahy ze seznamu UNESCO (HN 27. srpna). Vždy, když docházejí argumenty, vytahuje se karta mezinárodních institucí. Nejrůznější aktivisté, NGO ale i památkáři hrozí vyškrtnutím z UNESCO, žalobou do Štrasburku, odvoláním do Bruselu, podáním k Evropské komisi a podobně.

Zcela stejné argumenty o hrozbě vyškrtnutí z UNESCO používali památkáři před dvěma lety, kdy vrcholil "boj" o existenci českokrumlovského otáčivého hlediště. Také tehdy si památkáři zvali do Krumlova "experty" z UNESCO (jedna zahraniční architektka, která navštívila Krumlov na jeden den), sami psali dopisy na UNESCO o tom, jak otáčivé hlediště v Českém Krumlově je neslučitelné s principy UNESCO apod. Na základě těchto stížností dokonce dosáhli toho, že zasedání UNESCO opravdu přijalo stanovisko českých památkářů, jak točna v Krumlově škodí. To, že každý rok navštíví hlediště 50 tisíc spokojených návštěvníků, to že za zachování bojovaly českokrumlovská i českobudějovická radnice a regionální politická reprezentace, památkáři přehlíželi. Přišel nový, k přání regionu vstřícný ministr, a povolení provozovat hlediště bylo prodlouženo do roku 2014 a Český Krumlov z UNESCO vyškrtnut nebyl. Čím to asi?